Hlavní obsah

Z hejtů se nehroutím. Svoboda je i před čtyřicítkou zastydlým puberťákem

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Jen tři atleti ze 651 přihlášených na halové mistrovství světa se narodili dříve než Petr Svoboda. Mnohem víc je ve startovní listině těch, kteří přišli na svět v době, kdy rodák z Budišova závodil na vrcholných dospělých akcích. Český překážkářský rekordman si do Glasgow ale neletí pro čárku za účast, však malé cíle neměl nikdy.

Jeden z mnoha zázraků překážkáře Petra Svobody. Je pro mě obrovský úspěch, že tělo a já jsme začali táhnout za jeden provaz.Video: Sport.cz

 
Článek

Byť letos už bude mít na krku čtyři křížky, v atletickém kolektivu mládne. „Sice už jsem lego dávno zahodil, ale tím, že žiju mezi mladými, moje mentalita úplně nedospívá. Jak se o někom říká, že je zastydlý puberťák, to přesně sedí na mě,“ culí se Svoboda.

Sám vždy s nadsázkou říkal, že sezony, kdy nemohl závodit, si do věku nepočítá. A nebylo jich zejména při vážných trablech s achilovkou málo. Ostatně i za poslední rok má za sebou jediný závod. Od velké trhliny ve svalu na loňském domácím halovém šampionátu se dával do kupy až do toho letošního. A v Ostravě předvedl vítězný comeback.

„Roční pauza byla strašně dlouhá, je to úměrné věku. Ale abych po tom všem, co jsem si prožil, vzdal kvůli tomu, že jsem si natrhl sval? To je malichernost, to bych sám se sebou nemohl žít,“ má jasno.

Limit měl splněný z loňska, čas 7,72 s mu naznačil, že dokáže být výrazně rychlejší. „Běžel jsem tak na 70 procent, jak jsem měl strach. Když do toho šlápnu, mohl by to být čas pod 7,60. A to může být kolem dvanáctého místa,“ odhaduje svěřenec Luďka Svobody.

Bývalý halový mistr Evropy navíc po čtrnácti letech nebude jediným českým překážkářem na startu vrcholné akce. Na dráze i na pokoji se bude potkávat s dvacetiletým Štěpánem Schubertem.

„Narodil se, když jsem poprvé vyhrál mistráky… Ale to je super. Nedávno jsem měl strach, co bude dál, až skončí éra Špotákových, Vadlejchů, Svobodů a Staňků. Teď mi přijde, že se zase zaselo a začne se sklízet. Atletiku čeká velké obrození,“ těší se.

„A až skončím a zapnu atletiku, tak chci mít zase ten pocit nervozity, že tam bude někdo stát na startu překážek nebo čtvrtky a já s nimi v duchu poběžím,“ plánuje.

Sám ale vyklízet dráhu ještě nehodlá, vydržet chce do halového mistrovství Evropy za rok v Apeldoornu. Pak má v plánu loučení. „Sport je obecně pro mladé, ve čtyřiceti letech jsou lidé většinou trenéři a mentoři. Ale bojuju i za to, abych ukázal, že český sprinter dokáže být ve čtyřiceti konkurenceschopný,“ přiznává další motivaci.

Byť se občas potýká s despektem a nedůvěrou. „Hejty jsou energie zdarma, kterou využívám, abych udělal radost lidem, kteří mě mají rádi. Není to nic, z čeho bych se hroutil. Na to už jsem prožil dost zlého,“ mávne rukou.

Reklama