Článek
Jaké bylo vaše angažmá v Čenstochové?
Ze začátku hodně divoké. Přicházel jsem z Liberce, kde panovala za trenéra Trpišovského rodinná atmosféra. V Rakówu to byl pod trenérem Papszunem úplný opak. Byla to vojna už od prvního momentu, kdy jsem přijel na úvodní soustředění. Mám na to jednu historku.
Povídejte.
Čekali jsme na hotelu u recepce, že půjdeme na oběd. Říkal jsem spoluhráči, že se jdeme najíst, a on mi odpověděl, že musíme počkat na trenéra. Deset minut jsme tam stáli, než přišel, a teprve pak jsme mohli jít. Stejné to bylo i po obědě – čekali jsme, až dojí, a pak se teprve mohlo odejít na pokoj. Zkrátka vojna, ale musím říct, že to spoustu kluků i mě samotného posunulo.
A přineslo to své ovoce.
Máte pravdu. Na tréninku řešil každý detail, po tréninku byli všichni úplně vyřízení. Choval se ale ke všem stejně – k mladým i zkušenějším. A úspěchy se dostavily – Raków vyhrál ligu, pohár jsme získali a jednou jsme byli druzí. Já jsem tam skončil kvůli rodině, protože starší dcera už šla do školy a chtěl jsem být s nimi. I proto jsem šel zpět domů.
Co fanoušci?
Díky tomu, že je tam menší stadion, je atmosféra skvělá. Lidé nás poznávali na ulici, když jsme šli na kafe nebo na večeři. Teď hrají evropské poháry a zasloužili by si nový stadion. Základna fanoušků je tam velká, což bylo vidět i teď v Olomouci, kam přijelo spoustu lidí. Osobně si myslím, že by dokázali vyprodat i „Mušli“. Oproti Mladé Boleslavi a Liberci to byl jiný level.
Když zmiňujete Liberec, tam jste se potkal s trenérem Trpišovským. Dá se porovnávat s trenérem Papszunem?
Byli odlišní. Musím říct, že z trenérského hlediska byli oba dva skvělí. Trpiš to měl postavené na lidskosti. Dokázal chápat problémy svých hráčů, vnímal je a snažil se je řešit. Trenér Papszun byl odlišný. Na každý post tam čekali dva až tři hráči a jen ten nejlepší nastoupil. V tréninku byl nekompromisní a dokázal být až zlý na hráče.
I na vás?
Nás starší kluky, v čele s Tomášem Petráškem, bral a zval k sobě, což moc nedělal. Věděl, že máme rodiny. Ptal se nás, jestli nám něco nechybí a podobně. Našel jsem si k němu vztah a jsme v kontaktu i teď. S mladšími kluky se ale moc nemazal.
Ostatní to schytávali tedy víc?
Uměl být fakt zlý a nepříjemný. On je bývalý učitel a ty svoje vlohy propisoval neustále do tréninků i rozborů videa. Když někdo nedělal věci tak, jak on chtěl, dokázal daného hráče drtit třeba dvacet minut a byl fakt zlý.
V Mladé Boleslavi jste zažil i Karla Jarolíma, který taky s hráči nejedná v rukavičkách, že?
Mám vůči panu Jarolímovi velký respekt, ale z trenérského hlediska byl kouč Papszun na vyšším levelu. Ze strany lidské jsou si ale hodně podobní. (smích)
Můžete to rozvést?
Taky to pod ním bylo hodně složité. Každý den se řešila váha. Já s tím naštěstí problémy neměl, ale takový Honza Bořil byl skoro každý den tři čtvrtě kila nad. Jarolím pak každého hráče s nadváhou seřval a dával pokuty. Na hotelích neexistovalo pečivo, všechno bylo striktně nastavené, neexistovala diskuze. Když už jsem za ním přišel, tak mě jen sprdl, řekl „čau“ a vidíme se na tréninku.
Zmiňovali jsme trenéra Jarolíma a Marka Papszuna. V Liberci jste zažil Zdeňka Houšteckého a na Žižkově předtím zas Martina Pulpita. Máte štěstí na fotbalové blázny?
(rozesměje se) Dokonce bych řekl velké štěstí. S Pulpitem jsem si taky zažil své. Poprvé jsem ho viděl na chodbě na Žižkově, pozdravil jsem a on ani neodpověděl. V tu chvíli jsem si říkal, kam jsem se to dostal. Pod ním jsem zažil opravdu tvrdou školu. To samé ale Houšťa – s ním měl výstup snad každý, kdo pod ním hrál. Ve finále je to ale člověk se srdcem na správném místě. Fotbalu obětoval hrozně moc a zaslouží si veškerý úspěch, který s trenérem Trpišovským mají.
Pojďme ještě k večernímu zápasu. Sparta je za vás favorit?
Určitě, o tom se nemusíme bavit. Musím říct, že jsem byl v Olomouci ze hry Rakowa trochu zklamaný. Mají dobré individuality, ale Sparta to doma zvládne. Trenér Papszun ale umí naordinovat dobrou defenzivní taktiku. Na druhou stranu nevýhoda polských týmů je, že chtějí vždy hrát fotbal. A na to dost doplácí v Evropě.
Chystáte se na Letnou?
Byli jsme teď s kolegou v Olomouci podívat se na Raków. Potkal jsem se tam i s majiteli a vedením klubu. Hned mi říkali, že mi seženou lístky i na Spartu. Ten zápas mě hodně zajímá, tak možná vyrazíme zase.
Komu budete fandit, je asi jasné, co?
(rozesměje se) Asi by to tak mělo být. Zažil jsem tam krásné tři roky. Lidé, klub i fanoušci mi obrovsky přirostli k srdci. Fandím tedy samozřejmě Rakówu, ale na druhou stranu přeju všem českým týmům kvůli koeficientu. Nebudu se tedy zlobit asi za žádný výsledek.
Zní to, že po kariéře jste u fotbalu nezůstal. Kam vás cesty zavedly?
Ještě když jsem hrál v Rakówu, poznal jsem jednoho ze sponzorů klubu. Dělal nábytek s exportem do Anglie, Polska a dalších zemí. Stali se z nás kamarádi a po kariéře jsme si sedli a domluvili se na spolupráci. Máme teď otevřený showroom nábytku i vlastní e-shop. Působím tedy v tomhle byznysu.
Vás truhlařina lákala odmala?
(usměje se) Ne, to nikdy. Ale když jsem poznal, jak všechno funguje, zůstal jsem zírat. Ukázal mi, jaký nábytek člověk může mít. U nás to velké korporáty prodávají za daleko větší peníze i v jiné kvalitě. Vyloženě jsem se pro to nadchnul a hodně mě to baví.
Od fotbalu jste se ale hodně odklonil, že?
Je to diametrálně jiná sféra. Nic kromě fotbalu jsem neznal a jsem rád, že jsem na něco takového narazil. Mám na starost komunikaci se zákazníky, reklamace, objednávky i faktury… Moc mi to do života dalo.
Už jste stihl nějakou nepříjemnost se zákazníky?
(rozesměje se) V začátku určitě! Úplně jsem nevěděl, jak to funguje. Sám jsem v životě něco reklamoval a vím, jak to chodí. Ta osobní konfrontace je ale něco jiného. Člověk za vámi přijde přímo na prodejnu a mluví s vámi z očí do očí. Lidé dokážou být zlí, ale nějak jsem se už naučil v tom chodit.
Jak se stane, že fotbalista v Čenstochové jen tak narazí na práci v oblasti s nábytkem?
V Polsku bývají daleko častější setkání s fanoušky i sponzory. Setkávali jsme se s nimi každé dva tři měsíce. Na jednom z takových večírků jsme se dali do řeči, sedli jsme si lidsky a stali se z nás přátelé. Zjistil, že nejsem nafoukaný fotbalista, a poté, co jsem skončil s kariérou, mi zavolal, že chce otevřít obchod v Česku.
A nechybí vám působení ve fotbale?
Musím se přiznat, že už v Liberci jsem měl hodně zdravotních problémů a poté v Polsku to nebylo jiné. Trpěl jsem a fotbal mě už nedělal vůbec radost. Už jsem toho měl plné zuby a dá se říct, že od nějakých třiceti let jsem plánoval, co budu dělat po kariéře. Bohužel ta kariéra byla kratší kvůli zranění, byť na českou ligu bych asi měl.
V televizi si fotbal pustíte?
Už ne tak často. V Ostravě sice hodně lidí řeší Baník, tak se snažím to sledovat. Není to však už na denním pořádku. Když je třeba Liga mistrů, tak se na české týmy podívám rád. Poslední dobou kvůli kamarádovi Radimu Grussmannovi sleduju i Plzeň, kde dělá asistenta trenérovi Hyskému.
