Článek
Přes ne úplně vydařeném angažmá ve švýcarském Lausanne se po čtrnácti letech vrátil do Třince, kde jako talentovaný mladíček z Martina svou kariéru v 18 letech nastartoval. „Vracím se s nostalgií, se vzpomínkami na to, jak jsem tehdy do Třince přicházel. Když jsem teď poprvé vyjel na led, bylo to velmi pěkné. Zázemí je tady super, o kluky je postaráno, takže se moc těším," svěřil se Pánik.
Nejel jste do staré haly?
Ne ne, jel jsme za Martinem (slovenským obráncem Martinem Marinčinem). Bydlím teď u něho, takže jsem nezabloudil (smích).
Co vás přilákalo zpátky do Třince?
Celá ta situace. Nechtěl jsem delší dobu čekat na něco jiného. Jdu do známějšího prostředí, hodně kluků tady znám, mám to blízko domů, rozhodlo hodně takových menších faktorů.
Richard Pánik vede kotouč pči svém prvním tréninku po návratu do Třince.
V Třinci hodně sázejí na slovenské hráče, vítáte komunitu krajanů v týmu?
Samozřejmě. Vždy je lepší, když jdete do nějakého týmu a spoluhráče znáte. Na mistrovství světa jsem se na Třinec vyptával i Libora (Hudáčka). Velice si to tady chválil.
Navíc Třinec v posledních sezonách neustále vítězí, že?
To byl také jeden z důvodů. Určitě lépe vnímám to, že je o mě zájem z úspěšného týmu než z toho, který by byl na posledních příčkách. To je pozitivní.
🎥 Dopolední trénink? ✅ A odpoledne druhá fáze 💪 pic.twitter.com/FqZKtoGMc9
— HC Oceláři Třinec (@hcocelaricz) July 31, 2023
Třinec za dobu, co jste hrával v zámoří ušel kus cesty. Přestěhoval se do nové hokejové arény, vyhrál pět mistrovských titulů. Jak jste se změnil vy?
Zestárnul jsem (usmívá se), to je jedna věc. Zažil jsme toho hodně, nabral jsem zkušenosti. A určitě jsem se trochu změnil i jako hráč. V mládežnických kategoriích jsme hráli jinak než potom v Americe. Ale přizpůsobil jsem se, prožil jsme tam nějakou dobu. Trochu jsem se změnil, ale pořád se bavíme o hokeji. Je to hra, kterou hraji už iks let a je to v podstatě stejná hra.
Sledoval jste v průběhu své kariéry, jak si Třinec vede?
Moc zápasů jsem neviděl. Ale když jsme byli letos v přípravě na mistrovství, tak jsme se dívali, jak Třinec hrál semifinále a finále. Ale úplně jsem to tehdy neřešil.
Poznáváte v Třinci někoho?
Dost známých tváří jsem tady viděl. Třeba pana fotografa (Petr Rubal), teď si nevzpomenu ale na jméno. Hodně známých lidí tady potkávám. Se jmény to bude slabší, ty si nezapamatuji, ale tváře vnímám.
Sportovním ředitelem klubu je Jan Peterek, s nímž jste v Třinci tehdy hrával. Měl v sobě už tehdy předpoklady jednou řídit klub?
Nevím, jak dlouho to dělá, ale už v té pozici asi nějaké roky je. Pamatuji si ho, že byl lídrem v kabině, šéfoval ji. Takže předpoklady něco takového dělat tam asi byly.
Byl to právě on, kdo vás přivedl zpátky?
Byli jsme v kontaktu už dříve, už během minulé sezony jsme spolu něco řešili, ale tehdy to nevyšlo. Nyní jsme se bavili znovu a nakonec se dohodli.
Proč to v minulé sezoně nevyšlo?
Byl jsem ve Švýcarsku, kde to ale nebylo ideální, tak jsem zvažoval různé možnosti. Bylo to ale komplikované, protože jsem pořád ještě byl i hráčem Islanders, kteří do jednání vstupovali. Takže to nakonec nevyšlo.
A můžete říct, proč vám to v Lausanne nevyšlo?
Nechci už to rozebírat, už jsem to hodil za hlavu. V krátkosti to bylo o tom, že když neřešíte hokej, ale věci okolo a někteří lidé se vás snaží vyštvat, tak to se hokej nedá hrát. Jsem moc rád, že tuto sezonu začínám už takto v létě, že přicházím v srpnu, od začátku jsem s týmem a můžu kluky poznat. Minulou sezonu jsem začínal na konci října, protože jsem čekal na různé jiné věci a bylo to takové divné. Tady se mohu od začátku soustředit na svou hru, na tým a udělat co největší úspěch.
Jaké máte povědomí o české extralize?
Vím z doslechu, že hodně týmů tady brání střední pásmo, ale nesledoval jsem ji, takže se nechám překvapit.
S Islanders už máte vše vyřešené?
Ano, už mi tam skončila smlouva. Byl jsem volný hráč, takže jsem se mohl rozhodnout podle sebe.
Je vám dvaatřicet let, je NHL už definitivně minulostí?
Víceméně jsem ji zabalil, nečekal jsem už žádné nabídky. Soustředil jsme se už jen na Evropu.
