Článek
Obě české bojovnice nakonec narazily až v samotném finále. Zatímco Kolínská nestačila na soupeřku z Ruska, to Smolíková pro změnu podlehla domácí protivnici. Mužské zastoupení v podobě Dominika Prchala a Tobiáše Sporysche skončilo bez medaile. „Jako trenéři jsme spokojení, protože holky odvedly dobré výkony a porazily i papírově lepší soupeřky,“ hodnotí výkony Apeltauer.
Česká výprava se do vlasti vrátila se dvěma stříbrnými kovy v kategorii do 23 let, což představuje významný mezinárodní úspěch domácího thajského boxu. „Byť to byla kategorie U-23, což není ta hlavní, tak přesto je to velký úspěch. Je to nejprestižnější asociace thajského boxu na světě, jako jediná je uznána Mezinárodním olympijským výborem (MOV). Přivézt medaile z takové akce má váhu,“ pokračuje trenér, jehož asistentem byl Lukáš Jirkovský.
Mistrovství světa 2️⃣0️⃣2️⃣5️⃣ International Federation of Muaythai Associations je za námi…🇨🇿🙏🏻 Díky všem za podporu a spolupráci.
Posted by Jirka Aplik Apeltauer on Monday, June 2, 2025
„Účast na mistrovství světa pro mě byla opravdu nezapomenutelným zážitkem. Je to taková třešnička na dortu za tu dřinu, kterou do toho za celý rok dávám. Jsem na sebe opravdu pyšná. Není jednoduché se dostat k medaili na mistrovství, protože už stojíte proti těm nejlepším na světě, ale letos se zadařilo. Příští rok plánuji změnit barvu na zlatou!“ věří si Kolínská.
Opět se ukázalo, že akce na téhle úrovni jsou extrémně náročné. „Když vezmu v potaz holky, tak ty musí denně držet váhu, protože čekají na los a zápasy. Byli jsme tam od čtvrtka a věděli jsme, že do zápasů nastoupí až za týden,“ uvádí Apeltauer, někdejší úspěšný thaiboxer.
„Poté v každý den zápasu musí jít ráno na váhu a splnit limit. Nemůžou se kvůli tomu nijak přejídat. S přibývajícími zápasy je to pak celé těžší a těžší. Holky jsou opotřebované a musí se dát dohromady. Je to náročné i na psychiku. Do toho musí dál myslet na to, že další den zase budou dělat váhu,“ vysvětluje reprezentační kouč.
Adéla Kolínská (vlevo) a Irena Smolíková se stříbrnými medailemi
Výprava tak alespoň měla dokonalou možnost se znovu poměřit se světovou elitou. „Když to srovnám s podmínkami, které mají třeba Rusové a my, tak je to nesrovnatelné. Některé státy si mohou dovolit třeba na měsíc před šampionátem odletět do Thajska. Spousta našich reprezentantů naopak do toho pracuje a studuje. Je to hrozně náročné, ale i v těchto podmínkách se dokážeme měřit se špičkou, která na takové akce jezdí,“ dodává Apeltauer.
„Stříbro se mi povedlo získat podruhé v řadě a opět to bylo velice těžké. Zápasit tři dny po sobě je podle mě pro spoustu lidí nepředstavitelné,“ říká Smolíková. „Dělat třikrát za sebou váhu a třikrát nastoupit do zápasu, ideálně se nezranit a pokaždé podat výkon, opravdu není jen tak. Navíc se mi povedlo hned v prvním zápase si poranit nohu. Byla jsem omezena, nemohla jsem kopat, což se podepsalo v dalších zápasech.“
