Článek
Ve druhé třetině jste vedli jste už 3:1. Sparťané slepenými brankami ovšem vyrovnali, byla to těžká rána?
Je škoda, že jsme ten náskok ztratili. Hráli jsme dobře do útoku, vytvářeli jsme si slibné střelecké pozice. Bohužel tam něco spadlo i soupeři.
Hned v prvním utkání v extralize jste dal gól. Ani vedení 4:3 nestačilo. Jak byste ho popsal?
Dostal jsem parádní přihrávku od spoluhráče (Vladimíra Svačiny). Puk mi přišel do jízdy a vystřelil jsem na zadní tyčku. Ta akce vyšla výborně.
Oslavujete své góly obvykle tak emotivně jako ten první za Třinec?
Ne, obvykle to nedělám. Strhla ta atmosféra, byla to euforie. Chtěl jsem oslavou divákům ukázat, že si jejich podpory velmi cením. Něco takového jsem ještě nezažil. Byla to zřejmě nejzábavnější atmosféra, v níž jsem kdy hokej hrál. Opravdu úžasné.
Do Česka jste přiletěl v úterý. Stihl jste se alespoň trochu sehrát s novými spoluhráči Vladimírem Draveckým a Aronem Chmielewským?
Spoluhráči jsou úžasní. Na ledě, ale také v šatně. Velmi mile mě přivítali, hned po příjezdu jsem se cítil dobře. Stal jsem se součástí rodiny.
Sparta patří mezi těžké protivníky. Bylo znát, že kabina má zvýšenou motivaci proti týmu z hlavního města?
Řekl bych, že ano. Sotva jsem přišel, takže rivalitu teprve poznávám. Ale je mi jasné, že jde o speciální zápas, když se hraje proti týmu z hlavního města. Byl to velký zápas se spoustou emocí.
Na konci druhé třetiny se poprali Jiří Polanský s Matějem Beranem. To pro vás nebylo nic nového viďte?
Jasně. Jirka je jeden z našich lídrů a kluk, ke kterému by měli ostatní vzhlížet. Bylo pro mě úžasné vidět, jak se za tým postavil. Ta situace povzbudila celou střídačku, bylo tam najednou spoustu emocí. Chtěli jsme vyhrát i pro něj.
