Máme nedokončenou práci a jsme hladoví, říká klíčový obránce Sparty. Do týmu přemluvil krajana

Já doufám, že ho ještě vylepším. A nejen kvůli sobě. Když skóruju, pomáhám tím týmu vyhrávat. Takže chci přidat co nejvíc branek.

Získal jsem větší sebevědomí a také podporu od trenérů, kteří mě povzbuzovali, abych využíval své silné stránky. V týmu máme spoustu kvalitních hráčů, kteří na sebe poutají pozornost soupeřů, takže se uvolňuje více prostoru pro mě. A hodně jsem pracoval na bruslení, abych se dostával do střeleckých pozic.

Jako obránce musíte zvládat oboje. Ale platí, že nejlepší obrana je útok. Když hrajete v ofenzivní třetině, nemusíte bránit. S trenérem Pavlem Grossem jsme hodně pracovali i na defenzivě, analyzujeme videa. Čím méně času trávíme v našem pásmu, tím víc energie máme na útok.

Hlavně opakováním. A pak i sledováním videa. Je důležité být ve správný čas na správném místě. Na ledě není moc prostoru a obrany jsou stále lepší, takže jde o to najít si malé okénko.

Když mám čas, snažím se i vybrat místa. Ale hodně pomáhá trénink, díky kterému znám tendence brankářů a už mám i automatizované pohyby. Pak se dá vystřelit přesně, i když se ani nedíváte. Je to jako s lukostřelcem. I se zavřenýma očima by trefil cíl, protože má natrénováno.

Myslím, že mluvím za všechny – Sparta v nás hráčích probouzí velkou hrdost. Chceme vyhrávat pro fanoušky i pro klub. Osobně mě to nutí pracovat přes léto ještě tvrději. Každý rok bez titulu vás udělá ještě hladovějšími. Máme za sebou dlouhé léto plné tréninků i přemýšlení o tom, co jsme mohli v minulé sezoně udělat lépe. Hodně jsme se z toho naučili a teď chceme ukázat, co jsme si vzali k srdci. Máme další velkou šanci a všichni jsme natěšení, že se zase můžeme porvat o titul.

Je to těžké přesně pojmenovat. V semifinále jsme hráli proti silnému soupeři z Brna a rozhodovaly maličkosti. Ty detaily se snažíme v přípravě posouvat. Nedá se říct, že by šlo o jednu věc, spíš musíme v mnoha ohledech udělat ještě o něco víc. Cítím, že teď už máme vše potřebné. Klub nám poskytuje maximální podmínky, všechny nástroje k tomu, abychom byli nejlepší. Teď je na nás, hráčích, abychom to využili a ukázali, co Sparta znamená.

Samozřejmě to nebylo snadné. Jde o výtečné hokejisty, ale hlavně skvělé lidi a kamarády. Ale hokej je byznys. Hodně z nich zamířilo do jiných extraligových týmů, což přinese větší rivalitu. Oni určitě budou chtít porazit nás, ale my zase je.

Je to super. S Markem jsme prakticky ze stejného města, Devon zase hrál v Edmontonu. Máme tedy spoustu společného a přirozeně si rozumíme. Ať jste Kanaďan nebo Čech, vždycky pomůže, když máte v týmu někoho, s kým sdílíte jazyk i podobné zkušenosti.

Ano. Je to jeho první rok v Evropě, takže vůbec nevěděl, co čekat. Povídali jsme si o tom, co ho tu může potkat. Říkal jsem mu, že Sparta je klub, který má každý rok šanci na titul, a to je pro hráče lákavé. Navíc tu dostane lepší roli než v Severní Americe. A lákal jsem ho i do Prahy, která je podle mě jedním z nejlepších měst v Evropě. Posílal jsem mu taky videa a fotky atmosféry. Rozhodnutí bylo na něm, ale asi se mi ho povedlo nalákat. (usměje se)

Jasně. Cítím tu nedokončenou práci. Chci být součástí týmu, který vyhraje titul. Klub se ke mně chová s respektem a péčí, pro mě je sen být součástí tak historické organizace. Miluju to tady, i moje rodina si každý den užívá. Proto bylo snadné podepsat na další dva roky.

Rád chodím po městě a líbí se mi kavárny a restaurace, které jsou tu jedinečné. Stejně jako architektura a historie. Každý den mám pocit, že objevím něco nového. Dost času trávíme taky v parcích. Během volných dnů si většinou zajdeme na procházku, brunch nebo kávu. Spoustu času samozřejmě trávím i s rodinou.

Nic zásadního. Největší problém je asi parkování. Ale to je maličkost, se kterou se dá žít.

Já pivo vůbec nepiju. Ale i tak si užívám tu kulturu kolem. Je fajn být mezi lidmi, kteří se baví u piva, i když já si dám něco jiného.

Rozumím víc, než dokážu mluvit. Čeština je fakt těžká, ale v Praze to mám jednodušší, protože skoro všude se domluvíte anglicky. Snažím se vždycky začít česky, aspoň těmi pár slovy, co znám. Ale pak mi vždycky dojdou a musím přiznat, že mě zachraňuje angličtina. V kabině samozřejmě taky vládne angličtina. Občas mě kluci něco naučí, ale už si ze mě taky párkrát vystřelili a nová slovíčka mě dostala do problémů. (směje se)

Výborně, hlavně díky mojí ženě. Má obrovský podíl na tom, že zvládám kombinovat hokej i rodinu. Když jsem pryč nebo potřebuju odpočinek, odvádí neuvěřitelnou práci. Ale já si novou roli moc užívám. Je to jeden z největších darů v životě. Vždycky se těším, až se po tréninku nebo zápase vrátím domů.

Získal jsem jiný pohled na život a uvědomil si, že prohraný zápas není konec světa. Dodává mi to větší zodpovědnost i motivaci. Najednou mám pocit, že mám ještě víc pro co bojovat. Navíc je to skvělá rovnováha, protože hokej není najednou to jediné, co mi přináší radost. Mít doma někoho, kdo vás dokáže potěšit úplně jinak, je obrovský dar. A i když si v kabině s ostatními táty děláme legraci z nedostatku spánku, stejně spolu pořád mluvíme hlavně o dětech. Je to úžasný dar.