Článek
Jak se vaše angažmá v Orenburgu zrodilo?
Víte, jednou z hlavních motivací, proč jsem se rozhodl studovat trenérskou licenci a dělat trenéřinu, byla vize, že bych jednou mohl spolupracovat s bráchou. Opravdu mě to moc lákalo a teď jsem se dostal do situace, že mi Marcel tuhle možnost nabídl. Ptal se mě, jestli by mě místo asistenta u něj v týmu zajímalo. Neváhal jsem a hned jsem nabídku přijal.
Takže pro vás je to vysněná spolupráce?
Určitě. Marcel to měl nastavené jinak než já. Hned si za tím šel. Věděl, že chce být trenérem a dotáhnul tam, kam to dotáhnul. On mi dodal chuť a motivaci. Já jsem si potřeboval od fotbalu po aktivní kariéře odpočinout, trenéřina mě zpočátku moc nelákala. Chtěl jsem vědět, jestli mě to chytne. Dělal jsem asistenta ve třetí lize v Benešově a teď v Hostouni, zkusil jsem si to a zjistil jsem, že by mě tahle práce bavila a naplňovala.
Co tomu říká táta, respektovaný fotbalový trenér Verner Lička?
Myslím, že je spokojený. S Marcelem i se mnou se hodně baví. Musí mít velkou radost z toho, že synové budou spolupracovat v jednom týmu.
Zvažoval jste nabídku z Ruska vzhledem k válečnému konfliktu, který probíhá na Ukrajině?
Ne. Rozumím tomu, že někteří se na to mohou dívat jinak. Nikdo si nepřeje, aby se dělo to, co se děje. Ale já se na situaci dívám z čistě sportovního a osobního hlediska, bratr je v Rusku už dva a půl roku a odvádí skvělou práci. On nebo já nezměníme, co se děje. Neberu to tak, že bych dělal něco špatného nebo nekalého. Když jsem dostal tuhle nabídku, neváhal jsem, táhlo mě to za bráchou.
Slýcháte negativní reakce?
Já určitě ne. Nevím, jestli se v budoucnu něco objeví. Ani nevím, jestli se Marcel setkal s negativními reakcemi. Nebavíme se o tom. Každý má právo na svůj názor, to nikomu nebereme. Ale i já mám právo žít si svůj život tak, jak chci. Jestli cítím, že tam chci jít, tak tam jdu. Tečka. Nenechám si to rozmluvit nebo se nebudu cítit blbě, pokud to někomu připadá divné nebo nemorální. Těžkou hlavu si z toho dělat nebudu.
Máte informace, jaká je situace v Orenburgu?
Mám. V Orenburgu si není na co stěžovat, žije se tam normální život jako jinde ve světě. Fotbal tam jede, vše funguje.
Bratr si v Rusku udělal slušné jméno, že?
Určitě. Už když vyhrál ligu v Bělorusku, hodně na sebe ve východních zemích upozornil. Díky tomu dostal nabídku z Ruska. Orenburg v té době spadl z Premier Ligy do druhé ligy a Marcel je měl vytáhnout zpátky do nejvyšší soutěže, což se mu hned v první sezoně podařilo. Jenže Orenburg do první ligy z administrativních důvodů nepustili, a tak s ním Marcel zůstal ve druhé lize. A zase vybojovali postup, takže další úspěch. Teď už v Premier Lize jsou a figurují na sedmém místě tabulky. Podávají velmi dobré výkony, hrají zajímavý fotbal.
Marcel Lička ještě v době, kdy vedl Brest.
Máte Orenburg nakoukaný?
To víte, že ano. Marcel mi každý víkend posílá link, kde můžu zápas sledovat. Utkání jsem viděl hodně, dovedu si představit, co Marcel po hráčích chce a jak si hru představuje. Myslím, že si budeme rozumět. Oba chceme hrát moderní fotbal.
Berete to jako velkou životní šanci?
Jednoznačně. Kdyby nebylo bráchy, pokračuji ve své práci v ČFL a šel bych dál postupnými krůčky. Díky němu můžu udělat skok už teď do profesionálního fotbalu. Věřím, že do všeho automaticky vpluju a rychle se rozkoukám.
Mario Lička během aktivní kariéry v barvách Slavie.
Kam sahají vaše trenérské ambice?
Chci být co nejužitečnější pro bráchu, chci mu pomoct k úspěchům kdekoliv, kde spolu budeme. V tuhle chvíli určitě nemám ambici být někde hlavní trenér. Jak už jsem řekl, moje hlavní motivace, proč jsem se dal na trénování, byla vidina, že bych mohl spolupracovat s bráchou. U toho bych chtěl nyní zůstat, dokud mě nevyhodí (úsměv). Samozřejmě vím, že musím být pro něj a jeho tým užitečný.
