Článek
Čeká vás zatím nejdůležitější jaro v dosavadní kariéře?
Těžko říct takhle na začátku. Věřím, že se nám jaro podaří hlavně jako týmu a že urveme místo v pohárové Evropě. Ale uvidíme, třeba by opravdu mohlo jít o jedno z rozhodujících v kariéře.
Obzvlášť, když byste se opět dostal do reprezentace a zabojoval o mistrovství světa. Jak vidíte své šance?
Tak bylo by to samozřejmě krásné. Na podzim jsem se tam dvakrát objevil, ale bylo to ještě za jiného trenéra a všechno se to sešlo. Dařilo se týmu a v reprezentaci byly i nějaké absence. Takže samozřejmě nějakou šanci tam vidím, ale nechci předbíhat. Je tam nový trenér, je tam moře kluků, co šanci vidí také. Musí se nám dařit především jako týmu, a potom se budou vytvářet šance i pro jednotlivce.
Takže váš příběh je teď takovou malou pohádkou. Vidíte to tak?
Určitě, když jsem třeba dostal tu první pozvánku do reprezentace, určitě jsem to tak vnímal. Ale teď s odstupem času už nad tolik nepřemýšlím, že to už jako takovou pohádku neberu. Pochopitelně to pro mě bylo krásné a rád bych si to zkusil a rád bych se do reprezentace někdy podíval znovu, když budu mít výkonnost.
Jablonci se na podzim dařilo, má za sebou jeden z nejlepších ve své historii. Požene vás na třetím místě vidina evropských pohárů?
Určitě, minulý rok nám unikly víceméně o bod. Motivace je velikánská. Myslím si, že to máme ještě o něco lépe rozehrané než před rokem. Bylo by ideální, kdyby se nám to podařilo. Ale ještě je před námi půlka sezony a zatím nemáme vyhráno. Jsme na tom lépe než minulý rok, ale stále zbývají mraky zápasů.
Souhlasíte, že do karet vám hraje i příznivý los? Třeba z velké trojky hrajete už jen na Spartě, tři zápasy z prvních čtyř vás čekají doma.
Asi jo, určitě bych řekl, že los je příznivější, ale někdy to bývá právě naopak. Člověk ty zápasy nesmí podcenit. Jsme teď třetí a v těchto zápasech budeme favoriti, je však začátek sezony. Týmy se stále ještě budou spolu sžívat. Chce to chytit hned od začátku a pak už nepustit.
Vy se budete sžívat s novým hráčem Eduardem Sobolem, který před sedmi lety na Střelnici hrál skvěle.
Věřím, že bude obrovskou posilou. Na tréninku i v zápase vypadal skvěle. Když se ještě trochu víc sžije s týmem, tak si myslím, že by mohl být jedním z klíčových hráčů našeho mužstva. Přece jenom už má něco odehráno. Je reprezentant, hrál v Bruggách, ve Štrasburku. Myslím, že by nám mohl hodně pomoct.
Vás na jaře pravděpodobně čeká jeden z milníků, měl byste odehrát dvoustý zápas v české lize, což před vámi v tak mladém věku nikdo nedokázal. Vnímáte to?
Vím o tom. Vnímám to tak, že by to samozřejmě bylo krásné. Ale nechci se tím nechat nějak svazovat. Když to přijde, tak to přijde a bude to krásné. Samozřejmě bych chtěl, aby se to podařilo co nejdříve, abych se nezranil nebo nevykartoval.
Každopádně máte dobře našlápnuto jednou předstihnout aktuálního rekordmana v počtu odehraných zápasů v nejvyšší soutěži Milana Petrželu. Ten měl ve vašem věku zhruba polovinu startů než nyní vy.
Ono se to teď strašně těžko hodnotí. Je mi čerstvě 24 a myslím, že bych musel pravidelně hrát, ani teď přesně nevím, do kolika let. A nezranit se, ani nepřestoupit do zahraničí. Těch proměnných je mnoho, takže je ještě brzy na to dělat nějaké závěry. Samozřejmě by to bylo krásné. Člověk by se nějak zapsal do historie, ale na druhou stranu je to ještě strašně daleko.
Každopádně vám se zranění vyhýbají. Minulou sezonu jste byl dle odehraných minut v celé soutěži osmým hráčem, nyní v polovině jste na druhém místě.
Tohle musím zaklepat. Naštěstí ano, ale nerad bych něco přivolával, snažím se zraněním vyhýbat, předcházet jim. Ale jak říkám, zatím jsem ještě relativně mladý a nerad bych, aby se mi to vrátilo ve starším věku. Jsou nějaké věci, které člověk ovlivní, něco ale neovlivní. Věřím, že to takhle bude pokračovat dál. Myslím, že roli hrají i geny.
Rodiče sportovali?
Celý život, ale ne na profesionální úrovni. Myslím si, že oba mají slušnou genetiku a že to mám po nich. Taťkovi je přes padesát a stále pravidelně sportuje. A řekl bych, že docela slušně. Dělá CrossFit, což je podle mě v nějakých případech ještě daleko těžší než fotbal. Cvičí se tam s těžkou váhou, je tam běhání, různé kliky, skákání přes švihadlo… Je to hodně silové a na zadýchání. Nechtěl bych to asi dělat (usměje se). V tomhle ho obdivuji. Takže si myslím, že primárně je to genetickou výbavou, ale samozřejmě člověk taky musí posilovat a dělat něco navíc.
Říkal jsem si, nakolik vás mohl ovlivnit i nepříjemný zážitek z puberty v tom smyslu, že jste teď opatrnější.
Musím říct, že se mi to stalo v tak mladém věku, že jsem to z hlavy nějak vytěsnil. Takže opatrnější určitě nejsem.
Můžete zopakovat, co se vám ve třinácti stalo?
Honili jsme se s kluky na tobogánech na koupališti. Za jedním jsem skočil a trefil jsem hlavou dno bazénu. Pak jsem měl víceméně zlomený obratel. Byl jsem asi čtrnáct dnů v nemocnici. Pak jsem asi dva nebo tři měsíce nosil krunýř jako takovou podporu krku a zad. Asi půl roku jsem se z toho dostával. Viděl jsem pár lidí, co skončili daleko hůř. Samozřejmě to asi bylo tím, že jsem byl v mladém věku, kdy se člověk hojí rychleji. Měl jsem samozřejmě i velkou dávku štěstí.
