Článek
Poprvé se dočkal i nominace do reprezentační jednadvacítky. Mediální pozornost mu ale zatím moc nevoní – hned při příchodu na rozhovor s úsměvem poznamenal: „Nebude to moc dlouhý, že?“
Na hřišti je to však úplně jiná písnička. Pechovi se dařilo ve Slavii a také v Bernu už ukazuje, že jeho potenciál není náhodný.
Přišla pozvánka do reprezentace a o víkendu jste si připsal i první asistenci za Young Boys. Přijíždíte asi s dobrou náladou, že?
Máte pravdu. Jsem moc rád, že se mi zápas takhle povedl. Vlastně úplně poprvé jsem měl pocit, že jsem zahrál fakt dobře a že jsem si konečně připsal i bod do statistik.
Přitom to nebyl jednoduchý soupeř?
Přesně tak. Všechno si sedlo. Hráli jsme venku proti St. Gallen, ale týmově jsme to zvládli a vyhráli 4:1.
Dočkal jste se osobní pochvaly od trenéra?
Byl rád, že jsem připravil gól. Většinou si ale všechno rozebíráme až na videu, takže možná nějaká pochvala teprve přijde tam. (rozesměje se)
Jak si zatím užíváte švýcarské angažmá?
Vidím jen samá pozitiva. Město, fanoušci, stadion… všechno je skvělý. Jsem rád, že jsem právě v Bernu.
A jaké byly začátky?
(zvážní) Nebylo to snadné. Neměl jsem takovou minutáž, jakou jsem si představoval i trochu očekával. Ale věřím, že jsem na dobré cestě a že se to bude postupně zlepšovat.
Dá se prostředí v Bernu porovnat se Slavií?
Myslím, že jo. Úroveň je hodně podobná. V Bernu máme stadion pro pětatřicet tisíc lidí a domácí zápasy jsou většinou vyprodané. Jasně, Tribuna Sever se těžko překonává, ale atmosféra je parádní. Kotel máme za bránou a je to taky pořádný hukot.
Už vás poznávají lidi na ulici?
Paradoxně častěji než v Česku. Když jdu třeba ze stadionu k autu, fanoušci mě zastavují, chtějí fotku. S každým prohodím pár slov, tohle mi dělá radost.
V Bernu se mluví napůl francouzsky a německy. Jak to zvládáte?
Bývalý trenér mluvil při rozborech jen německy nebo francouzsky, střídal to. V kabině ale máme pár kluků, co mluví jen anglicky, takže současný kouč komunikuje převážně v angličtině. Jinak máme povinné lekce němčiny dvakrát týdně a já je mám navíc dvě hodiny týdně přes videohovor s učitelkou z Česka.
Takže v němčině si zatím úplně nepokecáte?
(rozesměje se) Snažím se, ale je to těžký. Když trenér mluví při videu, rozumím tak z osmdesáti procent, ale sám zatím moc nemluvím.
Jaké je samotné město?
Bern je skvělý místo pro život. Je menší než Praha, má necelých 140 tisíc obyvatel, ale centrum je nádherné. Všude kolem je krásná příroda, pět minut za barákem už mám lesy a kopce. A Alpy jsou jen asi půl hodiny autem.
Vás se asi lyžování netýká…
(rozesměje se) To bohužel nemůžeme. Ale až bude v zimě volno, chtěl bych si tam aspoň vyjít na procházku.
Od října nastupujete v základu. Sedá si to?
Určitě jo, ale hodně to ovlivnil příchod nového trenéra před čtrnácti dny. Už s tím minulým jsem měl dobrý vztah, jen preferoval jiný typ hráčů. Doufám, že pod současným koučem to bude lepší.
Do zahraničí jste odešel po jedné sezoně v kádru Slavie. Proč?
Začal jsem hrát někdy v půlce podzimu, nastupoval jsem v Evropské lize i v lize, měl jsem gól i asistenci. Jaro začalo taky dobře, hrál jsem na PAOKu. Vyhrávali jsme skoro všechno, nabíral jsem starty… Ke konci sezony už jsem nebyl ale ani v nominaci. Říkal jsem si, že to pro můj rozvoj není dobrý. A hlavně ani nebyla jistota, že bych v nové sezoně pravidelně hrál.
Takže jste si o odchod řekl sám?
Ano. Mluvil jsem s trenéry i panem Tvrdíkem a vysvětlil, že chci jít na hostování. Nabídek bylo víc, z Česka i ze zahraničí. Trenér Trpišovský se svým týmem mě v tom podpořil a doporučil mi právě Young Boys, že by mi švýcarská liga mohla sedět. Pak se doladily detaily a odešel jsem. (úsměv)
Jak byste porovnal českou a švýcarskou ligu?
Každý tým, i ten ze spodku tabulky, chce hrát fotbal. Nikdo se nezavírá, hraje se na riziko. Když k nám někdo přijede, jde se s námi normálně porvat a klidně nás i fotbalově přehraje. Liga je rozhodně techničtější. A protože jsme na hranicích s Německem, Itálií a Francií, chodí sem hodně hráčů na hostování z tamních soutěží.
Jste v kontaktu se Slavií?
S pár lidmi mluvím, ale zatím za mnou nikdo osobně nepřijel. Říkali mi ale, že pokud to zvládnou při jejich programu, tak se určitě staví.
Nemrzí vás, že vám utekla Liga mistrů?
Jasně, že sleduju kluky a říkám si, že bych si proti takovým týmům rád zahrál taky. Ale co se dá dělat… Evropská liga je taky skvělá soutěž a fakt si ji užívám.
Který soupeř by vás lákal nejvíc?
Asi to mám jako ostatní. Z těch, proti kterým už kluci hráli, určitě Arsenal. Škoda, že to proti nim nevyšlo. Ale třeba i Inter – skvělý tým, finalista Ligy mistrů, to by byl zážitek.
Do zahraničí jste odešel v devatenácti. Jak zvládáte život daleko od rodiny?
Je to těžký, ale měl jsem už delší dobu v hlavě, že chci zkusit zahraničí. Od začátku to zvládám dobře. A hlavně musím poděkovat rodičům.
Za co konkrétně?
Jezdí na každý domácí zápas a občas i na venkovní. Dá se říct, že je mám ve Švýcarsku skoro každý víkend. Připadám si vlastně jako doma. (usměje se)
To se ale pěkně najezdí…
Ze začátku jezdili autem – sedm hodin cesty, docela štreka. Teď už lítají do Curychu, je to jednodušší.
A vy je vyzvedáváte?
Přesně tak. Mám byt pět minut od tréninkového centra, takže moc nenajezdím. Do Curychu je to asi hodina, tak si aspoň udělám výlet.
Pojďme k reprezentaci jednadvacítek. Pro vás je to premiéra.
Je to další splněný cíl. Odmala jsem snil o tom, že si zahraju za reprezentaci.
Jdete tedy krůček po krůčku?
Přesně tak. Od doby, co jsem dostal první pozvánku do sedmnáctky, se snažím jít pořád dál. Doufám, že to dotáhnu až do áčka.
Jaký byl příchod do kabiny?
S některými kluky se znám dobře – třeba s Tomášem Jelínkem nebo Honzou Trédlem. S béčkem Slavie jsme spolu postoupili ze třetí ligy do druhé. Ostatní znám spíš od vidění, ale parta je tady fakt super.
Už vám trenér Bílek naznačil, jakou roli od vás čeká?
Mluvili jsme o tom, že bych měl v pátek nastoupit proti Srbsku do druhého poločasu. Uvidíme, jestli od začátku, ale na hřiště se určitě dostanu. Jsem připravený na všechno.
V pondělí vás čeká kvalifikační duel s Portugalskem. Vám by takový soupeř mohl sedět, že?
Taky si to myslím. Těším se na ten zápas. Hrál jsem proti nim v U17 i U18, vím, že mají obrovskou kvalitu. Ale musíme se s tím porvat.
Jaký jste typ v kabině?
(rozesměje se) Nejsem jako Honza Bořil, co řve a burcuje všechny před zápasem. Já se spíš soustředím na svůj výkon a snažím se pomoct hlavně na hřišti.
