Článek
Ostravský tvrďák s parádní bilancí 16 výher bez jediné porážky se naposledy v ringu představil v květnu. Z nejtěžšího zápasu kariéry v Polsku si odvezl hned dva mistrovské tituly, čímž výrazně poskočil ve světovém žebříčku. A v příštím roce má jasno, tuto pozici chce ještě dál vylepšovat.
Co vás přimělo rozhodnout se po roce znovu boxovat v Česku?
Přišla nabídka na zápas v Lucerně a dávalo to smysl i z toho důvodu, abych zbytečně nestál. Letos mám na kontě jen dva zápasy, což je pro mě málo, ideální by byly tři až čtyři ročně. Naposledy jsem boxoval v květnu, takže potřebuji zůstat aktivní. Navíc mám šanci jít o český titul, což je další velká motivace.
Nevadí vám, že si letos příliš neužijete Vánoce? Místo klidu budete řešit váhu a v hlavě mít blížící se zápas.
Na to už jsem zvyklý, třetím rokem po sobě vlastně žádné klasické Vánoce nemám. Beru to tak, jak to je. Neřeším to, je to moje práce. Bohužel to tak vyšlo, ale nijak toho nelituju. Hlavní pro mě je, že jdu boxovat. Nedívám se doleva ani doprava, prostě jdu dál.
Může vás takový zápas vůbec nějak posunout? Na domácí scéně jste jednička s tím, že se vám daří i v zahraničí.
Co se týče kariérního posunu, tenhle zápas mě nijak zásadně neposune. Původně jsme řešili úplně jiné soupeře, ale ti si za duel se mnou řekli o nesmyslné částky. Nakonec se ozvali ze Spejbl Gymu s nabídkou, že by mohl nastoupit Dominik Prchal.
O jak velké částky se jednalo?
Říkají si o 10 až 15 tisíc eur (v přepočtu až 363 tisíc korun), což jsou částky, které – pokud někdo rozumí boxu – v Česku prostě nejsou reálné. I proto tu boxuji méně. V zahraničí jsem zaplacený výrazně lépe. Není to sice žádná výhra, ale finančně je to úplně jinde, galavečery mají vyšší úroveň a posouvá mě to i ve světovém žebříčku. Na příští rok, na březen nebo duben, už řešíme zápas o titul EBU, což je nejprestižnější evropský pás. Naposledy ho měl Lukáš Konečný. Pro mě by to byl největší zápas kariéry.
Jste stále neporažený boxer. Cítíte tlak nebo obavy z toho, že byste o tuto vizitku mohl v tomto duelu přijít?
Na tenhle zápas se připravuju stejně jako na každý jiný. Stejně jako v květnu, kdy jsem boxoval v Polsku s velmi zkušeným soupeřem. Nedělám mezi zápasy rozdíly, přípravu nastavuju tak, jako bych šel proti tomu úplně nejlepšímu. Mojí prioritou je podat co nejlepší výkon, a když se k tomu přidá i trochu štěstí, budu se snažit duel ukončit.
Aby se vaše kariéra posouvala dál, je pro vás nezbytné boxovat především v zahraničí?
Dává nám to větší smysl. Když ale není jiná možnost, budeme boxovat i v Česku. Zahraničí, třeba Polsko, kde nás dokážou dobře zaplatit a zápasy tam pro nás mají smysl, je přitom doslova za rohem.
Stoupají s vašimi přibývajícími výhrami i peníze za zápas?
Sice ano, ale není to žádný skokový nárůst. Není to tak, že bych dnes boxoval za deset tisíc eur a příště už za padesát. Nejsou to špatné částky, na to si nestěžuju, ale s každým vítězstvím odměna rozhodně neroste tak dramaticky. Bohužel to takhle nefunguje.
Nedávno jste zmínil, že existovala šance boxovat s vaším kamarádem Pavolem Polakovičem, který se po dvou letech vrátil do ringu. Otevírá se teď tato možnost znovu?
Vím, že se Pavel vrátil, a také vím, že by to pro mě nebyl vůbec jednoduchý soupeř. Ale jsem v pozici, kdy bych tím zápasem mohl spíš ztratit než získat. Naopak pro něj by výhra znamenala mnohem víc. Nemá to pro mě úplně smysl. Navíc jsme kamarádi – známe se, připravovali jsme se spolu, víme o sobě hodně. Řekli jsme si, že bychom ten zápas úplně nechtěli. Ale samozřejmě nevíme, co bude do budoucna.
