Článek
V Karviné je od patnácti let, pomohl jí do ligy, zároveň ale musel několikrát odejít na hostování, protože na něj u ligového týmu nezbylo místo. Cestu zpět mu otevřel odchod Dominika Holce do Baníku a Jiřího Ciupy do zahraničí. Vladimír Neuman přijal roli dvojky za Jakubem Lapešem a proti Plzni odchytal možná nejdůležitější zápas dosavadní kariéry.
„Udělali jsme zápis do klubové historie. Nikdy jsme v semifinále poháru nebyli a jsme za to všichni moc rádi. Teď uděláme všechno, abychom se dostali co nejdále, nejlépe to vyhráli,“ uvedl 26letý brankář Karviné.
Kam jako odchovanec Karviné vítězství 3:0 nad Plzní řadíte?
Vysoko, Plzeň se neporáží každý den. Pro mě je to důležitý zápas i z toho pohledu, že jsem v Karviné od patnácti let a nikdy jsem takový úspěch, jako je postup do semifinále poháru, nezažil. Navíc s výsledkem 3:0 přes Plzeň.
Letošní pohárové čtvrtfinále nabídlo jedno překvapení za druhým, povzbudily vás úspěchy Jablonce a Mladé Boleslavi proti favoritům Slavii a Spartě?
Určitě ano, přestože na nás po těch pěti ligových prohrách ležela deka, tak jsme cítili šanci. Viděli jsme, že Plzeň prohrála v lize ve Zlíně, a když vypadla Slavia i Sparta, tak jsme si řekli, že do toho půjdeme, protože nemáme co ztratit. Zvládli jsme to skvěle.
Jaké to bylo pro vás osobně utkání? Moc jste toho zatím v sezoně neodchytal, je složité naskakovat jen občas?
Upřímně si toho z průběhu moc nepamatuju. Zjednodušili jsme určitě hru, trenér se rozhodl tam dát Viního (Viníciuse) a Luckyho (Ezeha), dva vysoké útočníky, a hráli jsme to do nich s tím, že se pokusíme něco na půli soupeře uhrát. Dařilo se nám to, kluci podrželi dost balónů, bylo na něj i pár faulů a podařilo se nám konečně i střílet góly.
První dva byly mezi nohy brankáře Plzně Wiegeleho. Jak se takové střely chytají?
Dostat gól mezi nohy zní samozřejmě blbě, ale nevím, zda tam mohl udělat něco líp. Jsou momenty, kdy s tím nejde nic moc udělat, a to byl podle mě právě ten první gól Manua (Ayaosiho). Byl už docela blízko u něj a byla to docela rána, tam je těžké ty nohy sklapnout.
Který zákrok byl nejtěžší pro vás? Dorážka bývalého spoluhráče Dávida Krčíka po vyražené střele Souarého?
Asi ano, ta střela nebyla úplně prudká a chtěl jsem ji na jistotu vyrazit, ale možná to bylo méně, než jsem představoval. Krča (Krčík) to dobíhal, naštěstí ale trefil mou ruku, kterou jsem tam nastavil.
Ve druhé půli jste čelili jedenácti rohům, všechny jste zvládli. Půjde od vás velká pochvala spoluhráčům?
Určitě ano, bylo jich opravdu dost, ale pokud si vzpomínám, tak z toho měli snad jednu větší šanci, což je na ten počet rohů skvělé. Takže celému týmu patří obrovská pochvala, bylo důležité je nepustit na dostřel. V poločase jsme se bavili, že přestože vedeme o dva góly, tak budeme aktivní a nezalezeme do nějakého hlubokého bloku. Trošku se to nepovedlo, ale ke konci jsme se z toho dokázali dostat a vstřelit ještě jeden gól.
Naposledy jste chytal pohárové utkání proti Slovácku (1:0), jak vnímáte svou pozici v Karviné? Řekl jste si o ligové minuty, obzvláště, když v lize se týmu nedaří?
Tak chytat bych samozřejmě chtěl, o tom žádná, ale nemyslím si, že by nějaké góly šly za Lapym (Jakubem Lapešem). Naopak několikrát nás podržel. Já jsem rád, že jsem z té pozice dvojky dokázal tým podržet, možná se vyhoupnout výš, ale to je na trenérech. Moc těch zápasů v sezoně nemám, ale pokud šanci dostanu, tak na ni budu nachystaný.
V semifinále poháru je kromě vás ještě Baník, Jablonec a Mladá Boleslav. Vnímáte, že šance vyhrát ho je větší než jindy?
Samozřejmě, se vším respektem ke všem soupeřům, už to nejsou Sparta ani Slavia. Je proto pochopitelné, že to takto vnímat můžeme. Ale pořád jsou to týmy, které tu Spartu a Slavii vyřadily. Jablonec hraje výborně, Boleslav byla proti Spartě lepším týmem, takže nic snadného. Ale bylo by asi těžší, kdyby Sparta se Slavií v tom osudí ještě byly.
Nezapomněl jste na Baník?
(smích) Samozřejmě, ten tam počítám taky.
Chtěl byste Ostravu v semifinále?
Noo, možná bych byl raději, kdybychom se potkali až ve finále (úsměv).
