Článek
Dvanáct vteřin před koncem se před českým gólmanem rozhořela strkanice. Do nohou obránce Fischera začal hokejkou sekat jako pominutý Smyth, do pěstní potyčky se postupně zapojili všichni hráči na ledě včetně Heatleyho, který nejdřív počastoval Vokouna sprškou nejsprostších urážek a pak došlo i na fyzickou výměnu názorů.
"Napadl našeho hráče, začal vykřikovat sprosťárny a já jsem mu pak v afektu řekl něco, čeho teď lituju. Ujely mi nervy," vykládal takřka zdrceně Vokoun. "Po zápase jsem se mu snažil omluvit, ale Kanaďané to už nebyli schopni vzít."
Dany Heatley v září 2003 řídil auto, v němž při nehodě zahynul hráč Atlanty Dan Snyder. "On mě slovně napadl a já mu něco řekl k tomu, co se stalo. Mám z toho těžkou hlavu. Zkazilo mi to celou oslavu," říkal Vokoun, jenž se v průběhu turnaje stal snad největší oporou mužstva.
Individuální ocenění jsou nepodstatná
Zatímco spoluhráči v šatně otvírali jedno šampaňské za druhým, on se jen těžko dostával z podmračené nálady. "Slavím rád, ale ta příhoda s Heatleym mě vážně vykolejila. Byl jsem celý šampionát pod stresem a řekl jsem blbost. Kanaďané jsou ale hrdí, omluvu nehodlali přijmout, Heatley si ani po zápase nechtěl potřást rukou. Při hokeji se řekne spousta věcí, ale tohle se stát nemělo."
Vokoun se v tu chvíli ani příliš nedokázal radovat z životního úspěchu. "Měli jsme fantastický tým. Nulu ve finále už beru jen jako bonus, protože vyhrát mistrovství světa je zkrátka něco speciálního. Turnaj ale odmakalo skvěle všech pětadvacet hráčů," nepřipisoval si velké zásluhy. "Já nikdy nic pořádného v životě nevyhrál, takže mi individuální ocenění teď přijdou jako nepodstatná."
Spoluhráči nedali po celou dobu turnaje na Vokouna dopustit, na závěr jej dokonce přirovnávali k nejlepšímu gólmanovi novodobé české historie Dominiku Haškovi. "Srovnání mě těší, ale vyrovnat se Dominikovi bude nesmírně těžké, protože to, co dokázal v NHL, je naprosto unikátní," soukal ze sebe Vokoun, jehož forma po dobu sezóny připomínala bláznivou sinusoidu.
Hokej je nevyzpytatelný
"To je prostě hokej. Nevyzpytatelný, může se v něm stát cokoli. Před začátkem šampionátu jsem propadl nervozitě. Uznávám, že jsem nebyl ani v optimální formě." Vokoun na začátku sezóny odchytal slušně Světový pohár, ale pak následovala nepovedená štace ve Znojmě. Konec základní části prožil rodák z Karlových Varů v IFK Helsinky, pak ale následoval výbuch v prvním kole finského play-off. Brankář dokonce váhal, zda má na mistrovství světa vůbec odjet.
Za Vokouna se však postavil Vladimír Růžička. "Tomášovi věřím. Vybral jsem si ho. Bude jednička," zněl neochvějný hlas kouče z kabiny. "Kluci začali dobře bránit a já se dostal do pohody," doplnil gólman. "Všechno je to o momentálním pocitu a kluci mi úlohu hodně usnadnili. Kanaďané měli sice skvělé mužstvo, ale my je prostě k ničemu nepustili."
Spousta štěstí u úspěchu taky musí být
Ve finále neprožil český tým žádný krizový moment, ale v turnaji jich několik přišlo. "Bylo by nefér říct, že jsme ve Vídni všechny přehráli. Spousta štěstí u úspěchu taky musí být. Nájezdy proti Američanům, prodloužení se Švédy," uvědomoval si Vokoun.
Už se také moc těšil na přílet do republiky. "Když se oslavoval triumf v Naganu, tak jsem byl zrovna v Americe, ani další tituly mistrů světa jsem nezažil." V co nejbližší době by si chtěl Vokoun pořádně užít také rodinu. "Musím už trochu pustit hokej z hlavy. Sezóna byla dlouhá a strašně náročná. Nejlepší by bylo vyrazit někam do tepla k moři, kde mě nikdo nezná," plánoval si.
A co Vokounova oblíbená motorka? "Tu jsem nechal v Americe. Co nejdřív tam ale odletíme, takže nějakou projížďku si ujít nenechám," vykládal hrdina vídeňského šampionátu.
