Článek
Batumi (od našeho zpravodaje) – Leden 2014. Na začátku přáteláku s Táborskem se Malému zatmělo před očima a sanitka ho odvezla rovnou ze hřiště do nemocnice. Ten příběh naštěstí dostal happy end: sympaťák s hlubokýma očima, jemuž odjakživa přezdívali Pedro, se vrátil zpátky do života.
Táhlo mu na třicet, když se od lékařů dozvěděl zásadní diagnózu. Arytmogenní kardiomyopatie, vzácná srdeční vada. S fotbalem musel skončit, nemělo cenu to pokoušet. Zastavil se na bilanci 69 ligových startů, 9 gólů. „Život je jen jeden," opakuje s pokorou v hlase.
U21 | Zpět v tréninku 💪🦁 pic.twitter.com/7Eku0W2PSF
— Česká fotbalová reprezentace (@ceskarepre_cz) June 23, 2023
V Dukle začal dělat vedoucího týmu, stejnou funkci měl i u mládežnických reprezentací. „Staral jsem se o celý sraz: organizace času, natáčení tréninků, starost o vybavení... Teď řeším jen jednu věc, což je příjemné," poví už jako kustod jednadvacítky, s kterou je teď na mistrovství Evropy.
Výprava do Gruzie přivezla dvě tuny materiálu, Malý s kolegou Švestkou zodpovídají za polovinu. „Zbytek mají na starosti hráči, kteří mají vlastní zavazadla. I tak jsou to starosti, před cestou z Česka jsme si nemohli dovolit něco zapomenout," vykládá Malý.
Jako montér zabezpečovacích zařízení, což je jeho civilní práce, doma vstává v půl šesté. „Tady si trochu přispím, ale vážně jen trochu," usměje se. „Den uteče hodně rychle, pořád někam přejíždím a něco zařizuju. Musíme být všude o něco dřív, abychom všechno nachystali, a kluci přišli do hotového."
Parťákem kustoda Petra Malého u reprezentační jednadvacítky je Jan Švestka, pracovali spolu už v pražské Dukle.
Když se ho zeptáte, jestli to s ním na tribuně šije, ani nemrkne: „Kdepak, to už je dávno pryč." Vážně? „Když přijdete o to, co jste měli rádi a dělali jste to celý život, je složité se s tím vyrovnat. Měl jsem psychické problémy a musel jsem vyhledat pomoc, ale po jediném sezení s expertem se mi ulevilo. Všechno jsem přehodnotil, věnoval se rodině a teď jsem na druhé straně."
V Gruzii už jednou byl, před šesti lety na mistrovství Evropy devatenáctek. Tenkrát Češi dokráčeli až do semifinále. „Měli jsme těžkou skupinu a dokázali jsme se s tím poprat. Třeba to letos zopakujeme," zasní se Malý.
Bylo by nezdvořilé zdržovat ho moc dlouho, pracovní dobu má našlapanou. „Tak já jdu zase makat," řekne, když se loučí.
