Hlavní obsah

Hnilička: Vůbec nevím, čím jsem si takovouhle kritiku vysloužil

Jakmile se Milan Hnilička po příletu z mistrovství světa v Kanadě objevil na ruzyňském letišti, okamžitě se mu kolem krku pověsily jeho děti. Po krátkém přivítání s rodinou se pak kolem české brankářské jedničky shlukli novináři. Na adresu čtyřiatřicetiletého gólmana se v průběhu šampionátu sesypala mohutná kritika. „Důležité je, jaké máte svědomí. Já ho mám čisté, protože jsem do toho dal maximum, co ve mně bylo.“

Článek

Od vyřazení českého týmu uplynuly téměř dva dny. Často se stále k nevydařenému šampionátu v myšlenkách vracíte?

Ještě to pořád bolí. Poslední zápas jsme měli vyhrát. Strašně moc nás ale poškodil rozhodčí. Druhému švédskému gólu předcházel evidentní faul. Takovouhle branku jsem snad ještě nikdy nedostal. Dala Švédům šanci vyhrát.

Podle opakovaných záběrů bylo ale dost sporné, jestli jste se nesrazili už mimo brankoviště...

(skočí do řeči) My jsme se nesrazili, on do mě najel! Stál jsem v bráně, když najednou jejich hráč přijel zpoza brány, vzal mě loktem a upadl jsem. Vůbec jsem ho neviděl. Kdybych si ho všiml, ustál bych to. Následnou střelu jsem zahlédl až v bráně. Jestli chtějí uznávat takovýhle gól, to je smutné.

Co vám k tomuto momentu pověděl rozhodčí?

Řekl, že to pískat nebude. Přitom stál vedle toho. Na naše námitky nechtěl vůbec reagovat. Věděli moc dobře, co stalo. Jen o tom ale nechtěli slyšet. Podle mě tím kompenzovali naše trestné střílení.

Když si po čase na mistrovství vzpomenete, vybaví se vám tento moment jako úplně první?

Určitě. Rozhodl o tom, že jsme nešli dál.

<tbody><tr class="invert"><td><a href="http://hokej.sport.cz/clanek/129875-neuspesni-reprezentanti-ze-vratili-do-cech-cast-vypravy-zustala-v-zamori.html">Více o návratu hokejistů najdete zde.</a></td></tr></tbody>

S výkony sudích evidentně spokojen nejste...

Asi to k tomu patří, že rozhodčí dělají chyby. Je to sport. V posledních pěti minutách ale udělali dvě obrovské hrubky. Hodně nás poškodili. V takhle důležitém zápase by se to dít nemělo.

Jak jste viděl rozhodující gól Švédů v prodloužení?

Předtím jsme absolvovali dvě minuty v kuse na ledě, takže jsme byli dost unavení. Přišla střela, kterou jsem vyrazil jen před sebe, nedokázal ji odpálit dál. Musím říct, že to byl nešťastný gól. Když jsem to pak viděl v televizi, asi dvakrát se to od našich kluků odrazilo k vlastní brance. Dali jsme si ho skoro sami.

Co se vám bezprostředně po skončení čtvrtfinále honilo hlavou?

Nechtěl jsem věřit, že jsme prohráli. V zápase jsem se cítil výborně a měl jsem v sobě pocit, že vyhrajeme. Byl to takový vnitřní pocit, že to stoprocentně dotáhneme do vítězného konce.

Po šampionátu řada fanoušků tvrdí, že nejslabším článkem mužstva jste byl vy. Jak se s tím vyrovnáváte?

Jestli si to fanoušci myslí... Já si nemyslím, že takový názor mají všichni. Je to kolektivní sport. Nemyslím si, že bych měl až tak špatný šampionát. I v tom posledním zápase jsem podal slušný výkon, bohužel to nestačilo.

Lišilo se letošní mistrovství nějak od těch předchozích, které jste odchytal?

Všiml jsem si, že už od začátku bylo dost kritiky. Hlavně k mé osobě. Vůbec nevím, z jakého důvodu jsem si to vysloužil. Měl jsem jeden horší zápas se Švédy (v osmifinálové skupině – pozn.red.), jinak jsem se cítil poměrně slušně. Prostě nevím, proč se najednou strhla taková kritika. Ale netíží mě to, ke sportu to patří. Beru to. Může mě to tak akorát nastartovat na další sezónu.

Před čtvrtfinálovým soubojem se do vaší kritiky pustili i švédští novináři. Nerozhodí to člověka?

Já jsem to nesledoval, i když jsem to pak samozřejmě zjistil. Spíš mě to ale podpořilo. Na zápas jsem se připravil úplně maximálně a myslím, že to bylo vidět. Švédi ale vyhráli hlavně s pomocí rozhodčích.

Myslíte, že se na vašich výkonech mohla projevit dlouhá pauza v ruské Ufě, za kterou jste v posledních zápasech vůbec nechytal?

Je to dost možné. Na druhou stranu je to ale jen spekulace, protože na turnaji v Liberci jsem se cítil výborně. I na mistrovství jsem se cítil dobře, i když už ne tolik, jako na Euro Hockey Tour v Liberci. Sám jsem cítil, že to nebylo špatné, ale nebylo to úplně ono. Asi to ale byla momentální forma. Ta takhle krátké turnaje rozhoduje.

Nelitujete nyní, že jste na šampionát jel?

Ne! To v žádném případě! Byl jsem rád, že jsem měl možnost jet.

Můžete potvrdit, že čtvrtfinále se Švédskem bylo vaším posledním zápasem v národním týmu?

Ještě si to rozmyslím, ale jsem na devadesát procent přesvědčený, že bohužel ano.

Kdo by se z mladší generace gólmanů mohl v budoucnosti prosadit na post jeničky národního týmu?

Velkou šanci prosadit se bude mít Mensy (Lukáš Mensator – pozn.red.). Je tady i mladý Kopřiva z Kladna. Nebo doufejme, že vyroste ještě někdo hodně mladý. Je to o tom dostat šanci a prosadit se. Česká škola měla vždycky dobré gólmany, snad to tak bude i dál.

Hokej teď v nejbližší době vypustíte z hlavy, že?

Na dlouho na něj zapomenu. Letos to pro mě bylo od půlky sezóny peklo. Po tomhle zážitku už mě zahraniční angažmá neláká. Počítám s tím, že příští rok budu hrát v Liberci, kde mám na dva roky smlouvu. Teď se ale hrozně moc těším na své děti a manželku. Brzo odjedeme na dovolenou, abychom z toho všeho vypadli.

Reklama