Co je cesta do pekla? Čupr o víře v Priskeho, riziku české akademie a výroku Rosického

Ano, říkal jsem, že návrat Briana může představovat riziko, ale že zároveň víme, že přichází do pro něj známého prostředí české ligy. Stojíme za tím, že Brian je kvalitní trenér. Samozřejmě si uvědomujeme, že jsme měli v uplynulých měsících problémy a nehráli jsme vždy tak, jak jsme si představovali. Koresponduje to s první sezonou Briana. Tedy ne úplně vydařený podzim a pak jsme to dokázali nastartovat. Věřím, že půjdeme stejnou cestou. Když na tréninku vidím Briana a jeho zápal, opravdu mi vše připomíná ročník 2022/2023. Teď ukáže až čas, jestli máme sílu znovu dosáhnout na titul.

To není doufání. Víme, že Brian Priske je kvalitní trenér a manažer. Umí skvěle pracovat s hráči. Každý by chtěl vyhrávat tituly. Jde o to, jakou má cestu a zda se mu podaří ji naplnit. Nejsme v situaci, že bychom byli zoufalí, že bychom byli po podzimu někde dole. Pokračujeme velice slušně v Konferenční lize. Ztráta na Slavii nás samozřejmě mrzí, ale šance tam pořád je. Není důvod nevěřit. Není to doufání, ale víra v to, že pokud dobře a tvrdě pracujete, což se děje, tak se výsledek podaří.

Víme, že práci jsme odvedli. Přivádíme hráče, u kterých víme, že je chceme. Pro Briana byl návrat také složitý, protože za sezonu, co zde nebyl, se trochu proměnili hráči, realizační tým i celková nálada. Přicházel vlastně do nového vnitřního prostředí, kdy vždy trvá, než si dokáže tým správně nastavit. Ne, nevnímám to jako cestu do pekla, ale jako naši cestu, po které jdeme. Jsme přesvědčeni, že jsme zvolili správně a budoucnost ukáže.

Mám možnost vidět naše hráče a věřím, že ano. Jak jsme byli na konci minulé sezony mentálně rozbití, tak se v mých očích vrací chuť, vůle a odhodlání to urvat. Občas se fotbalově nedaří, jak chcete, ale když do výkonů vložíte něco navíc, musíte tři body udělat.

To je fotbalový život. Pochopitelně odchází kluci, kteří mají přirozené lídrovství v sobě a chtějí se posunout. Jako třeba Ladislav Krejčí. Takových v životě potkáte málo. Ale jinak ano. Současní hráči chtějí a sami vnímají, že hlad po úspěchu zde opět je. Vidím nejen v kapitánovi Lukáši Haraslínovi velkou proměnu. Věřím, že rostou i další lídři jako třeba Adam Ševínský.

Rozumím a máte pravdu. Ale myslím, že nám rostou jiní zajímaví talenti. Podívejme se na zimní přípravu A-týmu, jaké výkony dokážou předvést. O budoucnost bych se nebál. Ano, měli jsme v minulosti více reprezentantů v jednadvacítce, menší propad tam je, na druhou stranu úspěšní kluci se posunuli k nám do áčka nebo jinam do ligy. Vedle toho vidím, že přichází mladší skupina, která má na to, aby hrála ve Spartě.

Vždy se díváme na to, abychom měli z našeho pohledu co největší kvalitu. Hráči, kteří šanci dostali, se bohužel nedokázali do áčka prosadit. Proto jsme sáhli třeba po Vojtovi. Proč by to ale měla být zrovna jednadvacítka? Proč ne hráč, kterému je sedmnáct? Vidíme v zahraničních top ligách, že takoví fotbalisté nastupují.

S tím já mám vnitřní problém. Nevím, proč u nás dorůstají později. Jestli je to somatotypem, mentální vyzrálostí, chybou v přípravě? Když se podíváte na světové hvězdy, hrají od šestnácti nebo sedmnácti pravidelně nejvyšší soutěže, Ligu mistrů nebo jiné evropské poháry. A co je důležité, jsou schopni se do mužstva začlenit. Nepoznáte na nich, že jsou tak mladí. Až přijdeme na to, proč se tak děje, a neříkám, že to budu já, máme daleko větší odborníky, tak se změní celý český fotbal. Nevidím důvod, proč by to nemělo v naší zemi jít.

Jestli chtějí být v top ligách, že si je někdo koupí a prosadí se v nejlepších týmech, tak největší šanci mají v devatenácti nebo dvaceti. Pokud jim je víc, kolem pětadvaceti, cesta je daleko složitější. Musí být připraveni na to, že od osmnácti budou hrát ligu. Tahle to je. Čím starší hráč je, tím klesá jeho atraktivita pro top kluby.

Na jaře mají šanci ukázat, co v nich je. Je jen na nich, jak se k tomu postaví. Fyzické parametry a schopnosti mají na to, aby byli úspěšní. Samozřejmě to teď nebude v našem týmu, což ale neznamená, že jednou nebudou hrát za Spartu.

Kdybychom se na vše nedívali z několika stran a nezkoušeli sami sobě zpochybňovat vlastní kroky, nebylo by to správné. Musíme si odpovídat na kritické otázky, jinak by mohlo jít o cestu do pekel. Byli bychom v zajetí vlastní myšlenky a přesvědčení. Teď jsme se rozhodli pro českou akademii a vychovávání našich hráčů. Nevím, co se může stát v dalších letech, ale tohle je cesta Sparty. V čem se snažím Tomáše Rosického konfrontovat, tak že on říká, že se díváme sami na sebe a nekoukáme, co dělají na ostatní.

Zní trochu zvláštně, ale vysvětlím ho. Myslí to tak, že jsme silní v našich názorech. Když najdeme přesvědčení jít nějakou cestou, musíme vynaložit veškeré úsilí pro dosažení cíle. A nezpochybňovat se tím, co se děje jinde. Samozřejmě koukám, co dělají ostatní, jaký kdo dělá progres, jaké má úspěchy i neúspěchy.

Ne vždy se může podařit mít v akademii top kvalitu. Konkurence může přivést lepší hráče a my to vlastními zdroji nedokážeme. Pracujete s obrovským množstvím fotbalistů a logicky čekáte, že z nich někdo vyplave. Vedle toho je samozřejmě ohromná úmrtnost a množství odpadlíků. To je cesta, které se v ideálním případě chceme vyvarovat a co nejvíce ji eliminovat. Naší vizí je sehnat a vychovat takové hráče, především české, u nichž budeme vědět, že mají šanci uspět, prosadit se a konkurovat v evropském fotbale.

Ten náš. (smích) Neříkám, že ostatní vize jsou vyloženě inspirativní, ale spíše přínosné pro sledování. Každý klub zvolil něco jiného. Například Olomouc, to je totální přeskládání kádru a jsem zvědavý, jak to zvládnou zmanagovat. Slavia přivádí spoustu mladých hráčů, které dává okamžitě pryč na hostování. Uvidíme, jak se v české lize prosadí, kolik z nich se ve finále dostane do A-týmu Slavie, nebo jaké případné problémy bude klub mít se zvládáním takového množství. Každý hráč chce nastupovat a má vlastní představu, jak by měla jeho kariéra vypadat.

Čekal jsem, že díky finančním možnostem půjde po drahých nákupech, což se neděje. Pokračují v tom, co dělali, a také tady mě zajímá, jak si budou vést dál. Máme u nás mnoho způsobů a rozdílných cest. My máme svoji a uvidíme, komu se dostaví úspěch. Nikdo asi teď nedokáže říct, kde to bude.

Neskutečně se osobnostně a manažersky vyvinul. Přicházel s relativně s málo zkušenostmi ohledně práce s trenéry, realizákem a obecně s lidmi. Má ale úžasnou schopnost učit se nové věci. Když vidím, kam dokázal posunout naši datovou analytiku, tak se přiznám, že osobně někdy nestíhám a musím se pak věci doučovat. Tomáš je pro mě komplexní sportovní ředitel.

Za mě ne. V té době ve Spartě byl, fungoval společně se Zdeňkem Ščasným, a když jsem poslouchal jeho názory, byl jsem přesvědčený, že má schopnost se vyprofilovat do podoby, v jaké je dnes. Nebylo to jednoduché rozhodnutí právě kvůli chybějícím zkušenostem, ale nakonec jsme měli jasno.

Já měl v hlavě jen to, že pokračovat musí. Nebyla o tom ani diskuze například s majitelem Danielem Křetínským. Tomášovi tenkrát řekl, že on není problémem, ale bude řešením. Za mě se jednoznačně ukázalo, že měl pravdu.

Upřímně to pro mě bylo hodně složité. Mám k Tomášovi blízko lidsky, jsme přátelé. Informace o jeho zdravotním stavu mě hodně vyděsily. Neříkám, že nebyly myšlenky na fotbal, ale hlavně jsem chtěl, aby byl zdravý. Zda se pak vrátí, nebylo v tu chvíli klíčové. Pobavili jsme se s Tomášem Sivokem, který následně ukázal, že by pozici zvládl taky. Potenciálně tedy víme, že budoucnost Sparty je zajištěna. Když jsem viděl, že se stav Tomáše Rosického zlepšuje, měl jsem ohromnou radost.

Vždy přemýšlím spíš nad prací. Zda kroky, které dělám, jsou správné, zda by někdo nemohl být přínosnější. V hlavě nemám hozené, že bych se snažil hledat balanc. Práce byla pro mě vždy vrcholovou součástí života.

Ne, vůbec si ho nepřipouštím. (úsměv)

Státotvornou. Vždy jsem říkal, že Sparta se snaží být tam, kde vidí kroky pro dobro českého fotbalu. Nikdy jsem to nevnímal jako boj koalice a opozice. Čas to jednoznačně ukazuje. I prohlášení jiných nejvyšších představitelů jsou taková, že chceme pomáhat k rozvoji českého fotbalu, ale jsme tady každý sám za sebe. V první řadě se musíme postarat o klub, a jakmile budeme úspěšní, dáme hlavy dohromady a pomůžeme celému fotbalu. Aktuálně máme poměrně intenzivní rozhovory s předsedou FAČR Davidem Trundou, bavím se s představiteli Slavie, Plzně nebo Baníku. Za Spartu říkám, že naší snahou není eskalovat situace, hledat zlo nebo bojovat. Naopak nabádáme, ať všichni přiložíme ruku ke společnému dílu.

Možná ano, ale to, co popisuji, je zkrátka naše cesta a přesvědčení.

Jak mám možnost komunikovat s Davidem Trundou, tak myslím, že začínají vnímat, co je důležité a co je potřeba dělat. Že to není o boji, raketách zprava a zleva, ale pojďme se bavit, co je správné. Věci se začínají posouvat kupředu, byť pomalu. Počkejme si třeba další půlrok nebo rok, abychom dokázali jejich práci zhodnotit. Abychom viděli, zda se povedlo získat sponzory a peníze, zda máme posun vy výchově mladých hráčů.

Naprosto reálné. Dohoda opravdu byla, že pokud Dušan Svoboda neprojde, tak do souboje o hlasy půjdu já.

Situace na valné hromadě byla složitá. Existovala dohoda, že i ostatní pánové pomohou svými hlasy a kontakty k tomu, aby Dušan byl zvolen. Kdyby neprošel, ukázalo by mi, že ani tohle neplatilo. Pak bych vyvinul maximální úsilí, abych prošel já.

Rozhodně. Já ale jako konkurenty beru všechny a pořád. Na konkurenci ale není nic špatného. Je zde od toho, aby vás nutila se neustále zlepšovat. To je to, co jsem říkal Ádovi, Jardovi i Vaškovi. Máme každý nějaké vize, plány, osobní preference nejen ve volbách, tak z hlediska fotbalových klubů konejme každý sám za sebe. Je jasné, že někdo vyhraje a jiný prohraje. A pak pojďme tam, kde to dává smysl, tlačit společně. Rozvoj infrastruktury, televizní a bettingová práva nebo nová sportoviště. To není o souboji, ale o myšlence. Ať je tam v danou chvíli kdokoliv.

Věřím, že ano, že se už všichni budeme soustředit na nalezení nejlepšího řešení, místo aby se někteří snažili vyhovět přání a názoru někoho jiného.