Hlavní obsah

GLOSA: Karviná útočí na rekordy, o které ale nikdo nestojí

Pokud se Karvinští před dohrávkami odložených ligových utkání utěšovali, že na tom ještě nejsou tak špatně, lhali si do kapsy. Jak doma s Baníkem (1:2), tak na hřišti Bohemians 1905 (0:3) prohráli a jsou v pořádné bryndě.

Foto: Sport.cz s využitím ČTK/Jaroslav Ožana

Překonaný brankář Petr Bolek z Karviné.

Článek

Jistě, liga se teprve přehoupla do druhé poloviny základní části, tudíž čistě matematicky pro předposlední tým Fortuna ligy ztraceno ještě nic není. Pohled na tabulku a reálnou sílu kádru ve prospěch Slezanů ale nehovoří.

Karviná je jediným mužstvem, který ještě nedokázal v aktuálním ligovém ročníku zvítězit. S pěti body se plácá (společně s Teplicemi) na dně tabulky a má našlápnuto jak do druhé ligy, tak k překonání nikým nechtěných rekordů.

Středeční porážkou na hřišti Bohemians 1905 si Slezané připsali sedmnáctý zápas bez výhry za sebou (včetně posledního utkání minulého ročníku). To znamená, že pokud nevyhrají některý z příštích pěti utkání – doma se Spartou, ve Zlíně, doma s Plzní, v prvním jarním kole na Slavii nebo doma proti Jablonci – vyrovnají nelichotivý rekord Slovácka ze sezony 2006/2007, který činí 22 utkání v řadě.

Foto: Vít Šimánek, ČTK

Zleva Matěj Jurásek z Karviné a Tomáš Necid z Bohemians.

Takřka na dohled má aktuálně pětibodová Karviná, a Teplice také, ještě jeden milník. Drží ho od premiérového ročníku samostatné české soutěže Dukla Praha, která vyhrála jediné utkání a získala za celý ročník pouhých 10 bodů. Ovšem nutno dodat, že v sezoně 1993/1994 byly za vítězství jen dva body.

Jaký to kontrast oproti předsezonním plánům, na nichž byl úhledně narýsován terč ve středu tabulky. Start ale nevyšel, což odskákal oblíbenec místních fanoušků trenér Jozef Weber. Zlepšení ale nepřišlo ani v šesti zápasech pod Bohumilem Páníkem. A to pro něj není dobré zjištění, protože Karviná ve své pětileté prvoligové historii protočila už osm trenérů.

Právě neustálé trenérské výměny jsou jednou z příčin současného karvinského trápení. Trenéři v Karviné mají minimální šanci pracovat dlouhodobě, nebo chcete-li koncepčně. Časté změny na tomto postu prakticky znamenají, že jeden trenér kádr postaví, pracuje s ním ale jeho nástupce.

Hráčský kádr, a jeho skladba, je důvodem číslo 2. Jedenáct cizinců (bez Slováků) v týmu je příliš. Karvinští to poznávají rok co rok, přesto se na přestupové strategii klubu nic nemění.

Foto: Vít Šimánek, ČTK

Zleva Petr Buchta z Karviné a Ibrahim Keita z Bohemians.

Sportovní manažer Lubomír Vlk i většina dosavadních trenérů Karviné asi namítnou, že kvalitním českým hráčům se na severovýchod republiky navíc do provinčního klubu nechce. Jistě mají pravdu, získat hráčskou kvalitu složité určitě je. Nicméně schovávat se za tento argument je liché.

Fanoušky, pro které se fotbal přece hraje, tohle nezajímá. Ani to, že našinec stojí více než cizinec. Nechtějí chodit na porážky, vidět mdlý výkon hráčů, kteří nemají ke klubu vztah. Chtějí vidět jedenáct bojovníků, kteří na hřišti nechají duši. I když třeba prohrají. Sedmnáctkrát za sebou se dá nevyhrát i s odchovanci.

Zahraniční posily by měly být doplňkem, který kvalitu kádru povýší. Ne jeho kostrou. Obzvláště pokud nedosahují nadstandardních kvalit. No, a když se k tomu nepovede ani výlov z českého přestupního rybníka, začíná téměř beznadějná záchranářská mise.

A pak je tu ještě důvod třetí, a tím je nálada, chemie, parta... v kabině. Po sérii nezdarů vzájemné vztahy trpí a nálada pochopitelně dobrá není. Ze slov trenéra Páníka i stopera Martina Šindeláře po výprasku v ďolíčku to je zřejmé.

Karvinská bárka po každé další bodové ztrátě stále více směřuje do nižší soutěže. V předchozích letech se druholigovému přístavu pokaždé vyhnula, třebaže na jaře 2019 až v baráži s druholigovou Jihlavou. Baráž se hraje také letos a půjde do ní čtrnáctý a patnáctý tým po konci soutěže. Nyní se zdá, že pokud se do ní Karvinští dostanou, budou si moci gratulovat. A doufat, že ji znovu zvládnou.

Reklama

Související témata: