Neporažený Čech exceloval. Soupeři dal K.O. a vybojoval dva tituly

16-0. Tak zní bilance osmadvacetiletého Dekýše, aktuálně nejlepšího tuzemského boxera napříč divizemi, který v Polsku získal mezinárodní titul a pás WBC Baltic. „Dokud budu neporažený, tak budu vždy pod tlakem,“ uvědomuje si ostravský tvrďák, který se po dalším skalpu znovu vyhoupl světovým žebříčkem, tentokrát na 28. místo, což ho před budoucími souboji staví do ještě lepší pozice.

V této fázi kariéry ano. Bylo to takové odpíchnutí dovolit si zase trochu víc. Můj soupeř totiž boxoval s nejlepšími na světě, rval se se špičkou. Byla to zkouška i pro nás, zda se s takovou úrovní můžeme měřit. Předvedl jsem dobrý výkon a dokážu říct, že jsme dobře připraveni na to, abychom mohli vyzkoušet i daleko těžší zápasy v cizině.

Abych řekl pravdu, čekal jsem malinko těžší zápas. Já jsem byl dobře připravený, na přípravu jsem měl čtyři měsíce, ale asi jsem od soupeře čekal lepší výkon. Na druhou stranu jsem rád, že jsem to neměl tak složité. Některé věci jsem si pohlídal a zaslouženě jsem zvítězil. Ještě k tomu před limitem. Doma v Ostravě tak máme další dva cenné tituly.

Já sice jezdím boxovat převážně do Polska, ale stále tam jsem jako host. Poláci tu všichni chtějí vidět vítězit svého boxera, ale díky Bohu, že jsem je zatím všechny porazil. Tohle byl osmý Polák v řadě. I proto mi tu říkají polský kat či česká noční můra. Celkově si ale myslím, že tu mám i slušnou fanouškovskou základnu. Obdivují mě, mají mě rádi a fandí mi. Za to jsem rád.

Tlak cítím. Dokud budu mít nula porážek, tak to tak bude. Počítám s tím. Já se ale snažím to nějak nevnímat. Pokud se chci posouvat k největším metám a podstupovat větší zápasy, tak si to nemůžu dávat do hlavy. Kdyby se dalo udělat, abych nikdy neprohrál, tak by to bylo úplně nejlepší, ale zas na druhou stranu i ti nejlepší někdy prohráli. Pokud to někdy potká i mě, tak se svět nezboří. Jasně, zamrzí to, ale tak to někdy chodí.

Přesně tak. Podle mě to bude někdy v roce 2019.

Dost to sleduji. Tímto zápasem jsem poskočil o dvanáct míst, což je hodně dobré. Dá se říct, že jsem Evropan mezi samými Američany a boxery ze zemí, kde je box na úplně jiné úrovni. To mě ještě víc těší. Patřím mezi nejlepší na světě.

Dokážu říct, že jsem česká jednička. A to i podle výkonů, které podávám. A čím to je? Zřejmě odhodlaností a vůlí, jakou mám. Jsem nastavený malinko jinak než ostatní boxeři v Česku. Možná je to trochu i štěstím. Za vším tím ale stojí velká dřina. Jsem neustále v gymu, každý den dvoufázově. Dávám tomu vše. Teď jsem například čtyři měsíce neměl žádný osobní život. Jen jsem jezdil do gymu a zpátky domů. Chtěl jsem dva tituly a udělal jsem pro to maximum. Všechno kolem šlo stranou.

Box mě díky sponzorům živí, ale abych řekl pravdu, tak výplaty nejsou natolik velké, abych dokázal naplno žít jako full time boxer. Někdo se mě i ptá, proč neboxuji víc v Česku, ale je to tak, že box tady není na takové úrovni a raději jezdím za roh do Polska, kde je to jiné a jsou tu několikanásobně lépe hodnocené nabídky na zápasy.

Je to tak. Co si budeme, finance také hrají roli. S týmem o tom hodně přemýšlíme. Musíme se na to dívat i z toho pohledu, ať z toho taky máme. A jelikož chceme postupovat žebříčkem, tak nebereme zápasy na poslední chvíli za nějaké velké peníze. Třeba čtrnáct dnů před turnajem. Je tu totiž zhruba desetiprocentní šance, že se dá zvítězit. Zatímco na to jiní Češi kývnou, my to tak nemáme. Budujeme kariéru a chceme stoupat žebříčkem.

Tento zápas nás posunul, abychom se v žebříčku dostali dál. Mám v plánu být uchazečem o zápas o titul EBU, což je největší titul pro mistra Evropy. K tomu nám chybí jeden či dva duely, abychom to dokázali. Mohli bychom to stihnout do konce roku, ale pokud ne, tak v příštím roce.

Ano. Já bych rád boxoval v Česku, ale bohužel to tu není na takové úrovni a finančně je to opravdu slabé. Raději jezdím do Polska, minulý rok jsem byl i ve Švýcarsku. Po marketingové stránce by sice bylo super ukázat se v Česku, ale člověk tu nemůže boxovat za pivo a klobásu.

Teď úplně ne. Kdysi byla šance boxovat s kolegou z Brna Pavolem Polakovičem. On je vynikající boxer a kdysi se řešilo, že bychom si mohli dát zápas. Pavol ale přestal boxovat, takže z toho sešlo. Tehdy to na české poměry mohl být ve veltrové váze excelentní zápas. Teď už si myslím, že na to nikdy nedojde.

Je to i tou dnešní dobou. Hodně frčí organizace typu Clash of the Stars a další bizáry. Samozřejmě nás tu hodně pohltil i Oktagon, který má perfektně zpracovaný marketing, což je úplná bomba. Kdybychom to také tak měli v boxu, tak by zápasy mohly být o něčem jiném.