Článek
Batumi (od našeho zpravodaje) - Když přišel na domluvený rozhovor do hotelové recepce, měl za sebou přípravu pestrého obědového menu: tradiční gruzínský šašlik, tomatovou polévku a kuřecí steak s žampionovou omáčkou. „Vždycky se v cizině snažíme do jídelníčku zařadit místní jídlo, abychom všichni ochutnali něco nového. Zároveň to pochopitelně musí vyhovovat nutričním pravidlům a programu. Je rozdíl, jestli je úplné volno, trénink nebo zápas," vykládá Lidický.
Během minulého týdne v Batumi pracoval v přízemní kuchyni a pak nechal pokrmy vozit výtahem do dvanáctého patra, kde měl český tým jídelnu. „Z padesáti procent vařím a z druhých padesáti jsem supervizor, který dohlíží na domácí," přibližuje. „V Batumi jsem měl k ruce partu zhruba deseti lidí, dělalo se s nimi výborně. O co jsem si řekl, to jsem dostal. Myslím, že si nás tady fakt váží, už přivítání bylo hodně milé."
Příjemná změna v porovnání s předchozím EURO ve Slovinsku, kde se hrálo ve složité covidové době. Odpovídal tomu i režim v kuchyni, vařilo se v rouškách. „Strašně jsem se pod ní potil a obtížně se mi komunikovalo. Nevzpomínám na to rád," přizná Lidický.
Porazili jsme obhájce titulu, ale teď teprve půjde do tuhého. Hráči umí daleko víc, je přesvědčený Jan SuchopárekVideo: FAČR
S týmem absolvuje všechny srazy, doma i v zahraničí. „Na výjezdu je vždycky nejhorší první den, než se rozkoukáte a poznáte lidi na místě," líčí. Někdy je vypečených víc dnů, nejen první: „Třeba v Černé Hoře nebylo z čeho vařit, takže číšníci vystartovali s igelitkami na nákup a donesli to. Suroviny na druhý den byly v kuchyni připravené, jenže do rána to někdo rozkradl... Pak došel plyn v kuchyni a nebylo na čem vařit."
Pikantní byla i cesta do Kosova na začátku kvalifikace před letošním EURO. I v malé balkánské zemi platí, že den má 24 hodin, jenže... „Bylo to peklo. Půlhodina pro místní není žádný čas, mají pohodu. Vůbec jsem nevylézal z kuchyně, byl jsem tam od pěti ráno do půlnoci," vzpomíná Lidický.
Mezi hrnci a sporáky tráví hodně času i tak, tým jí pětkrát denně. „Je to kvůli tomu, aby kluci do sebe v kratších intervalech dostali látky, které potřebují. Sacharidy, bílkoviny a tak dále. Trenéři do menu nezasahují, jídelníčky konzultuju jen s kondičním koučem," popisuje.
Z tribuny sleduje každý zápas a s hráči je kamarád, ale ze zdravé cesty se nenechá svést. „Ke smaženému sýru mě ještě nepřemluvili," chechtá se. „Nějaké řečičky občas proběhnou, na druhou stranu hráči už nejsou děti a v klubech se stravují podobně jako v reprezentaci."
Na předchozích dvou EURO s týmem vypadl už ve skupině a teď plánuje: „Postup mě čeká až tady." A po návratu z Gruzie znovu vyrazí na cesty se svojí cateringovou firmou, která sytí filmové štáby. „Taky zajímavý cirkus," usměje se.
