Článek
Když jste se teď po dlouhé době setkal s parťáky z mistrovské sezony 2010/2011, co se ve vás odehrávalo?
Byl jsem dojatý. Je fajn, že tahle akce vznikla. Je připomínkou, co tady před patnácti lety v Plzni začalo. Žiju sice už delší dobu ve Zlíně, ale ani na vteřinu jsem nezaváhal, že bych nedorazil. S kluky ve spojení úplně nejsem, naše cesty se nějakým způsobem rozešly. Voláme si ale s Horvim (Pavel Horváth) a Rézou (Jan Rezek).
Je ve vás mistrovský ročník 2010/2011 ještě živý?
Začnu od začátku. Když jsem v létě 2008 přišel do Plzně, nenapadlo mě ani ve snu, že by se něco takového mohlo povést. Byl jsem rád, že vůbec hraju českou ligu. Titul byl nejen pro mě splněným snem. Co se dělo potom, mám na mysli reprezentaci a působení v bundeslize (Wolfsburg, Hamburg), to byla absolutní nadstavba.
Co vaši tehdejší partu posunulo k titulu a dalším úspěchům?
Když jsem z Plzně odešel, uvědomil jsem si, že kabina, lidé kolem klubu, to všechno bylo jedinečné. Co se dělo ve Viktorce, jsem nikde jinde nezažil a asi už ani nezažiju.
𝑳𝒆𝒈𝒆𝒏𝒅𝒚 🙌🏻 pic.twitter.com/rDQfAzZBVc
— FC Viktoria Plzeň (@fcviktorkaplzen) April 19, 2026
Památná byla týmová zápisná, na kterých kapitán Pavel Horváth dokázal být i notně kritický.
Horviho dobře znáte, před nikým si nebral servítky. Se mnou zprvu už vůbec ne. Já jsem ale v podobné partě vyrůstal, nebral jsem jeho výtky osobně. Parta v Plzni byla specifická, fantastická. Byla polovinou úspěchu. Je hodně důležité, aby se kluci z týmu potkávali mimo stadion. Při pivu si řeknete daleko víc věcí. Ještě se zastavím u Horviho…
Povídejte.
Asi tisíckrát jsem mu poděkoval, že mi ukázal, jak to funguje na hřišti. Samozřejmě mi také ukázal, jak to funguje mimo hřiště. Poslouchal jsem ho a moc mě posunul. Vždycky, když se někde potkáme, tohle téma otevřeme.
Ze Sokolova jste přišel jako neznámý hráč. Bylo pro vás těžké prosadit se v kabině plné poměrně známých jmen?
Byl jsem patnáctý, šestnáctý hráč. Nebyla ode mě žádná očekávání. Trvalo mi déle, než jsem se prosadil. S trenérem Vrbou jsem se ze začátku pral, na dva týdny mě poslal do béčka. Nějakou dobu jsme si k sobě hledali cestu, ale nakonec jsme ji našli. Zpětně mu děkuju, že mi dal šanci.
Z Plzně jste v zimě 2012 odešel do Německa. Když jste se o tři roky později do české ligy vracel, upsal jste se Spartě, což nejen plzeňští fanoušci nepřijali dobře. Měl jste ale vůbec možnost vrátit se do Viktorie?
Oficiální nabídku jsem od Plzně nedostal. Neříkám, že bych ji přijal, ale Viktorka se neozvala a já zvolil jinou cestu. Vím, že jsem si v Plzni znepřátelil spoustu fanoušků, ale okolnosti nebyly tak jednoznačné a jednoduché, jak se tenkrát psalo. Už je to pro mě opravdu uzavřená záležitost.
