Článek
„Baráž jsme dohráli minulé úterý pozdě večer a hned se šlo slavit, ve středu jsem cestoval do Eindhovenu. Čtvrtek a pátek jsem byl rozlámaný, ale mezitím jsem se chystal na sobotní zápas. V neděli jsme se po ztrátě Feyenoordu věděli, že titul máme jistý, a začaly nové oslavy,“ vypráví pětadvacetiletý Kovář.
„Pozor, nestěžuju si! Bylo to asi deset nejkrásnějších dní života, na které asi nikdy nezapomenu. Teď je ale zase čas makat.“
O hektických dnech, fíglu při penaltovém rozstřelu nebo cílech na mistrovství světa vypráví v rozhovoru pro Sport.cz.
Zmohly víc oslavy postupu, nebo titulu?
S klukama v reprezentaci to bylo fajn, ale spousta z nich musela hned další den cestovat do klubů. Náročnější byla určitě oslava titulu. Už v neděli jsme se sešli s hráči, rodinami a trenéry. V úterý už jsme slavili s celým městem. Zkušenější kluci nám říkali, že to bude bujaré, ale fakt jsem nečekal, jak za to lidi v Nizozemsku umí vzít. Nic takového jako v úterý jsem nikdy nezažil.
Popíšete mejdan?
Jedete v autobusu s uříznutou střechou, na kterém jsou umístěné i obří repráky. Na jedné straně měl DJ pultík, ze kterého pouštěl klubové písničky. Projížděli jsme městem a měl jsem pocit, že v ulicích musí snad být milion lidí, kteří navíc pořád přibývali! Všichni zpívali, tancovali, do toho ohňostroje a rachejtle, neuvěřitelný blázinec!
Máte třetí titul ze třetí země. Jste magnet na zlato?
Ty brďo, slyším to od blízkých, že kdekoli se objevím, vyhraje se titul (usměje se). Doufám, že se mě štěstí bude držet dál a ještě v nějaké zemi titul vyhraju.
Kde by se vám to líbilo?
Zajímavá otázka. Nabízely by se odpovědi jako Itálie, Španělsko nebo Anglie. Určitě bych tím nepohrdl, ale zároveň vůbec nikam neutíkám. Uvidíme, jak se bude budoucnost vyvíjet, ale já jsem maximálně spokojený v Eindhovenu.
Přitom nizozemská média spekulují, že PSV může v letním období na přestupech vydělat 100 milionů eur.
Máte pravdu, PSV je na to zvyklé. Náš trenér Bosz zmiňoval, že oproti minulé mistrovské sezoně odešlo snad sedm až osm hráčů, kteří pravidelně nastupovali. Klub to musel obměnit, ale stejně je dovedl nahradit a udělal se třetí titul v řadě. Celý realizační tým odvedl skvělou práci. PSV je výborná adresa pro rozvoj mladých talentovaných hráčů.
Jak to máte nastavené vy?
Ve fotbale nikdy nevíte, co se může stát. Vážím si, jaký krok jsme loni v létě s mým agentem Viktorem Kolářem ze Sport Investu vybrali. Momentálně se tady cítím šťastný, jsem tu doma a jsem rád, že mi klub dal příležitost. Hraju ve špičkovém klubu o titul, máme zápasy v Lize mistrů. Nemám žádné myšlenky, že bych chtěl na další sezonu někam jinam.
Nezapochyboval jste ani jednou v sezoně, že přesun z Leverkusenu nebyl nejšťastnější rozhodnutí?
Asi bych nenašel jediný moment. Především jsem chtěl hrát a do brány jsem se dostal hned od začátku sezony. Možná nám to skřípalo trochu herně. Sice jsme vyhrávali, ale nebyli jsme tak dominantní, jak by si trenér představoval. Chvíli ale prostě trvalo, než si noví hráči zvykli na nové prostředí.
Dají se nějak srovnat tituly z Nizozemska, Německa a Česka?
Každý titul má něco specifického. Ve Spartě se vyhrála liga po devíti letech, což dodalo grády. V Leverkusenu jsem nebyl tak důležitou součástí týmu, ale zase se nám podařilo projet bundesligu bez jediné porážky, což se nikdy nestalo. Dominantní jsme nakonec byli i s PSV. Nikdo v historii soutěže nevyhrál titul dřív.
Pravda, po ránu pořád je na zimní bundu, ale vy už máte splněno. Nebude těžké, aby ve zbytku sezony nevypnula hlava?
Pro mě to není složité, chci se co nejlépe připravit na mistrovství světa. Uznávám, že to může být složitější pro některé kluky, kteří se na turnaj nepodívají. Trenér je ale typ člověka, který by nějaké polevení nechtěl dopustit a bude po nás šlapat dál. Na tréninku jsme řešili, že chceme vyhrát i posledních pět zápasů, abychom lidem udělali další radost.
O kratičkou dovolenou si nepožádáte? Třeba opory Slavie ji loni po expresním českém titulu od trenérů dostaly.
To ne, rád zůstanu v režimu (usměje se). Dovolené si užiju po mistrovství světa a věřím, že jí bude dost. Je ale jasné, že v zápasech víc minut dostanou někteří hráči, kteří jich zatím tolik neodehráli. Trenér určitě trochu protočí sestavu a rozloží síly, aby si udělal komplexnější obrázek o všech hráčích.
Nakousl jste světový šampionát. Už jste vstřebal postup?
Už trošku ano, pár dní mi to ale trvalo. Den dva po postupu jsem přemýšlel, že se nám povedlo něco neuvěřitelného. Nejspíš mi to ale naplno docvakne, až budeme na cestě do Ameriky: Ty vole, jsme tady!
Pivo tam teče, popisuje oslavy v kabině Matěj Kovář. Převládají emoce štěstí a úleva. Video: Sport.cz
Po penaltách s Irskem jste prozradil, že jste si je rád znovu pustil. Tuším, že rozstřel s Dány musíte znát nazpaměť.
Párkrát jsem to viděl, ale víte proč? Po zápase jsem si uvědomil, že si nedokážu rozstřel vybavit, protože člověk je v určitém flow a ve velkých emocích. A když jsem to viděl, jsem moc rád, že jsem klukům dokázal pomoct. V daný moment jsme udělali lepší rozhodnutí.
Dánové tři ze čtyř penalt nedali, jednu jste chytil. Věřil jste intuici, nebo přípravě?
Velké díky patří brankářským trenérům Matúši Kozáčikovi a Radku Černému, kteří si střelce nastudovali. Já byl jen žáček, který se naučil domácí úkol (usměje se). Řekli jsme si, že tenhle bude nejspíš střílet vlevo, my tam půjdeme taky. Bylo to podložené statistikou a historií, kam střelci umisťují většinu penalt.
To jste se šprtal po prodloužení?
Už před zápasem. Trenéři nastříhali sekvence hráčů, kteří by mohli potenciálně kopat. A my jsme si jen řekli, čeho budeme chtít docílit.
Je trend, že si brankáři nosí k bráně taháky. Zaregistroval jste, že ho Italovi Donnarummovi v nestřežený moment v Bosně ukradl čtrnáctiletý podavač?
Viděl jsem to. Co na to říct? (Usměje se) Udělali všechno pro svoji zemi a pro výhru. Asi se toho v Bosně drželi. Taháky se vyrábějí, ale podle mě je lepší si spíš namyslet skryté signály, aby se takové krádeže nemohly stát.
Vy jste měl tahák?
Neměl. Spíš jsme na dálku řešili komunikaci s oběma trenéry. Střelce nakoukáte u videa, ale vidíte třeba osm hráčů, kteří dohromady kopnou čtyřicet až padesát penalt. Těžko se všechno zapamatovává, když navíc máte za sebou 120 minut zápasu. Vytvořili jsme si na dálku určitě signály a dobře to dopadlo.
Všiml jsem si, že jste se před penaltami mnohdy šoural do brány. Šlo i o to, abyste si stihl předat instrukce?
Když jsem si nebyl jistý, mrkl jsem ke střídačce. Zároveň jsem někde vzadu v hlavě měl dávnou debatu s trenérem brankářů v Leverkusenu, se kterým jsme rozebírali penalty. Hodně ho zajímala data a říkal mi, že střelec pravděpodobněji nepromění penaltu, pokud má víc času před samotným kopem. Najednou víc přemýšlí, může znervóznět. Řekl jsem si, proč to vlastně nezkusit? A vyšlo to.
Za reprezentaci chytáte od předloňského Eura. Cítil jste, že vám zatím chyběly zápasy, ve kterých byste zazářil a přesvědčil, že jste jasná jednička?
Takhle jsem to nikdy nevnímal. Když jsem dostal příležitost, chtěl jsem předvést to nejlepší. Nechtěl jsem nikomu dokazovat, že si místo zasloužím. Díky bohu, že jsme na mistrovství světa.
Je něco, co mohlo poslední měsíce dopadnout lépe?
Asi ne. Sezona je zatím úžasná a spanilá jízda.
Mně jedna drobnost napadla. Znamenitě se daří týmově, ale od začátku roku jste vychytal jedinou nulu. V únoru proti Feyenoordu.
Máte pravdu, ale naučil jsem se s tím žít a pracovat. V Holandsku se hraje hodně otevřený fotbal, ve kterém padá spousta gólů. Už jsem si zvykl, že gól dostaneme, ale vyhrajeme 4:1 nebo 5:1. Je to o stylu soutěže. Byl bych samozřejmě rád za víc čistých kont, ale raději vezmu titul než mít dvacet nul, ale zůstat bez titulu.
Nuly si schováte do Mexika a Ameriky?
Doufám! Chceme to zvládnout jako tým. Věřím, že předvedeme výsledek a výkon, na který budeme pyšní.
To je?
Při pohledu na skupinu si říkám, že vypadá hratelně. K tomu postupuje ze skupin i osm týmů ze třetích míst. Šance na postup ze skupiny je obrovská. To bych si dal za cíl.
