Článek
Bylo vaše rozhodování o tom, zda nabídku přijmout, či nikoliv, těžké?
Ne. Klíčová, zásadní v tomto směru byla podpora Venci Jílka. Řekl mi, ať do toho jdu, a popřál mi hodně štěstí. Samozřejmě co se stalo, bylo pro oba nepříjemné. Jste s někým víc než s manželkou, v podstatě se spolu probouzíte, dáte si ráno kafe a najednou tam není. Pak už ale nebylo co řešit. Člověk je profík, je to fotbal.
Měl jste to tak, že kdyby vám kolega Václav Jílek nevyjádřil podporu, skončil byste s ním?
Ano. Kdyby to mělo narušit náš vztah, který je skvělý, nešel bych do toho.
Nevadilo vám, že má jít o dočasné řešení?
Víte, jak to ve fotbale chodí. Říkal to už Petr Rada. Jdete spát, obléknete se do pyžama a druhý den na sebe dáváte jiné. Nevíte, jestli budete, nebudete. Taková je trenérská práce. Nechci proto myslet na to, jak tady budu dlouho. Teď jsme dole a mým úkolem je tým nastartovat. Pak se uvidí.
Nic jednoduchého vás však nečeká?
Tak bych to nestavěl. K fotbalu prostě patří smutek, i ty sračky. Dělat, když se daří, ho dokáže každý. Tak to je. Mě nyní zajímá jen to, abychom se zvedli. Věříme, že to s realizačním týmem dokážeme, ale zároveň nejsme blbci, abychom si mysleli, že to bude jen hezké.
Jaký jste si dal první úkol, co chcete změnit?
Nemyslím, že bychom teď měli začít dělat všechno jinak. Jde jen o to zvednout se. Mužstvo pracovalo, pracuje, mělo nějaké výsledky a fotbal hrát nezapomnělo. Je to týmový sport. Když to srovnám s hokejem, pan Jalonen vyhrál s českým nároďákem medaili, pak skončil sedmý a pracoval určitě stejně. To jsou ty krásy týmového sportu. Prozrazovat, co konkrétně chystáme, však nechci. Jasné ale je, že to není jen o ofenzivě, ve které nám to teď skřípalo. Máme-li se z krize vyhrabat, musíme v prvé řadě vybalancovat defenzivu.
Spekulovalo se o tom, že kabina za trenérem nestála. Jak jste to vnímal vy?
Tohle nebylo vůbec téma. Jen na nás spadla ta šňůra patnácti zápasů, v níž jsme jen dva vyhráli. Toť k tomu vše. Naším úkolem teď je napnout všechny síly, abychom se z toho dostali. A je jedno, jestli tady budu týden, dva nebo dva roky.
S Václavem Jílkem jste měli hodně podobný pohled na fotbal. Jak výrazná změna s vaším příchodem na post hlavního kouče může být?
Nikdy to není tak, že se objeví kněz a najednou naservíruje jiné ingredience. Tým má nějaké principy, na kterých pracujeme dva a třičtvrtě roku. Myslím, že nikdo by je neměnil. Jestli má nějaký impulz přijít, tak v podobě vyhecování hráčů.
Budete zásadně měnit základní sestavu? Měl jste třeba jiný názor než Václav Jílek na to, jací hráči v ní mají být?
Měli jsme vždycky různé názory na sestavu. Proto jsme také byli kolegové. Nebral mě jako někoho, kdo jen všechno odkývá. A myslím, že si mě i za to vážil. Revoluci ale nečekejte. Navíc vše je příliš čerstvé. Musím popřemýšlet a probrat to i s hráči.
Je pro vás velkou výzvou trénovat prvoligový tým?
Ano. Je to obrovská výzva i čest. Být hlavním koučem v nejvyšší soutěži byl vždycky i můj sen. Uvidíme, jak to půjde.
