Šéf Vervy o krizi, trenérech, Orlenu i sílící kritice: Od Reichla bych čekal víc sebereflexe

Za koncem Michala Broše stojí neuspokojivé výsledky. Takhle to musíme pojmenovat. Ale potřebuju zdůraznit, že impuls přišel přímo od Michala, který asi cítil, že doba nazrála a už nemá týmu co dát. Sedli jsme si, rozebrali situaci a dospěli k názoru, že spolupráci po vzájemné dohodě ukončíme. Chtěl bych mu ještě jednou poděkovat za odvedenou práci. Na jeho obhajobu, přišel do klubu v nesnadné situaci a rozhodně neměl klid na práci.

To je diskutabilní. Každý trenér někde začíná a je potřeba být ve správnou chvíli na správném místě, což se Michalovi nepoštěstilo. Já si myslím, že za současné situace by to bylo velké sousto i pro mnohem zkušenějšího trenéra.

Na základě zasedání představenstva klubu jsme se rozhodli oslovit klubové legendy. Trenérské posty či aktivní zapojení do organizace jsme nabídli konkrétně Robertu Reichlovi, Jiřímu Šlégrovi a Martinu Ručinskému. Robert Reichel má před sebou mistrovství světa do 20 let, takže odmítl. Stejně jako Jirka Šlégr, který si trénování zkusil a už nemá takové ambice. A Martina Ručinského jsme přes opakované telefony a zprávy nedokázali zkontaktovat, takže tato iniciativa skončila bez výsledku. Do pozice hlavního trenéra je tedy posunut Jakub Petr, v roli asistenta pokračuje František Ptáček. Oba tady mají platnou smlouvu a pokračují. Co bude dál, se uvidí.

Všichni jsou si vědomi situace a postavení v tabulce. Na druhou stranu se snažíme stále udržovat pozitivní atmosféru. A když sleduju tréninky a náladu v kabině, tak je pořád dobrá. Jen zatím nedokážeme správný přístup přetavit v body. Některé zápasy jsme vůbec nezvládli, některé nedotáhli, ale poslední zápasy už je vidět progres. Hned na začátku sezony nás postihla velká marodka, to se na týmu muselo podepsat. Teď už se dáváme dohromady a věřím, že začneme vyhrávat.

Můžete vyčítat Petru Koblasovi, že nemá góly, které od něj čekáme. Má skvělou střelu, ale potřebuje dostat kvalitní nahrávku. David Kaše se po otřesu taky musí rozehrát. Obecně bych nechtěl na naše lídry tlačit přes média. Sami si jsou dobře vědomi své pozice a zodpovědnosti. Nikdo to za ně neodehraje.

V českém hokejovém prostředí je to složité. Kluby si hráče vzájemně nabízejí, ale při dobrém obchodě musejí být spokojené obě strany. Málokdy dojde ke shodě. Navíc podle mě nemá cenu měnit hráče čtvrté lajny a dělat změny pro změny. Ani v minulé sezoně jsme vůbec netrejdovali.

V tomhle máme omezené možnosti. Když bychom někoho přivedli, musel by jiný hráč v podobné cenové hladině odejít. Říkám hráčům aktuálního kádru, že zodpovědnost je na každém z nich. Nepřijdou je spasit tři posily z NHL.

V Litvínově působím šestou sezonu a nikdy jsem nedělal, že bych do kabiny chodil s proslovy a řešil věci za kouče. Kabina patří trenérům, což já ctím. Ještě když jsem trénoval, neměl jsem rád manažery, kteří si v kabině brali slovo moc často. Samozřejmě dochází i k osobním pohovorům, které už jsou mírně konfrontační, ale vždy se snažím, aby o tom věděli trenéři anebo u toho osobně byli. Na hráče ale netlačím, zdůrazňuji osobní a herní disciplínu. Musíme se vyvarovat stupidních nevynucených faulů, dodatečných disciplinárních trestů. Vždy se držím pravidla, že nejlepší taktika je žádná panika. Zloba je špatný rádce a nelze dělat důležitá rozhodnutí v emocích. Situace je nyní vážná, ale ještě ne kritická.

Ano. Snažíme se mužstvo od problémů držet co nejdál, ale uhlídat to nejde. Kluci řeší svoji budoucnost a je pro ně důležité, aby taky byli v obraze. Jednu věc musím zdůraznit. Plníme všechny závazky vůči hráčům i dodavatelům.

Možná trochu naivně jsem si myslel, že to nebude mít takový dopad. Zároveň vím, že to hned bude znít jako výmluva. Každopádně jednání už trvají extrémně dlouho, což se přenáší na celou organizaci. Po červnovém rozhodnutí z valné hromady jsem si říkal, že se situace povede do začátku sezony vyřešit a půjdeme do soutěže s čistou hlavou. Naopak se vše spíše eskaluje. Ale musíme se s tím popasovat.

Když jsem to četl, docela mě to překvapilo. V první řadě chci ještě jednou poděkovat bývalým trenérům Karlu Mlejnkovi, Robertu Reichlovi a Davidu Kočímu za dobrou práci, kterou tu odvedli. Fungovali dobře. Potřebuju ale vysvětlit chronologii událostí. Na přelomu minulého roku probíhaly personální změny v představenstvu a v klubu končila smlouva všem lidem – v managementu i realizačním týmu. Vedení mi nabídlo nový dvouletý kontrakt, který jsem podepsal 9. února 2025. Ve stejný den představenstvo nabízelo smlouvu na další rok i Karlu Mlejnkovi, který měl právo si vybrat realizační tým a předpokládali jsme, že bude pokračovat i s Robertem Reichlem.

Nabídka byla ve stejné finanční výši. Lišil se jediný bod. Smlouva by nabyla platnost jen v případě, že tým postoupí do čtvrtfinále. Musím totiž připomenout další faktor. Na Nový rok jsme vedli tabulku, jenže v lednu jsme prohráli devět z dvanácti zápasů a propadli se na třetí místo. Karlu Mlejnkovi se nelíbilo, že smlouvu nedostane za odvedenou práci automaticky, čemuž rozumím.

V březnu byla Karlovi nabídnuta nová smlouva za stejných finančních podmínek. Jediný rozdíl byl v tom, že v případě odvolání od mužstva by neměl garantováno sto procent peněz do konce trvání kontraktu, ale jen šedesát procent. Tahle změna se udála na základě toho, že jsme od ledna do března prohráli 16 ze 21 zápasů a skončili v předkole.

Návrh odmítl a hned v ten samý den dostal stejnou nabídku na post hlavního trenéra Robert Reichel. Ten se rozhodl kontrakt nepodepsat s tím, že se chce věnovat reprezentaci do 20 let. O to víc mě ale zaskočila jeho slova. Očekával bych od něj trochu sebereflexe. Že si uvědomí, že vedení klubu předloží trenérům smlouvu i po takové výsledkové krizi. V profesionálním sportu si nevybavuju, že by někdo po 16 porážkách ze 21 zápasů dostal nabídku na nový kontrakt. Tím jsme ukázali obrovský respekt vůči jejich dlouhodobě odvedené práci. A Robert ji v realizačním týmu opravdu odvedl, nerozlišuju mezi asistentem a hlavním koučem. Překvapila mě ale ještě jedna věc.

Trénoval jsem 25 let a za tu dobu mi taky byly předloženy různé smlouvy. A běžné je přece vyjednávat o těch jednotlivých bodech. Ze strany Karla ani Roberta k žádnému vyjednávání nedošlo. Naopak jsem Roberta přemlouval, že kdy jindy by měl vzít nabídku na hlavního trenéra než doma v Litvínově, v 53 letech, kdy je podepsané jádro týmu a oba Kašovci mají dvouleté smlouvy… O to víc mě zaskočilo, že se pak dočtu v médiích tohle.

Respektuju, že si fanoušek zaplatí lístek a může si křičet, co chce, když to má nějakou kulturu. K hokeji to patří. Diváci nám rozhodně v současné době nebudou tleskat za to, že jsme poslední. Musíme je strhnout svým výkonem a žrát led. Litvínovský fanoušek je ohromně bouřlivý. Hokej je tu pro lidi náboženstvím a kritika je někdy oprávněná. Pokřiky konkrétně na své jméno poslouchám už pět let. A je lepší, když fanoušci křičí na mě než na hráče, na které to má o dost horší vliv.

Kdybych to bral takhle, tak skončím už po prvním nebo druhém roce. Tyhle negativní reakce mi spíš dávají energii do práce. Navíc cítím podporu od představenstva, bez které bych tu nevydržel. A také mám vůči nim zodpovědnost. A musím upřímně říct, že když jsem v únoru rozhodoval, jestli podepsat novou smlouvu, tak mě dopředu hnala ještě jedna věc.

Věřil jsem, že jako klub vstoupíme také do litvínovské mládeže, která je oddělena jako samostatný subjekt se svým vedením, výborem a stanovami. Mládež nám sama nabídla, abychom do subjektu vstoupili a převzali za ni plnou zodpovědnost. To pro mě bylo světlo na konci tunelu, protože dělat A-tým bez mládeže nedává z pohledu koncepční práce smysl, ať už z pohledu sportovního nebo pozitivního vlivu na ekonomiku. V dubnu mládež od nabídky odstoupila. Nechci, aby to vyznělo jako kritika, ale stačí se podívat, kolik se tu za posledních patnáct let vychovalo hokejistů, kteří teď hrají extraligu tady nebo jinde. Lákalo mě, že začneme dělat i mládež, proto jsem kontrakt podepsal. Bohužel se to nestalo.

Je to úžasná osvěta a upozornění na to, co se děje. Klobouk dolů před energií a nasazením fanoušků, kteří se iniciativě věnují. Šlo to za hranice regionu a dokresluje to, co jsem říkal. Hokej je tu náboženstvím. Fanoušci si zaslouží velké poděkování za to, že nás podporují, i když se zrovna nedaří.

Všichni pro to musejí udělat maximum a já vidím, že tu nikdo nic nebalí. Věřím, že se zvedneme po sportovní stránce a že dojde k akcionářské dohodě. A když bude nejhůř, klub alespoň na přechodnou dobu zachrání legendy. Podobně jako Martin Straka v Plzni nebo Libor Zábranský v Brně. Já opravdu věřím, že Litvínov nezhasne.