V Brně hrával fotbal s Hložkem, teď florbalový talent Hemerka míří do Finska. I díky babičce

Na začátku byla náhoda a babiččin Facebook. „Projíždí ho víc než já," zasměje se Hemerka. „Poslala mi odkaz, že jsem se objevil na žebříčku top dvanácti hráčů, kteří by se mohli umístit na finském draftu." Spolehlivý obránce Hemerka byl na seznamu třetí z Čechů, výš se dostali jen Filip Forman s Matějem Havlasem. Forman ovšem odešel do švédského Kalmarsundu a Havlas zůstává doma ve Střešovicích, k tomu studuje medicínu. Pro úplnost: hned v prvním kole draftu finské kluby ukázaly na šest českých florbalistů.

„Moc se na sever těším. Třeba ukážu cestu dalším mladým českým florbalistům, že se dá odejít do ciziny, osamostatnit se, nabrat nové zkušenosti a studovat. Ve finále může finský draft pomoct celému florbalu, aby přivedl hráče z dalších zemí a trochu naboural klišé o florbalu coby sportu čtyř států," říká sympaťák z Brna.

Jako kluk platil za všestranného sportovce, na základce kombinoval florbal s fotbalem. Ve Zbrojovce byl parťákem Adama Hložka, dnešní hvězdy Leverkusenu, či Lukáše Vorlického, jenž na jaře dostal první ligové minuty v italském Bergamu.

„Dva sporty jsem dělal zhruba do patnácti, dokud nepřišel menší tlak ze Zbrojovky, že bych se měl rozhodnout pro jeden," líčí Hemerka. „Kluci z fotbalu pomalu začínali odcházet do jiných klubů, ve florbalu byla parta lepší. Navíc jsem nechtěl všechno sázet na jednu kartu, fotbalová kariéra umí být vrtkavá. Proto jsem se rozhodl pro florbal, který se dá dobře kombinovat se školou."

Nelituje zpětně? „Tuhle otázku dostávám často. Možná bych jednou podepsal smlouvu ve velkém klubu a vydělal si do konce života, nebo taky ne. Ve florbalu jsem našel spoustu kamarádů a dost toho zažil. Nelituju."

Z brněnského Hattricku se posunul do Mladé Boleslavi, kde během prvních dvou sezon stihl dva tituly a letos i třetí místo na prestižním Poháru mistrů. Z města automobilů se odrazil do reprezentace: s juniory předloni slavil světové zlato a z mužských šampionátů má stříbro i bronz.

Nabídek z ciziny měl víc, neřešil jen Tampere. „Byl jsem se podívat třeba ve švédském Växjö Vipers. Viděl jsem ligové semifinále s Storvretou, což byl velký zážitek. Ale nakonec jsem se rozhodl pro Finsko, i proto, že už jsem tam čtyři měsíce hrál," připomene svoji epizodu v helsinském týmu EräViikingit během české koronavirové pauzy.

Jednou by rád do švédské superligy, nejlepší florbalové soutěže planety, ovšem teď dal i kvůli studiu přednost Finsku. Chodí na vysokou školu boleslavské škodovky a v Tampere, což je univerzitní město, může hladce navázat. „Finsko nebo Švédsko dokážou být k florbalistům štědré, ale pořád to není takové jako ve fotbale nebo hokeji. Hráči si běžně berou třeba poloviční úvazky a i mě čeká jeden semestr povinné praxe," popisuje Hemerka.

„Tampere vyhrálo i díky tomu, že bylo nejvíc houževnaté. Ani ve fotbale se mi moc nestává, že by někdo měl o mého hráče takový zájem," vypráví agent Daniel Hanus, jenž Hemerku zastupoval už v žácích a teď od něj dostal důvěru znovu. „Od počátku jsem se instinktivně přikláněl k finské variantě, Adamovi v Tampere vytvořili fantastické podmínky."

Na oplátku bude Classic chtít pomoct zpátky na finský florbalový trůn, v minulé sezoně skončil už ve čtvrtfinále. „Cítím z klubu hlad a chuť vrátit se na vrchol, motivuje mě zahrát si v jednom z nejlepších týmů na světě. Budu se snažit, jak nejvíc to půjde, abychom na konci příští sezony zvedli pohár," plánuje Hemerka. Do Finska ho doprovodí přítelkyně a... „S babičkou budu v kontaktu přes Facebook," usměje se.