Článek
Zlatá medaile z japonského Nagana v roce 1998 je moment, na který je náš národ už téměř třicet let patřičně hrdý. Není tedy překvapením, že většina oslovených hokejistů si jako největší olympijský zážitek vybavila právě tento turnaj.
Velká část z nich japonskou zimní olympiádu zažila jako děti. „Řeknu Nagano, ne že bych úplně věděl, o co jde, byl mi teprve rok, ale vím, že když jsme byli malí, tak v televizi to probíhalo a bylo to, jako kdybych tam byl součástí,“ vzpomíná útočník Sparty Filip Chlapík.
Podobně jako on si vybavují slavný turnaj i další hráči. „Nic většího než Nagano asi neexistuje. Samozřejmě jsem koukal s rodiči. Bylo mi tenkrát šest let, takže už jsem to poměrně dost vnímal a pamatuji si celý ten zápas. Snad se to ještě někdy zopakuje,“ věří brněnský kapitán Jakub Flek.
Šest let bylo v té době také brankáři Pardubic Romanu Willovi. „Z dětství si toho moc nepamatuji, ale tohle byl pro mě velmi silný zážitek. Zápasy byly o půlnoci nebo k ránu, takže jsme to doma s rodiči sledovali a veškerý ostatní život šel úplně mimo. To bylo jenom Nagano a olympiáda,“ řekl brankář Dynama.
Hradecký Lukáš Radil vzpomíná kromě Nagana také na zimní hry v roce 2018 v jihokorejském Pchjongčchangu. „Měl jsem štěstí, že jsem olympiádu zažil i na vlastní kůži. Tam se nedá vypíchnout jeden okamžik, celý turnaj byl zážitek,“ popisuje Radil své zkušenosti z her.
Na Pchjongčchang se ohlíží také Dominik Frodl. „První, co mě napadne, je Ester Ledecká a její dvě zlaté medaile,“ vybavuje si brankář Karlových Varů.
Zřejmě největším překvapením byla vzpomínka strážce liberecké svatyně Petra Kváči na Salt Lake City 2002. „Když Valenta doskočil a vyskákal si zlato. Pamatuji si jeho doskok, jak pak zvedl ruce nahoru,“ zmiňuje Kváča.
