Hlavní obsah

Může vyhrávat velké závody, věří kouč českého šampiona

Má za sebou bohatou kariéru, vždyť někdejší cyklista Markel Irizar si zazávodil v týmu i s Lancem Armstrongem nebo Albertem Contadorem. Nyní 45letý Španěl působí v roli trenéra a sportovního ředitele v týmu Lidl-Trek, kam si vyhlédl také aktuálního českého šampiona Mathiase Vacka, jemuž pomáhá v rozvoji. „Má obrovský potenciál,“ říká Irizar na adresu 23letého berounského rodáka v rozhovoru poskytnutém pro vybraná česká média.

Foto: Filip Bezděk/Český svaz cyklistiky

Český cyklista Mathias Vacek na archivním snímku

Článek

Pamatujete si, kdy jste poprvé uslyšel jméno Vacek?

Věděl jsem, že je tady nějaký Vacek, ale to bylo ve spojení se starším bratrem Karlem, který patřil k nejlepším juniorům světa. U nás v týmu jsme ho ale nikdy přímo neřešili. Mathiase jsem poprvé zaznamenal při juniorském vítězství v časovce na mistrovství Evropy 2020. Začal jsem si o něm něco vyhledávat a byl jsem velmi překvapený. Zjistil jsem totiž, že byl také českým mistrem v běžeckém lyžování a v top desítce na mistrovství světa. Nejvíce zarážející na tom ale bylo, že mezi těmito dvěma disciplínami byla jen tří měsíční pauza.

A to vás hned zaujalo?

Hodně. Velmi rychle jsem si uvědomil, že když dokážete předvádět takové výsledky ve dvou disciplínách v krátké době po sobě, musíte být někdo speciální. Mathiase jsem tedy doporučil v týmu. Začali jsme ho více sledovat a velmi rychle i kontaktovali jeho agenturu. V ten moment to vypadalo, že už má nakročeno do jiného týmu, ale z toho nakonec sešlo.

Co vás nejvíce přesvědčilo k tomu, abyste ho do Lidl-Trek podepsali?

Začali jsme sledovat všechna možná videa, ale hlavně čísla. Velmi rychle jsme zjistili, že tady máme super talent. V kategorii do 17 let byl opravdu speciální. Rozhodující pro mě ale bylo, že je typem závodníka, který mám velice rád. Je to silný, komplexní atlet. Velmi kvalitní v časovkách i na klasikářských profilech, dokonce i ve stoupáních. Dá se říct, že má prakticky všechno. To bylo to hlavní, proč jsme se rozhodli ho podepsat.

Přechod mezi profesionály měl ovšem Vacek dost složitý.

To je pravda. Společně s jeho agenturou jsme zvolili cestu prokontinentálního týmu Gazprom – RusVelo. První rok pro něj byl velmi těžký, sezona se mu vůbec nepovedla. Popravdě jsem si myslel, že je hotovo, že jsme o něj přišli. Ale tahle zkušenost ho naopak posílila. Udělal velké změny v přípravě, navíc mi kompletně svěřil svůj trénink. Od začátku dalšího roku na něm bylo vidět velké zlepšení, což korunoval vítězstvím v etapě na UAE Tour.

Jenže po začátku války na Ukrajině se rázem ocitl bez týmu. Jak jste se mu v těžké situaci snažili pomoct?

V ten moment jsem ho teprve začal opravdu poznávat. Bylo to pro něj neskutečně těžké, hlavně po psychické stránce. Dlouho musel trénovat bez závodů. Poté už se ale naplno přesunul k nám. První sezonu jsme ho trochu hodili do vody, absolvoval celý klasikářský program a nabral cenné zkušenosti.

Opravdový průlom přichází až poslední dvě sezony. Co za tím podle vás stojí?

Fyzicky už je na jiném levelu. Hodně ho posunula loňská Vuelta, a Giro mu určitě také dost pomůže. Mathias hlavně potřeboval vše správně optimalizovat. On není někdo, kdo by o cyklistice přemýšlel 24 hodin denně a neustále hledal způsoby, jak být lepší. Trénuje velmi tvrdě, ale zároveň si rád nechá pomoct. Například až teď se začal více zaměřovat na stravu. Musíme na něm pracovat postupnými krůčky. Zatím jsme určitě neviděli jeho nejlepší verzi. Jsem přesvědčený, že máme vše potřebné k tomu, abychom ho ještě zlepšili. Jsem ohledně jeho budoucnosti velmi optimistický.

Jaký má tedy podle vás potenciál?

V týmu si ho nesmírně ceníme a dáváme si za úkol udělat z něj vítěze. Může vyhrávat klasiky, samozřejmě časovky a etapy na Grand Tours. Čím dál více se bude profilovat jako lídr na celkové pořadí na týdenních závodech. Ale že by jezdil na pořadí i na Tour de France, Giru nebo Vueltě, to podle mě nemá smysl. Pořád je celkem těžký. A je otázkou, jestli by nebylo kontraproduktivní, aby se snažil tolik hubnout. Radši bych vzal jeho potenciál a pokusil se vyhrát klasiky jako Strade Bianche, Flandry nebo Paříž-Roubaix.

K Vackovi máte poslední roky hodně blízko. Jaký máte osobní vztah?

Pro mě je nejhezčí věcí to, že mi dává důvěru rozhodovat. Když mu něco navrhnu a doporučím, neláme si s tím hlavu a řekne: „OK, pojďme do toho.“ Díky tomu se opravdu cítím jako součást jeho kariéry a toho, jak roste jako člověk. Je velmi otevřený různým zlepšením a je snadné ho v tomto řídit. Když se mu něco řekne, nikdy to nezmění.

Jak byste tedy Vacka popsal?

Jako hodně vyrovnaného, vtipného a velmi starostlivého kluka. Navíc je v týmu velmi oblíbený hlavně díky své jazykové vybavenosti. Je mu jedno, jestli si bude povídat s maséry italsky, nebo se zbytkem týmu anglicky či německy. Oceňuju na něm taky to, že každý trénink bere vážně, nic nevynechá. Jeho tréninková kapacita je mentálně i fyzicky na neskutečné úrovni, kterou jsem u mnoha závodníků neviděl. Je pro mě velmi speciální být toho součástí. Cítím se jako člen jeho rodiny a velmi si vážím našeho společného vztahu.

Související témata: