Článek
Ve třiadvaceti letech je pro Spartu zajímavým prospektem. Dokáže zahrát na obou stranách, může lítat i na pozici wingbeka. Několikrát prokázal, že pokud ho zápas chytne, je rozdílovým. Hlavně jeho levačka.
„První měsíce ve Spartě utekly. Rychle jsem se adaptoval, cítím se pohodlně. Hodně mi pomohla přítomnost Ángela,“ vyzdvihuje o čtyři roky staršího ekvádorského parťáka Ángela Preciada, který už ale z Letné přestoupil do Brazílie.
Umíte si představit, jak by vše bez něj vypadalo?
Díky němu jsem daleko rychleji poznal spoluhráče a místní ligu. Mohl jsem více pracovat na tom, abych se přizpůsobil stylu Sparty. Než jsem přišel, napsal mi a líčil, jak je Sparta velký klub, jak se zde žije.
Zkrátka byl pak takovým vaším průvodcem.
Ukazoval mi, jak to tady chodí. Důležitý byl i na hřišti co se týče jazyka a komunikace. Angličtinu zatím úplně neovládám. Patřil mezi spoluhráče a členy realizačního týmu, kteří mi někdy překládali, co přesně se na tréninku chce. Také jsme chodili na večeře a sdíleli mezi sebou různé věci. Ano, byl pro mě velmi důležitý.
Angelo Preciado a John Mercado ze Sparty Praha oslavují gól na 1:0 během utkání Konferenční ligy s Aberdeenem.
Osobnostně mi ale přijdete rozdílní. Ángelo působí jako showman a pařmen, z vás vyzařuje spíše klid.
Ekvádorci obecně jsou velmi akční, emotivní a mají rádi večírky. Ángelo je trochu starší, možná proto se uměl více předvádět a byl uvolněnější. Já jsem spíš typ, co je rád doma, ale když je někdy možnost, také se dokážu odvázat. Tím, odkud pocházím, je to pro mě svým způsobem přirozené.
U hráčů z Jižní Ameriky se často řeší reprezentační srazy, kolik toho nacestují a v jak odlišných podmínkách hrají. Je pak pro vás obtížné být hned připraven na ligové kolo?
Na začátek chci zdůraznit, že hrát v národním týmu je pro mě především ohromná čest. Je to privilegium a každý z nás na to má být hrdý. Bereme reprezentaci opravdu velmi vážně a naším úkolem je být připravený na každý zápas. To platí i o klubu. Takže program moc neřeším. Jakmile skončí sraz, musíme se vrátit plní energie, pokračovat v dobré práci a plnit nároky, jaké na nás jsou. Jestli pak nastoupíme, je už na trenérech.
Ekvádor měl výbornou kvalifikaci na MS 2026, skončil druhý za Argentinou a může se těšit na mundial do USA, Mexika a Kanady.
Má první kvalifikace, zasáhl jsem do čtyř zápasů. Bylo to jedinečné. Něco, co v sobě ponesu do konce života. Kvalifikovali jsme se na mistrovství světa! A dá-li bůh, budu moci nastoupit i tam. To je nejkrásnější věc, jakou si fotbalista může přát. A pak se ukázat.
K tomu budete potřebovat minuty a dobré výkony ve Spartě. Hrál jste v Brazílii, Argentině, Portugalsku. Už jste si zvykl na českou ligu?
Znáte to, v Brazílii se hraje Joga Bonito, máte více prostoru pro souboje jeden na jednoho a driblinky. V Česku je to více taktické, soubojové a fyzicky či silově náročné. Člověk se opravdu musí hodně přizpůsobit, ale jak jsem už řekl, věřím, že se mi to daří.
Nemáte s ohledem na způsob hry přeci jen radši zápasy v evropských pohárech?
Neřeším, zda je nějaká soutěž těžší a naopak. Je jen na mně, abych se přizpůsobil. Zápasy v Evropě si užívám, je tam skvělá atmosféra, ale i v Česku hrajeme s velkými kluby. Pro mě osobně je hlavní, abych měl možnost ukázat, co ve mně je.
Že ve vás něco je, se projevovalo už v mládežnických kategoriích.
S fotbalem jsem začal v šesti letech v malé škole jménem ADN. Pět nebo šest let jsem strávil v Argentině, přes Independiente del Valle jsem se dostal až do akademie River Plate. Toto období bylo pro můj rozvoj velmi důležité. Naučil jsem se být agresivnější v obraně, protože se tam hraje hodně kontaktní fotbal podobný tomu v Česku. Následně jsem dostal šanci v reprezentaci do 17 let, což mi umožnilo dostat se do Brazílie do Athletica Paranaense.
Ekvádorec John Mercado může být na jaře jedním z hlavních tahounů Sparty.
A tam jste v březnu 2022 zažil výjimečný debut za áčko.
Bylo to opravdu rychlé. Byl jsem na turnaji do 20 let, což je v Brazílii extrémně důležitá akce. Následně jsem měl odcestovat domů a mít dovolenou. Kouč prvního týmu Alberto Valentim mi ale oznámil: „Ne, zůstaneš, protože budeš trénovat s námi.“ Po měsíci přípravy už jsem mohl naskočit v odvetě finále Recopa Sudamericana proti Palmeiras. Trenér mi jen řekl: „Pokud jsi připravený, nasadím tě.“ A přišlo to.
Na start v první brazilské lize jste si ale musel počkat až do června na utkání s Red Bullem Bragantino. To už byl na lavičce legendární Luiz Felipe Scolari.
Nejprve mě poslali zpět do týmu do 23 let. Jednou jsme ale měli přátelák s áčkem, to už tam byl Scolari. Vzal si mě stranou, poplácal mě po zádech a povídá: „Chlapče, přijď zítra, budeš trénovat zase s námi.“
To byl jistě silný okamžik.
Jasně, vždyť jde o trenéra, který vyhrál mistrovství světa. Byl jsem opravdu velmi šťastný. Kromě toho, že mi dal příležitost zahrát si v první lize, ukázal mi zase jiný přístup a profesionalismus.
Pak už přišel přestup do Portugalska a v srpnu do Sparty. V září pak i premiérový gól ve šlágru s Plzní.
Jak jsme mluvili o Ángelovi, tak to je společný moment, který mi nejvíce utkvěl v paměti. Už před zápasem jsme si naplánovali, jaký tanec uděláme, pokud dá jeden z nás gól. Stalo se a bylo to fakt super. Navíc na domácím stadionu, tak snad to zažiju ještě několikrát.
