Článek
Obecně ale platí, že stejně jako na fotbal Pardubic obvykle baví nezaujatého diváka koukat, baví i zástupce médií Kováče poslouchat. Čiší z něj totiž autentičnost. Je jednoduše znát, že trenéřinu nebere jako řadové řemeslo, ale jako něco, co jej vnitřně naplňuje.
Čímž ani náhodou nechci naznačovat, že někteří z jeho odměřenějších kolegů by fotbal snad neměli rádi. Kováčova přítomnost mezi prvoligovými trenéry je ale každopádně příjemným okysličením prostředí. Přiznám se, že jestli se u nějakého kouče po utkání těším, co z něj lidově řečeno vypadne, tak právě u něj.
Příkladem budiž hodnocení poslední domácí porážky se Slováckem (0:1). Bývalý stoper West Hamu či Sparty bez okolků přiznal, že mu nevyšlo brzké střídání kapitána Pavla Černého. A když ho zklamal poměrně mdlý výkon jeho svěřenců ve druhém dějství, nebál se problém opět nahlas pojmenovat.
„Zaskočilo mě, že jsem z týmu necítil sílu. Hráči, které jsme přivedli, prostě nejsou dravci, chybí nám leadership,“ šel Kováč s kůží na trh. A trefně zkritizoval i (ne)důraz pardubických fotbalistů při zahrávání útočných standardních situací. „Chybí mi tam drajv, chuť rozbít si držku a dostat se za každou cenu do zakončení,“ je přece další z citací, která by do škatulky frází zapadla jen těžko. Přitom kdyby chtěl, mohl jen žehrat na promarněné šance a pak se v poklidu pakovat do kabiny…
Samozřejmě, i tenhle přístup má svá úskalí. Vzpomeňme na necitlivou kritiku jinak skvěle chytajícího brankáře Florina Nity poté, co kvůli jeho ojedinělé minele Pardubice prohrály jarní záchranářský duel se Zlínem. Kováč to od téměř všech za svá ostrá slova řádně schytal, z pozdějších vyjádření bylo vidět, že jich opravdu lituje.
Jinak totiž o svých svěřencích mluví výhradně s respektem. Což jsem si ověřil i osobně, konkrétně když Kováč po zahájení poslední letní přípravy a rozdání rozhovorů zůstal stát u klandru jen proto, aby s novináři mimo záznam chvilku poklábosil o fotbale. Prostě tak, jako to snad každý z nás občas dělá s přáteli u piva.
43letý kouč prostě baví, ať už projevem mužstva na hřišti, nebo svým vystupováním mimo něj. A i když si občas neodpustí nějaký ten přešlap, jsem toho názoru, že více Kováčů by ve světě nejen tuzemské kopané rozhodně nebylo na škodu.
