Článek
Tomáš Vlasák skrz klubový web vysvětlil váš odchod. Jak jste situaci tedy viděl vy?
Musím zkraje říct, že nic špatného na Boleslav ode mě neuslyšíte. Prožil jsem tam dva hezké roky, poznal jsem nové spoluhráče. Klub na takový krok má právo kdykoliv, rozhodli se – bohužel pro mě – teď, ale to je hokejový život. Samozřejmě jsem byl překvapený, zaskočený, nicméně hned první den, kdy mi to řekli, jsem věděl, že si musím rychle najít nový klub, musím si zařídit led, abych mohl trénovat a byl připravený.
Sportovní ředitel Tomáš Vlasák o konci Dominika Lakatoše v Mladé Boleslavi
Od každého hráče máme jasně nastavená očekávání nejen z hlediska výkonu, ale také každodenního fungování v rámci týmu. Po vyhodnocení dosavadního průběhu přípravy jsme dospěli k závěru, že naše představy a Dominikovo fungování se v tomto směru nepotkávají. Proto jsme se rozhodli spolupráci ukončit. Na tomto kroku panuje shoda napříč vedením klubu i realizačním týmem.
Dobře, ale přece to nemohla být rána z čistého nebe? Musel jste mít náznaky, že s vámi panuje nespokojenost, že po minulé sezoně musíte herně přidat.
Kdyby v klubu po minulé sezoně někomu – nejen mně – řekli, že ji odehrál dobře, tak bych tomu asi nerozuměl. Mě mrzelo, že jsem byl loni dlouho mimo, odehrál jsem 34 zápasů a ty poslední byly v šílených bolestech… Musel jsem podstoupit zákrok na noze, čímž se nechci obhajovat. Sezonu jsem nemohl ani dokončit a dohrát. Ale ano, rozhodně nebyla z mé strany ideální, jenže i to k hokeji patří.
Ovlivnilo zranění letní přípravu na nový ročník? Máte čisté svědomí, jak jste k tréninku přistoupil?
Měl jsem dostatek odpočinku, abych si dal nohu stoprocentně do pořádku. Ano, mám čisté svědomí, že jsem do přípravy dal všechno, připravoval jsem se velice dobře. Měl jsem individuální letní přípravu, používal jsem aplikaci, kam mi kondiční trenér Boleslavi posílal tréninky. I tak jsem jednou týdně dojížděl do Boleslavi, abych viděl kluky, aby mě trenéři viděli a posoudili, jestli jsem trénovaný, nebo ne. Abychom si, kdyby bylo něco špatně, o tom promluvili. Ale k ničemu takovému nedošlo. Třeba někdo říká opak, ale já jsem přesvědčený, že jsem v létě nic nepodcenil.
Pořád mi to od vás zní, jako by to byl odchod v míru.
Jedna věc, co jsme si řekli, druhá, co vyšlo do médií. A možná to nebylo od klubu tak myšlené, jak to mohlo vyznít. Neodešel jsem ve zlém, že bych byl naštvaný na celý svět. Jsme dospělí lidé a vím, že to tak občas je. Bohužel pro mě to bylo strašně blízko před ligou a těžko se hned objeví nabídka z 11 klubů, abych šel rychle k nim. Vše bylo řešené podle hráčské smlouvy a určité peníze dostanu.
Ovšem když se k tomu přidá vyhazov z Vítkovic před dvěma lety, tak prostě z toho vycházíte jako problémový hráč.
Jenže jsou to dva rozdílné odchody. Pointa je sice stejná, byl jsem odejit. V Ostravě jsem ale skončil z nějakého důvodu, v Boleslavi jsem skončil a druhý den přišel nový hráč.
Ano, záhy skutečně Mladá Boleslav oznámila příchod Stevena Jandrice. Myslíte, že se vás chtělo vedení zbavit, aby získalo finanční i hráčský prostor?
Nechci na to odpovídat, protože nechci, aby rozhovor vyzněl jako moje obhajoba. Boleslav se mnou rozvázala smlouvu a že druhý den ráno tam byl nový hráč, je věc jiná. Ale to ví klub, ne já.
Dominik Lakatoš v dresu Mladé Boleslavi.
Jak se ale chcete vymanit z té nálepky problémového hráče?
Já ale s tím nechci bojovat. To jsem prostě já, já takto hraji hokej, jsem takový. Jen to není tak, že bych se v Boleslavi hádal s trenéry, hráči v týmu, nedej bože křičel na majitele. K ničemu takovému nedošlo. Jestli se mnou má někdo v kabině, kancelářích problém, tak to se může stát a já to nemohu ovlivnit. Rád říkám svůj názor, ale nikomu ho necpu a s nikým se nehádám, že jen já mám pravdu. Někdo je spokojený, když má vedle sebe 20-25 lidí a všichni jsou stejní, nikdo nic neříká. Někomu zase nevadí, když je v týmu někdo typově jako já. Nevadí mi, že jsem zaškatulkovaný jako problémový hráč. Patří to ke mně. Patřilo to ke mně v osmnácti, teď mi bude třicet a je to pořád stejné. Nebudu se měnit, abych se někomu zalíbil.
Jak to tedy vnímat? Je vás v kabině plno, nezavřete pusu?
Vůbec. V Boleslavi byla oba roky perfektní parta kluků, jsme kamarádi. Měli jsme super atmosféru. Jenže co vlastně znamená být problematický hráč? Jasně, já nemám problém nahlas říct, když se mi něco nelíbí, ale zároveň trenérům říkám, že ani nemám problém přijmout kritiku. Samozřejmě raději slyším slova chvály, ale z kritiky se neurážím. Není to tak, že by se mi trenér něco bál říct, abychom se nepohádali. Jsem emotivní, s týmem žiju. Na ledě i v kabině. To ke mně celou kariéru patří – rozumím, pokud to někomu přijde moc, ale bez toho bych to nebyl já.
Bývalý hokejista, dnes trenér a glosátor Radek Duda v podcastu Zimák říkal, že „leností ubližujete sám sobě a ničí vám to kariéru.“ Jste líný?
Ne! Líný opravdu nejsem, za poslední dva roky jsem v letní přípravě změnil hodně. Věnuji se tělu, tréninku a čím dál víc nad přípravou přemýšlím. Takové vyjádření neberu vážně, navíc od člověka, který mě vůbec nezná. Rozhodně se z toho nehroutím.
Když jste ale před dvěma lety končil předčasně ve Vítkovicích, tak sportovní manažer Roman Šimíček zpětně vyprávěl, že jste po vyřazení z kádru odmítal chodit individuálně trénovat.
Ano, to je pravda.
Neměl jste to ale jako kapitán udělat?
Ne. Nechci veřejně rozebírat smlouvy, jen řeknu, že jsem z ní nic neporušil. Byl jsem vyřazen z kádru a plnil jsem si přesně povinnosti ze smlouvy vyplývající. Že se jim to nelíbilo, je jiná věc. Stojím si za tím, že jsem za těch pět let odvedl pro Vítkovice kus práce. Ale taky zastávám názor, že to, co je mezi mnou a klubem, mi nepřijde fér, abych křičel do světa a někoho hanil.
Shodneme se na tom, že jako kapitán a lídr byste měl jít příkladem, že se po vás asi vyžaduje jiný přístup než po mladíkovi ze čtvrté lajny. V tom máte čisté svědomí, že jste byl správným příkladem?
Tomu rozumím – a pokud jsem kapitán a lídr, pevná součást kabiny i klubu, snažím se roli plnit. Řešit vůdcovství v momentě, kdy jsem vyřazen z kádru, je jiný příběh. Rozhodně nejsem typ, který by přijel pět minut před srazem a odjížděl pět minut po tréninku. Dělám svou práci a to, co se po mně chce. Od osmnácti jsem měl roli, že jsem musel dřít, makat pro tým, srážet se. Teď jsem byl v pozici, že jsem mužstvu musel být prospěšný tím, že budu dávat góly a rozhodovat. Musel jsem to v těžkých chvílích brát na sebe. To jsem se snažil plnit všude.
Voláme si a vy jedete z tréninku. Jak se teď připravujete?
Jsem často v posilovně, jedu hodně kardia. Snažím se být čtyřikrát v týdnu na ledě. Je to něco jiného, než když chodíte s týmem, podstupujete souboje a děláte herní věci. Situace je nicméně taková, že se musím připravovat sám. Za mě říkám, že se připravuji kvalitně, platím si ledy. A čas ukáže, až někam nastoupím, jestli budu přínosný pro tým, nebo ne, jestli jsem se připravoval dobře, či nikoliv.
A rýsuje se nějaké angažmá?
Jsem denně v kontaktu s agenty. Volají do klubů, mám určité indicie, ale budeme čekat tak dlouho, jak to půjde. Musím být ovšem nastavený v hlavě, že to může být za týden i za dva měsíce. Nesmím se v hlavě zlomit, něco zahodit, musím být zkrátka připravený na všechno. Zatím mi to jde perfektně a je to dané i tím, jak to mám doma. Mám obrovskou podporu v manželce, která za mnou stojí při všem, malý nám dělá radost a dokáže ulevit od hokejových starostí. Něco zlé je k něčemu dobré, ale budu připravený, protože chci hrát hokej a ukázat, že jsem dobrý hráč a mám na to.
