Článek
V poslední době jste v základní sestavě nehrál. Kdy jste se dozvěděl, že nastoupíte? Ve čtvrtek.
Jaké máte pocity z výkonu? Trošku smíšené. Když jsem se za těch 70 minut nedostal do žádné šance, tak spokojený být nemůžu. Určitě tam z mé strany nebyl nějaký moment, na který bych jednou vzpomínal. Ale rozhodující je konečný výsledek a naštěstí se nám podařilo vyrovnat.
Již dříve jste oznámil, že po sezóně končíte s kariérou. Měl jste proto nějaké mrazení v zádech, když šlo o vaše poslední derby? To ani ne, spíš jsem měl respekt před tím, jak to dopadne. Potřebovali jsme za každou cenu vyhrát, což se nepovedlo, ale za remízu musíme být taky spokojeni. Po vyrovnávacím gólu jsme možná mohli rozhodnout ze skrumáže, ale v posledních vteřinách taky dvakrát inkasovat. Beru to jako zasloužených 1:1.
V pátek jste byl na valné hromadě, kde jste kandidoval do výkonného výboru. Jak jste to všechno stihl? Ono to zase tak hektické nebylo, média to trochu zveličovala. Byl jsem tam jen dvě hodiny, pak jsem si jel domů odpočinout a v podvečer jsem šel normálně na trénink.
Sledoval jste vývoj valné hromady i po svém odchodu? Co říkáte na konečné fiasko? Po zápase bych to nerad hodnotil. Nerad bych řekl něco, co by nekorespondovalo s tím, co se tam stalo.
Jak se vám hrálo proti obránci Sparty Kadlecovi, s jehož otcem jste řadu let nastupoval za Kaiserslautern? On je dost rychlý, tak jsem se mu radši vyhýbal... Já už ho prohánět nemůžu, maximálně on mě.
Když bylo Michalovi 11 let, prý jste mu v žertu říkal, že se nechcete dožít toho, až proti němu nastoupíte...Vzpomněl jsem si na to, už když jsem proti němu hrál poprvé. To hrál ještě za Synot. Že jsem se toho dožil, na tom snad není nic špatného... Tenkrát to bylo vyřčené spíš v legraci a ani jeden z nás dvou nevěřil, že se to stane skutečností. Jsem jen rád, že se Mirkův kluk dostal takhle daleko, i když bych ho samozřejmě radši viděl ve Slavii.
