Článek
Benidorm (od našeho zpravodaje) - „Je to jízda. Od začátku ledna jsem se prakticky nezastavil. Ale tohle mě baví,“ vysype ze sebe 47letý Vozábal v lobby luxusního komplexu Melia Villaitana ve španělském Benidormu. Setkání s ním se uskutečnilo v nezvyklém čase - v devět ráno. Aby stihl zhlédnout trénink. V rozhovoru pro Sport.cz se bývalý záložník Dynama nebo pražské Slavie ohlíží za prvními dvěma měsíci v Plzni, mluví otevřeně o náročném šéfovi Adolfu Šádkovi i své dráze funkcionáře.
O Plzni už roky platí, co o Slavii a Spartě. A sice, že nabídka od ní se neodmítá. Když vás oslovil šéf Adolf Šádek, měl jste hned jasno?
Začnu jinak. Pro mě je strašně důležitá rodina. Mám dvě odrostlé dcery, studují medicínu, prošly mi ale mezi rukama. Teď mám dva malé kluky. Je nepřípustné, abych stěhoval celou rodinu z Českých Budějovic. Důvod je i mimofotbalový, mladší syn má zdravotní omezení. Také proto jsem dříve odmítl jinou nabídku, kterou nebudu konkretizovat. Nabídku Plzně jsme doma důkladně probrali, vedli jsme desítky debat. Nakonec jsem kývnul.
Jenže jste často od rodiny.
Přestup se mohl udát díky mojí ženě. Obětovala se. Má dvě vysoké školy, ale skončila v práci, aby se mohla starat o syny. Doma jsem málo. Jsem ale rád, že jsem do Plzně šel. Že mě Viktorka chtěla, beru jako velké ocenění. A chci takhle veřejně mojí rodině poděkovat, že mi to umožnila.
Jako kariérní vrchol?
Plzeň je pro mě absolutní strop. Nikam dál neplánuju jít.
Jak jste klub za dva měsíce nasál?
Jsem nadšený, jak celá organizace funguje. Pan Šádek si vybírá lidi, aby mu seděli profesně, zároveň i lidsky. Pro klub dýchají, jsou neskutečně vstřícní, ochotní. Vládne mezi nimi vzájemný respekt. Ptám se ho často, kde ty lidi sehnal, že je snad kouzelník. Nikdo z nich není takzvané kyselé jablko.
Nebyl ale z vašeho příchodu rozladěný váš předchůdce Daniel Kolář, byť ve Viktorii zůstal?
Spousta lidí se mě ptá, jestli Dan není zapšklý. Odpovídám, že vůbec. Naopak mi moc pomáhá. Voláme si, sdílíme informace, má svoje úkoly. Spolupráce s ním je skvělá. Dan je pro celý klub, který je pro mě kolosem, což jsem také panu Šádkovi při jednání řekl, strašně důležitý.
Co na vaši zmínku o kolosu Šádek říkal?
Že kolosem Plzeň teprve bude.
Má k tomu našlápnuto díky zářijovému příchodu majoritního vlastníka, momentálně nejbohatšího Čecha Michala Strnada.
To ale neznamená, že zítra přivedeme hráče za sedm milionů euro, aby Viktorka ukázala ramena, že si může koupit, koho chce. Koupím Pepíka, přestože ho nepotřebujeme… Ne, tohle rozhodně není směr, kterým chceme jít. Děláme kroky, aby měly logiku i do budoucna. Kolos neznamená nerozvážné chování.
Jak snášíte Šádkovu pověstnou náročnost?
Věděl jsem, do čeho jdu. Znal jsem ho. Na druhou stranu je něco jiného pracovat s ním na denní bázi. Po dvou měsících chápu, že ne každý dokáže s panem Šádkem dělat. Jeho náročnost je maximální, neznám nikoho takového. Není workoholik, ale megaworkoholik. Když náhodou vypne, tak maximálně na dvacet minut. Tenhle způsob práce mi vyhovuje, měl jsem to v této branži vždycky stejně. S panem Šádkem je jen daleko vyšší tempo.
Dává vám volnou ruku při přivádění posil? Je známý tím, že má rád všechno pod kontrolou.
Mám. Na druhou stranu chce pan Šádek o všem vědět. S tím jsem do toho šel, taková je naše domluva. O jménech se bavíme. Když najdeme shodu, řekneme si, kdo k danému hráči má blíž. Podle toho si rozdělíme, kdo na koho půjde.
Máte na hráče oko. V Českých Budějovicích jste dali s koučem Davidem Horejšem vynikající tým v čele s Jindřichem Staňkem, Lukášem Provodem, Ivanem Schranzem. A na hostování v Dynamu nakopl kariéru Pavel Šulc, který teď válí v Lyonu.
Musím upřímně říct, že Šulcík mě překvapil. Netipoval bych, že mu to půjde až tak. Pamatuju si, jak zahodil za Plzeň šanci na Spartě a ocitl se v totální nenávisti. Ano, v Budějovicích se nám dařilo hledat dobré hráče. Byl tam například i Mick van Buren.
Připisujete si podíl na Šulcově vzestupu?
Objektivně, on si našel skvělý vztah s Davidem Horejšem. Velkou zásluhu má ale i asistent Jirka Kohout, který měl Šulcíka v mládeži. Ale ano, je příjemné slyšet, že v Dynamu nastartoval kariéru.
Připravila vás práce v Dynamu a následně v Táborsku, ze kterého jste pomohl vytvořit aspiranta na postup do první ligy, na současnou štaci?
V Dynamu jsem do toho skočil po hlavě. Když jsem v jednatřiceti končil hráčskou kariéru, roli funkcionáře jsem neplánoval. Nakonec jsem začal v Dynamu dělat s Karlem Poborským, který se pak odstěhoval do Prahy a skončil. Chod klubu spadl na mě. Učil jsem se, šel jsem do neznáma. Vztahy s městem, s krajem, jednání se sponzory, ekonomika, plus sportovní část. Obě štace byly pro mě dobrou školou.
Jako hráč jste si uměl zjednat respekt na hřišti i v kabině. Tato vlastnost se vám jistě hodí ve funkcionářské branži.
Jako mladej jsem občas narazil. Ale naučil jsem se, že když do něčeho jdu, tak naplno. Tohle mi chybělo jako hráči. Když se vyskytla závažnější překážka, nechtělo se mi ji přeskočit. Jakmile se objevil nekomfort, vyhodnotil jsem si situaci tak, že tohle není nic pro mě.
Změnil jste se?
Jako funkcionář jsem se obouchal. Umím použít lokty, které občas potřebuju. Někdy musím politikařit, někdy se s někým rozloučit. Tato sféra je agresivnější.
Překonal jste nynějším příchodem vstupem do Plzně kariéru hráče?
Mám po ruce vhodnou průpovídku. Vídám, jak si kluci pravidelně přidávají po trénincích. Doba je jiná, ale i tenkrát byli takoví. Já jsem si taky vždycky přidal, ale maximálně dvě kolečka salámu. Hráčskou kariéru jsem přestupem do Plzně překonal.
Dohoda s Táborskem se blíží
„Zamýšlený projekt s Táborskem musí dávat logiku oběma stranám. Začala se tvořit kostra projektu, ještě je ale potřeba čas. Předpoklad je, aby se projekt v dohledné době dotáhl, definitivní podoba na stole ale zatím není. Nedávno sice odešel z Plzně do Táborska James Bello, ale že bychom tam nasypali iks hráčů, to rozhodně není tématem tohoto přestupního okna. Nejde ale pouze o pohyb hráčů mezi kluby, ale také, aby se Táborsko posunulo v oblasti marketingu, obchodu, v mládeži, ve vzdělávání trenérů. Není to jen o tom, že přijdou Franta s Jirkou a zpátky Jenda.“
