Vorlický: Že se nedostanu na soupisku Slavie pro Ligu mistrů, jsem nečekal. Zbrojovka o mě stála už v létě

Nevím, jestli to můžu říkat, ale už měsíc předtím jsem byl se Zbrojovkou v kontaktu. Tím, že jsem se nedostal ve Slavii na soupisku Ligy mistrů, což jsem trochu nečekal, odehrála se spousta věcí a řešil jsem, jestli zamířím někam na hostování. Zbrojovka o mě už v létě projevila zájem, kdy jsem mluvil s trenérem Martinem Svědíkem a panem Jiránkem (sportovním ředitelem Zbrojovky Martinem Jiránkem - pozn. red.). Když jsem dal v září na Srbské gól, byla by teda blbost ho slavit ať už z respektu ke klubu, tak tím, že jsem byl s Brnem v kontaktu.

Můj půlrok byl nahoru dolů, to všichni víte, takže jsme si s trenérem Svědíkem i s panem Jiránkem řekli už v létě, že se k tomu můžeme v zimě vrátit. Tím, že se mi ve Slavii i nějaký zápas podařil, vypadalo to, že budu řešit úplně jiné varianty nebo setrvání v Edenu. Věřil jsem a předpokládal, že se bude dařit a situace i moje role se bude zlepšovat. V momentě, kdy jsme si se Slavií vyhodnocovali, že je možnost, abych odešel, tak se Brno ozvalo znovu. Z různých důvodů jsem se rozhodl právě pro Zbrojovku.

Zájem byl, to nevylučuju. Mluvil jsem s lidmi z Artisu, kteří se starají o klub. Jeden z mých výborných kamarádů Petr Kuba je tam generálním ředitelem, takže to také hrálo svou roli. A neměl jsem z toho špatný pocit. Časem jsem si vyhodnotil, že preferuji Zbrojovku. Nakonec rozhodl rozhovor s panem Svědíkem a panem Jiránkem, udělalo to na mě dojem, že už jsem pak neřešil žádné jiné nabídky.

Asi obojí. Jedna věc byl i můj vnitřní pocit. Žiju si v hlavě příběh, jak chci, aby moje kariéra vypadala a mít v životopise Zbrojovku, zvlášť když mi v dospělém fotbale chybí, bylo pro mě hrozně atraktivní. Takže hrál roli tento vnitřní pocit, rozhovor s pány Svědíkem a Jiránkem a taky nějaké fotbalové, lidské a zdravotní věci. Věděl jsem třeba, že pan Svědík prošel určitými problémy s kolenem, takže bude mít v tomto směru se mnou trpělivost. Věci do sebe zapadly tak, že jsem ze setkání odjížděl a asi za hodinu nebo dvě si řekl, že to dotáhneme.

Stoprocentně, nebudu to zastírat. Byla to priorita a naskytly se poměrně zajímavé možnosti. Jako hráč to ale neovlivníte. Jsou informace, které vám dává manažer a klub, a nakonec to bylo tak, že bych musel čekat třeba celý leden. Což nevím, jestli v mém stavu, kdy potřebuju trénovat a hrát, by byl dobrý krok. Dal jsem na radu svého manažera, že je teď potřeba udělat krok do prostředí, kde mě znají a vědí, co ode mě čekat. I když se mi varianta odejít líbila, musel jsem se na to podívat ze širšího pohledu.

Co se týče Zbrojovky, variant, jak jsem sem mohl přijít, bylo víc, to nebudu zakrývat. Řešily se různé možnosti, aktuálně pro všechny se našlo jako nejlepší tady to řešení půlročního hostování. Co bude dál, teď asi nedokážu říct. Je těžké na to myslet a říkal jsem to všem. Musím řešit, co je teď. Co bude za půlroku či za rok, je úplně vedlejší. Ve fotbale se vše rozhoduje ze dne na den. I když jsem mladý, měl jsem spoustu zkušeností, co se týče jednání. Něco jako hráč můžete chtít, ale pak to může dopadnout jinak.

Určitě, pro mě je to stoprocentně krásný návrat a jsem rád, že jsem tady. Jsem citlivý člověk, který má život i fotbal založený na emocích a na vztazích. Pro mě je toto strašně důležité, byla to jedna z věcí, která hrála největší roli. Zbrojovka mi není lhostejná a cítím tady něco navíc. Jsem tu dva týdny, ale zatím jsem se vším maximálně spokojený a plní se, na čem jsme se dohodli. Je to teprve začátek a lidi jsou tu úplně jiní, než když jsem odcházel. Klub je oproti té době mnohem dál. Musím se adaptovat a do všeho zapadnout.

Je fakt, že od té doby, co se příchod udělal, točí se to kolem mě ze všech stran. I když se noviny snažím nečíst, věci se k vám dostanou a vnímám to. Na jednu stranu mě ta očekávání těší, jsem za ně moc rád a tohle mě pohání. Říkal jsem všem, že na sebe beru zodpovědnost. Jsem s touto rolí ztotožněný a přijal jsem ji. Na druhou stranu - a není to alibismus - se to může nepovést. Spousta lidí říká, že jdu Zbrojovce pomoct. Vůbec to tak nevnímám, paradoxně mně může Zbrojovka pomoct víc, než já jí nebo se můžeme obě strany posunout navzájem. Jsem rád, že můžu být součástí období, kdy se Zbrojovka vyvíjí. Přijít sem, až bude prvoligová, bude strašně jednoduché, to může přijít kdekdo. Být u toho teď od začátku, na to s prominutím nemá odvahu každý.

Někteří jsou překvapení, ale já neřešil, jestli jdu do první, druhé, třetí nebo desáté ligy, ale že jdu do Zbrojovky. Kdyby to byl jiný klub, řešil bych možná ligu, město, zemi. Tady je Zbrojovka, kterou mám ve své hlavě zafixovanou jako velký klub.

Není to úplně o druhé lize, ale za jaký tým hrajete a jakým stylem se prezentujete. Kouč béčka Slavie Jan Jelínek je jeden z nejlepších českých trenérů, které jsem měl. Chce hrát výborný fotbal, umí kluky v béčku rozvíjet, takže mi ten styl seděl. Neměl jsem s ním problém fyzicky ani fotbalově. Pokud chci hrát ať už první nebo druhou ligu, musím se na ní adaptovat. Věřím tomu, že i ve druhé lize budou mé přednosti vidět, jdu do toho odvážně, i když to není jednoduché. Očekávání, která se se mnou táhnou, oproti tomu málo, co jsem hrál, nebude jednoduché naplnit, ale musím se od toho oprostit.

Je to pravda. Nebudu kecat, je to náročné. Ale náročnost je jedna věc a profesionalita druhá. Není to tak, že nás tu trenér dře jak koně. Všechno má hlavu a patu. Trenér ví, co dělá, realizační tým ví, co dělá. Cítím, že i ostatní kluci věří celému procesu. Když jsem tohle řešil s trenérem, je to velice podobný způsob přípravy, jaký vyznával kouč Gasperini v Bergamu. Všechno je mohutné, ale formou her. Zatím nemáme jenom běžeckou přípravu, vše je formou herních principů.

Ostatní kluci měli jiný program před přípravou. Já navíc na podzim nehrál poslední tři zápasy, takže v některých věcech můžu být malinko pozadu. Na druhou stranu jsem prošel veškerým testováním, na základě něhož mám nastavený tréninkový proces. Z některých cvičení mě tak trenéři vyndávají, ať zbytečně neriskujeme přetížení. Jsem unavený, ale v pořádku. Koleno je jaké je. Pracuju na tom, abych to zvládal. Co se týče prvního utkání, brali jsme to kondičně. Od druhého soustředění, kdy bude víc přátelských zápasů, se budeme chystat víc na fotbalové věci. Pro mě je náročné, že jsem teď dva roky neměl letní ani zimní přípravu. Z mého pohledu to byl ode mě v prvním utkání dvacetiprocentní výkon, což je v této fázi logické. Máme čas si na sebe s klukama zvyknout a věřím, že budeme mít velkou sílu. Řekli jsme si i s realizákem, že cíl je být 27. února připravený na první jarní zápas s Příbramí, abych pomohl týmu.

Domluva žádná není, protože i já jsem normální hráč jako každý jiný, který musí přijít a plnit, co se po něm chce. Musím zapadnout do týmu a pozici si vybudovat. Není to tak, že by mi řekl, hraj si a dělej si, co chceš. Na druhou stranu by nemělo smysl, abych sem chodil dělat něco, co není v mých přednostech. Cítím obrovskou důvěru směrem nahoru, kolem vápna mám tvořit a být na míčích. V jiných třetinách hřiště se ode mě chce to, co od každého hráče. Cítil jsem se dobře na desítce, trenér říkal, že to tam budeme zkoušet a je to o mně, jak se s týmem sžiju.

Určitě. Musím říct, že ještě předtím, než vyšly zprávy, že bych se mohl vrátit do Brna, strašně moc lidí a bylo jich opravdu hodně, až jsem byl překvapený, psalo, že Brňáci mají na nový rok jediné přání, ať se vrátím. Překvapilo mě, že mi to posílali ještě předtím, než přišly první zprávy o mém příchodu. Nevím, jestli se něco neřešilo po hospodách v Boskovicích. Bylo to super a cítil jsem obrovskou podporu.

Jury s Hofim (Jan Juroška se Stanislavem Hofmannem - pozn. red.) mi říkali, že ve čtyřiadvaceti už nejsem talent, to mi trošku vadí (smích). Každý stárne… Jsem nejstarší z nejmladších (úsměv). Je samozřejmě příjemné, že můžu strávit narozeniny s klukama. Dali jsme si dort a zazpívali.

Věřím, že to bude skvělé. Nikdo neví, jak to dopadne, ale strašně se těším. Věřím, že do zápasu vyběhnu, a že budeme úspěšní jako tým. Je před námi ještě víc než měsíc, ta představa mě žene a s myšlenkou na to usínám každý den. Představuju si ty nejkrásnější scénáře.