Článek
Maminka Keprtové je rozhodčí, která tradičně nechybí ani na vrcholných podnicích v Novém Městě na Moravě či na menších závodech v Jablonci nad Nisou. A tam se s majitelkou světového zlata i velkého křišťálového glóbu potkala i florbalová reprezentantka.
„Zná mě od mých asi dvanácti let. A teď, jak o ní vyšel film (Pravda se pořád vyplatí), byla jsem na premiéře a pořád si mě pamatuje, což bylo hrozně milé a moc si toho vážím,“ říká Keprtová.
O tom, které osobnosti budou ohlašovat jejich nominaci na šampionát začínající v sobotu v Brně, samy hráčky neměly tušení. „Jen jsme věděly, že se nějaké chystá. Ale že mě tam ohlásila Gabča, bylo strašně milé překvapení,“ přiznávala florbalistka, která pak na sociální sítě nachystala i video s poděkováním.
Soukalová ale k jejímu jménu připojila i vzkaz: Věřím, že budeš rozhodovat. „Trochu závazek to je,“ usměje se Keprtová. Jak dokáže rozhodovat zápasy, předvedla například při minulém světovém šampionátu v Singapuru, kde k historicky druhému českému bronzu pomohla v duelu se Švýcarkami dvěma góly včetně vítězného.
„Chci pomoct týmu co nejvíc, ale myslím, že nikdo neřeší, kdo zápasy rozhodne,“ říká hráčka, která dokáže nastupovat v obraně i útoku. S dalším omlazením reprezentace či koncem kariéry dlouholeté opory Elišky Krupnové se ale v týmové hierarchii posouvá výš a výš přes svůj mladý věk i ona při svém třetím šampionátu.
Bude specifický, po dvanácti letech zabojují Češky o medaile doma. „Hodně se o tom bavíme, ale jsem přesvědčena, že nám to pomůže třeba ve chvílích, kdy dochází energie, ale vy cítíte, že celá hala včetně vašich blízkých je s vámi,“ těší se.
V rodině má velkou podporu, blízcí za ní vyráželi i na zahraniční šampionáty, pochopitelně se tak objeví i v brněnské a ostravské hale. „Budou tam všichni i nejlepší kamarádka, což je hrozně milé, protože mě nemůžou vidět tak často. Chystá se i nějaký rodinný den, takže bude šance se potkat,“ líčí.
Aby ji její nejbližší viděli v klubovém dresu, museli by vyrazit do Švédska, kde v nejlepší lize světa působí už od svých devatenácti let. Po Rönnby a Moře už ve třetím týmu, když se před sezonou přesunula ze severu na jih do města Lund.
Hlavním důvodem byl sestup Mory, která ještě nedávno patřila k nejlepším klubům světa. „Měla jsem nabídku zůstat v Moře, ale zároveň tři nebo čtyři nabídky z týmů z nejvyšší soutěže, kde jsem chtěla zůstat. Dokud tu výkonnost mám, tak to byla jasná volba,“ říká.
Přesuny po Švédsku ji ulehčuje to, že se naučila řeč, v níž už dokáže rozdávat rozhovory. „Mluvím švédsky v kabině i v práci,“ říká. Do češtiny přepne jen občas, když se baví s reprezentační spoluhráčkou Sofií Gocovou či brankářkou Lenkou Remešovou, s nimiž vytvořila v Lundu českou minikolonii.
Svůj pracovní čas dělí mezi recepci v posilovně a školku. „Někdy je náročné být osm hodin u dětí a pak jít na trénink, ale hrozně mě to baví. Jediné minus je, že tam v tom kolektivu bývá dost nemocí, což není ideální,“ líčí.
„Jsou tam děti od roku a půl, u těch větších už si občas na zahradě florbal zahrajeme,“ dodává drobná dravá hráčka, na jejíž um bude spoléhat česká reprezentace.
