Žambůrek bude hrát v Dánsku o titul: Máme před sebou dlouhou cestu. Mluví i o novém asistentovi Priskeho

Jak pro vás začal rok 2023?

Doma v posteli. Třetího ledna jsem po návratu do Dánska absolvoval trénink a pak jsem na pět dnů lehnul.

Čím to?

Když jsem byl na svátky v Praze, marodila celá rodina. Já se dlouho držel, dolehlo to na mě až ve Viborgu. Ale v pondělí jsem už byl zase na tréninku: až budu úplně fit, dodělám si fyzické testy. Naštěstí je pořád dost času, jarní liga nám začíná až 20. února.

Mimochodem, už jste se po roce ve Viborgu zabydlel?

Jasně, jsem tu už jako doma. Všude trefím a splynul jsem s dánskou kulturou i fotbalem. Těším se na tenhle rok, který by mohl být zajímavý.

A co vaše dánština?

Moc se mi nelepší. (usmívá se)

Nechce se vám učit?

Je to i tím, že si vystačím s angličtinou. Promítají v ní i filmy v kině. Dánsky se neučím, ale na dálku si dělám vysokou. Ekonomii a management. Je to trochu boj: i v mém případě se ukazuje, že prvák je nejtěžší. Nedávné zkoušky sice skončily špatně, ale nevzdám to. Nebylo by dobré končit hned po prvním neúspěchu.

Bojoval jste i během předchozího angažmá v Brentfordu, nebyl jste daleko od startu v Premier League. Ovšem před rokem jste odešel do Viborgu. Byl to správný krok?

Nechci předbíhat, ale mám z toho správný pocit. Šel jsem do Dánska proto, abych častěji hrál, což se mi daří. Pořád ale chci, aby moje vytížení bylo ještě větší.

Musel jste být hodně trpělivý, když jste v Dánsku začínal jako náhradník?

Věděl jsem, že i tady je velká konkurence. Nic nedostanete zadarmo. Když přijdete do nového klubu, potřebujete se rozkoukat, a někdy to holt trvá. Neříkám, že teď už nastálo patřím do základu, ale rozhodně hraju častěji než na začátku.

Napadlo by vás na jaře, že Viborg coby nováček vyhraje skupinu o záchranu a pak zvládne baráž o Konferenční ligu?

Kdepak. Prohráli jsme jen s Nordsjaellandem a v baráži nám pomohly penalty. Zahráli jsme si šest zápasů v Konferenční lize včetně play off s West Hamem: i přes dvě porážky to byl obrovský zážitek. Oba zápasy měly kouzelnou atmosféru a hlavně v Londýně jsme zahráli relativně dobře.

Nakonec ale slavili Tomáš Souček s Vladimírem Coufalem.

Mám schované jejich dresy na památku. Jsem za to moc rád, bylo fajn s nimi pokecat. Proti Tomášovi jsem jednou hrál přátelák ještě s Brentfordem, Vláďu jsem potkal poprvé. Příjemní kluci, kteří toho hodně dokázali.

Taky toho můžete s Viborgem hodně dokázat: po podzimu ztrácíte jen tři body na vedoucí Nordsjaelland.

Podzim nám sedl, naposledy jsme prohráli 21. srpna. Překvapili jsme sami sebe. Tým šlape, dokážeme se skvěle připravit na každého soupeře. Dobře presujeme, jsme zodpovědní směrem dozadu a fungujeme jako parta. Nikdo není nadřazený.

Takže máte na titul?

Nechceme se uspokojit úspěšným podzimem, ale zároveň víme, že pořád máme před sebou dlouhou cestu. Do rozdělení tabulky na dvě skupiny nás čekají těžké zápasy s Midtjyllandem, Randers nebo Kodaní a i případná skupina o titul bude extrémně náročná. Opakuje nám to i trenér Jacob Friis. Jeho styl funguje.

Jeho jmenovec Lars Friis vás vedl do loňského března – a teď je novým asistentem ve Spartě. Co vy na to?

Na první dobrou mě překvapilo, když jsem tu zprávu poprvé četl. Ovšem z pohledu trenéra Priskeho je logické, že si do Sparty přivedl krajana. Pan Friis mě trénoval už v Brentfordu, dělal tam kouče pro rozvoj hráčů. I kvůli němu jsem šel do Viborgu.

Zastavme se ještě u letního mistrovství Evropy jednadvacítek. Už na něj myslíte?

Zbývá nám něco přes pět měsíců, začíná to poctivou zimní přípravou v klubech. A v březnu máme dvojzápas s Belgií a Nizozemskem, což jsou účastníci EURO jako my.

Nevyděsily vás listopadové debakly s Portugalskem (1:5) a Norskem (0:4)? Nebyli jste sice kompletní, ale...

Tohle už nechceme zažít, snad to bude v březnu lepší. Bude to dobrý test před mistrovstvím Evropy, kde nás čekají tři špičkoví soupeři. Anglie, Německo, Izrael. Už to máme v hlavě.