Článek
Z úterního tréninku odcházel Jan Matoušek jako jeden z posledních. Spolu s mazáky Theodorem Gebre Selassiem, Martinem Koscelníkem a Michaelem Rabušicem ještě cvičil střelbu na branku. Už ví, že s nimi bude na podzim pálit na soupeře i v lize, neboť k dotažení jeho další štace pod Ještědem zbývají doladit již jen formality.
Znovu jste skončil na hostování, neděsí vás už to slovo?
Na jednu stranu už je to trochu blbý, na druhou jsem hrozně rád, že to snad dopadne, šlo o mé předsezonní přání. Načínám tu druhý rok, bude to má nejdelší doba v lize v jednom dresu.
Skončilo období nejistoty, je to úleva?
Myslím, že pro každého hráče je těžké někde trénovat a nevědět. Nedej bože, kdybych se třeba zranil. Sice mám ještě smlouvu ve Slavii, nějak bych byl stále jištěný. Ovšem pro hráče, kterým smlouva končí a mohou se zranit, musí být tohle období hrozně těžké. I z mého pohledu nebylo snadné, když jsem nevěděl, kde budu.
Berete následující sezonu jako poslední šanci, jak ještě o Slavii zabojovat?
Beru ji hlavně jako poslední šanci dostat ze sebe to, co dřív. Poslední dvě sezony byly zkrátka blbý. Byl jsem často zraněný. Minule i vážně, od operace chyběl kousek. Je těžké po psychické stránce se pořád vracet, tři měsíce hrát, zranit se a začínat znovu. Teď jsem však nejlíp připravený za poslední dva roky. Chci se tu uchytit a začít dávat góly jako dřív. Chtěl bych se od tohoto roku zase odpíchnout. A zůstat ve Slavii, nebo jít i do zahraničí. Čas ukáže.
Jak by měla sezona podle ideálního scénáře vypadat?
Mým jediným cílem je co nejdříve dát gól nebo na něj přihrát, abych se chytil, dostal se do pohody a začal si zase věřit. Sezona v Příbrami mohla být úspěšná i kvůli tomu, že jsem za první kola měl 4+3. Když si člověk věří, hraje se už jednoduše.
Hráčem Slavie jste už téměř tři roky, ale zatím za ní odehrál jen 13 zápasů. Jak angažmá v sešívaném dresu zatím vnímáte?
Je to hrozně těžký. Do Slavie jsem přišel v době, kdy hrála neskutečně. Hrají fotbal na vysoké úrovni, vyrovnají se evropským týmům. A jedním z důvodů, proč jsem se tam neudržel, je asi i styl mého herního projevu. Nejsem úplně vytrvalec, jaké Slavia chce.
Ano, jste spíš rychlostní typ.
Dalo by se to tak říct. V Příbrami jsme hráli o sestup a dal jsem tam nejvíc gólů. Proč? Protože proti Příbrami každý hrál fotbal, my spoléhali na brejky, z čehož padaly góly. Jakmile jsem hrál za tým, který víc kombinoval a byl favorit, bylo to pro mě těžké. Ve Slavii jsem navíc půl sezony nastupoval místo desítky na hrotu, což jsem v lize nikdy nehrál. Ve 20 letech to pro mě bylo hrozně těžké. A od té doby jsem se tam nedokázal probojovat.
Takže styl Liberce vám sedí?
Stoprocentně, což jsem už i poznal. Kdybych vydržel zdravý, tak bych asi v jarní sezoně odehrál více zápasů. Na konci loňského podzimu jsem se už dostával do formy. Dal jsem gól Crvene Zvezdě, odehrál jsem dobrý zápas proti Slavii a ke konci se mi celkově dařilo. I trenéři říkali, že jsem zpátky a že je vidět, že mám zase sebevědomí. Ale přišel poslední zápas se Spartou před Vánoci a skoro jsem si přetrhl sval. Sebevědomí bylo dole a začínal jsem od znovu.
Liberec posílil Theo Gebre Selassie, který 9 let hrál v Německu. Je to pro vás škola?
Je skvělé být s ním v kabině, je to výborný a hodný kluk s velkými zkušenostmi. Devět let hrát bundesligu v Brémách je něco neskutečného. Takovou kariéru by chtěl mít každý hráč z české ligy. Je to pro nás zkušenost. Pro celý tým je to skvělá posila, ale hlavně pro stopery a obránce, které může naučit nové věci a tím se posunou dál. Jsem hrozně rád, že je tady.
