Článek
Během sedmnáctileté kariéry Merckx pětkrát ovládl Tour de France i Giro d'Italia, jeden celkový triumf přidal na Vueltě. Třikrát se stal světovým šampionem v silničním závodě mezi profesionály, jednou mezi amatéry. Dohromady má na kontě 525 vítězství na silnici, 98 na dráze a dokonce i dvě v cyklokrosu. Exceloval jak v etapových, tak v jednorázových kláních. V roce 1972 navíc překonal světový rekord v hodinovce.
„Nevyhrával jsem pro slávu, ani abych ničil soupeře. Jezdil jsem, abych vyhrál. Ale taky jsem uměl přijmout prohru, když byl soupeř rychlejší anebo když jsem udělal chybu. Bez toho se nedá sportovat,“ vysvětloval Merckx, jenž v roce 1996 dostal od belgické královské rodiny šlechtický titul baron.
Rodák z malého městečka v dnešní provincii Vlámské Brabantsko vyzkoušel jako hyperaktivní dítě řadu sportů, v 16 letech se zaměřil na cyklistiku, jíž dal brzy přednost i před školou. V roce 1962 absolvoval 55 závodů, z nichž téměř polovinu včetně domácího silničního šampionátu amatérů vyhrál. O dva roky později se ve stejné kategorii stal mistrem světa a v dubnu 1965 přešel k profesionálům.
Prvního většího úspěchu mezi elitou se dočkal hned následující rok díky vítězství v závodě Milán-San Remo. Na „Grand Tour“ poprvé triumfoval v roce 1968, kdy ovládl Giro. Následující rok vyhrál i Tour, až do poloviny 70. let pak dominoval světové cyklistice jako nikdo předtím ani potom.
„Všichni vrcholní sportovci jsou fyzicky výjimeční. Některým srdce bije ještě pomaleji, jiní mají větší plíce. Rozdíl je v něčem jiném, ve schopnosti více trpět, hlavně v přípravě. Nejlepší v pelotonu dokážou zaútočit desetkrát, ale ujedete, jestli to dokážete jedenáctkrát, dvanáctkrát,“ vysvětloval Merckx, který byl vynikající v časovce i v kopcích, solidní ve spurtu a nepřekonatelný v tempařských schopnostech na rovině.
Setkání belgického krále Filipa s Eddy Merckxem
Některým lidem se však jeho suverenita stala trnem v oku. V roce 1969, kdy směřoval ke druhé výhře na Giru, musel závod opustit pro pozitivní dopingový nález. Nikdo nezjistil, co se tehdy stalo, ale hovořilo se o sabotáži Italů. Na Tour v roce 1975, kde útočil na rekordní šesté vítězství, ho zase v jedné z etap strhl z kola fanatický divák. Merckx nakonec skončil druhý.
O tři roky později svou famózní kariéru kvůli zdravotním problémům a psychickému vyčerpání v necelých 33 letech ukončil, ale světu cyklistiky zůstal věrný i nadále. Založil továrnu na výrobu kol vlastní značky, trénoval belgickou reprezentaci, podílel se na pořadatelství různých závodů a byl rovněž vyhledávaným televizním spolukomentátorem.
„Otevřít si podnik bez jediné objednávky a vydržet čtvrt století je asi méně ohromující než vyhrát Tour s náskokem 17 minut, ale dá to stejně zabrat,“ řekl kdysi otec dcery Sabriny a syna Axela, vítěze jedné etapy na Giru a bronzového na OH 2004 v Aténách. V Belgii se velký milovník malířství i díky své skromnosti stále těší velké popularitě. Loni si při pádu z kola paradoxně zlomil kyčel.
