Článek
Petr Kváča ve svém prvním reprezentačním zápase.
Petr Kváča v dresu Liberce.
Co pro vás takové individuální ocenění znamená?
Především mě hodně překvapilo. Beru to jako odměnu za práci, kterou odvádí celé liberecké mužstvo. Nechci to vztahovat jen na sebe, hokej je týmová hra a je hrozně moc faktorů, které mou výkonnost ovlivňují. Cesta k té ceně vedla i přes angažmá v Třinci, České Budějovice, střídavé starty do Litvínova nebo Sparty. Jsem obrovsky vděčný, že mě dovedla až sem.
Po Willovi a Hrachovinovi získal cenu už potřetí za sebou gólman Liberce. Je to jen náhoda?
Spíš důkaz úžasné práce celé organizace Bílých Tygrů. Ty trofeje jsou odměnou nejen pro gólmany, ale i pro jejich trenéra Martina Lásku. Snažíme se společně vylepšovat každý aspekt hry, abychom byli co nejúspěšnější jako tým. Tohle je třešnička na dortu, která potvrzuje, že věci fungují. Cesta zlepšování mě na tom baví nejvíc.
Byl jste nejvytíženějším gólmanem v extralize, jak jste se pral s únavou?
Jako profesionál musím během sezony koukat na své tělo, trošku ho pozorovat a například vědět, kdy ubrat v posilovně, protože zrovna letošní sezona byla hodně specifická. Hrálo se hodně zápasů za sebou a únava k tomu taky patří a je jen na vás, jak se s ní vypořádáte.
Kluci většinou víc chtějí góly střílet, než jim zabraňovat, jak jste se ocitl v brance?
Jsem ze sportovně založené rodiny, hokej u nás běžel v televizi pořád. Sestra si například vystřihovala z novin zprávy a při každém mistrovství světa z toho dělala knihu. Táta mě naučil bruslit už jako prcka. Jak to bylo možné, připojil jsem se k přípravce a po dvou trénincích šel rovnou do branky.
A už tam zůstal?
Ano. Choutky útočit jsem si vykompenzoval v jiných sportech, třeba ve florbalu. Ale na ledě mě to táhlo vždy do branky. Ještě jsem ani pořádně nevěděl, co je hokej, co jsou brusle, a už jsem říkal: Mamčo, já chci být ten vzadu! Házela na mě v kuchyni míčky a mě děsně bavilo je chytat. Ale abych řekl pravdu, když jsem na základce začal v Benátkách a pak přešel do Boleslavi, ani ve snu by mě nenapadlo, že bych jednou mohl dojít až sem.
Přál byste si životní sezonu zakončit na mistrovství světa?
Reprezentace se neodmítá. Jsem vděčný za šanci, kterou dostávám, a moc mě potěšil vítězný páteční debut. Donutil mě chytat zase extra level navíc, hned po prvním zákroku ale lehká nervozita spadla. Chtěl jsem za každou cenu vyhrát, s tím jsem do branky při zápasu se Slováky šel. Podařilo se a jedeme dál. Směrem k mistrovství ani víc neřeším, nominační vyhlídky můžu ovlivnit jen tím, co odvedu na ledě. Rozhoduje aktuální forma a na koho trenéři ukážou, ten pojede. Takhle to v hokeji funguje.
V brance jste sám a každá chyba brankáře může být osudová, jak tohle snášíte?
Někdy zaslechnete, že gólman je individualita v týmovém sportu, ale týmová podstata furt převládá. Mně třeba hodně dalo, že jsem už ve čtrnácti odešel od rodičů hrát do Budějovic, kde jsem byl sám. Jako jediný Čech jsem byl i na kempech v Coloradu. To jsou zkušenosti, které zužitkujete pak i v hokeji. V této sezoně jsem začal spolupracovat i s mentálním koučem a třeba rád koukám i na formule 1 a závodím na simulátoru.
Čím vám formule pomáhají po hokejové stránce?
Učím se absolutní koncentraci i jak zvládat stres, v hlavě to mám tak nastavené. V Třinci mě k formulím dostali bratři Kovařčíkové, zejména Ondra je výborný řidič. Pamatuju si, jak jsem díky němu seděl čtyři hodiny na dřevěný židli doma s konzolí a celou dobu se soustředil na okruh.
V Liberci závodíte na simulátoru se spoluhráči taky?
Jezdíme s Tomášem Hanouskem, s Tomášem Filippim a Tomášem Havlínem. Na Netflixu třeba koukám na dokumentární seriál Drive to Survive, a když nakouknete pod pokličku tohoto světa, zjistíte, co všechno musí závodník formule 1 podstoupit. Promítnete si to do své situace a něco si z toho můžete vzít. Zjistíte, že i pro hokej můžete brát úplně z jiných sportů.
Jak ještě relaxujete?
Rád chodím do přírody, letos jsem začal fotit a hodně mě to baví. Je to uklidňující. Fotky nikam nedávám, ale rád si je vytisknu a někde vystavím. Určitě bych si jednou chtěl vyzkoušet fotit i sport. Rád čtu, teď právě Šest vran. Preferuju fantasy, mám docela představivost a zajímají mě i esoterický knížky. A určitě nesmím zapomenout na Alchymistu, hodně mě bavil.
Pokud se vám líbí Alchymista, musíte rád cestovat. Je to tak?
Přesně tak, byť v téhle době to nejde. S přítelkyní teď alespoň fantazírujeme, kam bychom mohli jet. Chtěli bychom do Myanmaru, jen tam teď jsou bohužel nepokoje. Určitě bych si přál poznat japonský venkov. Rád bych se podíval na Lofoty, když tam připlouvají velryby. Mám i sen vidět polární záři. Život by určitě neměl být jen o jedné věci, pořád je však pro mě na prvním místě hokej, který mě neskutečně baví.
