Hlavní obsah

Hlinka: V Americe jsem se do dobrodružství moc nepouštěl

Marek Burkert, Martin Kézr (Québec)Právo

Hokejista Jaroslav Hlinka za sebou má první sezónu v NHL, kterou prožil v Coloradu. V základní části si připsal v 63 zápasech 28 bodů za osm gólů a dvacet asistencí. Během jeho působení na šampionátu odvolalo Colorado kouče Quennevilla, Hlinku to ale nepřekvapilo. "Asi se to po vyřazení z play-off dalo čekat. To je v hokeji běžná věc. Navíc mu, myslím, končila smlouva," řekl Hlinka.

Článek

Zatímco jste na mistrovství světa, tak v Coloradu, kde jste v minulé sezóně hrál, odvolali kouče Joela Quennevilla. Překvapilo vás to?

Ne, ne. Já jsem z toho úplně v klidu. Asi se to po vyřazení z play-off dalo čekat. To je v hokeji běžná věc. Navíc mu, myslím, končila smlouva.

Jaký byl Quenneville kouč? Vycházeli jste spolu?

Já to s nikým v NHL nemůžu porovnávat. On byl prostě šéf a s nikým se moc nevybavoval. Tam hrály v týmu legendy, a že by se měl trenér dávat do řeči zrovna se mnou, tak to ne.

Quenneville měl vést kanadskou reprezentaci na mistrovství světa v Praze v roce 2004, ale před šampionátem zkolaboval a byl hospitalizován na psychiatrii v Bohnicích. Přišla na to řeč v kabině Colorada?

Pár hráčů to asi vědělo. Ale já ani pořádně netuším, co se odehrálo. To byly jen dohady.

Takže žádné výkyvy trenérových nálad vás nestíhaly?

Quenneville je určitě hodně impulzívní. Neskutečně ty zápasy prožíval a už jen tohle bylo hrozným náporem na psychiku. Nehrál jsem nikdy pod impulzívnějším trenérem. Nemyslím to ve zlém. On byl neskutečně vtažený do každého zápasu.

Jaké metody na vás zkoušel, cukr a bič? 

Byla to směs všeho. On se dokázal hodně rozčílit. Ale nejradši řval na sudí, veškeré verdikty musel komentovat.

Byl také schopný si s hráči po zápase někde posedět?

Určitě ne, to neexistovalo. I když jsme měli společnou večeři v jedné restauraci, tak hráči a trenéři seděli separovaně.

Nenesl jste ten posun v týmové hierarchii těžce? Na Spartě jste šéfoval a tady jste najednou neměl slovo.

Změna to byla, ale s tím se dalo počítat. Neříkal jsem si, že si ze mě sednou na zadek. Šel jsem tam jako řadový hráč, který nebude mít slovo.

Platilo, že i v Coloradu byla skupinka nedotknutelných?

To je všude. Každý kouč má hráče, kterým věří, v tom nebyl Quenneville výjimečný.

Zahrál jste si v útoku i s jednou z žijících legend Joem Sakikem. Takže, jaké to bylo?

Já jsem ten typ, který byl ze začátku trochu nervózní, protože Joe je hráč, který toho strašně moc dokázal. Ale on je úplně normální, vstřícný chlapík.

Ten si s vámi to pivo na rozdíl od Quenevilla dal?

Jako každý jiný spoluhráč, úplně v klidu.

Nakonec jste měl v mužstvu i Petera Forsberga, ale z jeho přítomnosti v týmu jste asi tak nadšený nebyl.

Mně to zkomplikovalo situaci, ale těžko být naštvaný, že místo mě hraje nějaký Forsberg, když to je jeden z nejlepších hokejistů na světě. Pro mě to byla smůla, že ho před uzávěrkou přestupů podepsali, ale zpětně jsem rád, že jsem si s někým takovým zahrál.

Náběh stát se legendou má v Coloradu i syn slavného otce Paul Stastny. Mohl jste na něj v kabině mluvit česky?

Jo, on slovensky docela umí, i když úplně vlastní mu to teda není.

Setkal jste se v Coloradu i s jeho tátou Peterem, nejproduktivnějším Slovákem v historii NHL?

Tak toho jsem za celý rok neviděl.

Musel vás spoluhráč Milan Hejduk hodně zasvěcovat do rozdílů proti evropským hokejovým zvyklostem?

Byla to spíš spousta malých věcí, ale ty zásadní kolem hokeje jsou všude podobné.

Ani život v Denveru nebyl velkou změnou?

Bydleli jsme podobně jako v Praze na kraji města, kde byli i další hráči s rodinami.

Denver má krásné panorama, měl jste někdy čas vyrazit na hory do Aspenu?

Moc jsme se nikam nedostali. S malými dětmi se nám taky nechtělo jet někam dvě a půl hodiny autem. Když za námi byli moji rodiče, tak manželka s nimi jela na hory, jenže přišla sněhová vánice a cesta, která trvá hodinu, tak ji jeli s malými dětmi v autě sedm hodin. Takže do žádných dalších dobrodružství jsme se potom v Americe moc nepouštěli.

Rodina si ale v Americe zvykla, ne?

Určitě. I malá ve školce se strašně rychle adaptovala a rozmluvila se anglicky. Přitom jsme měli docela strach, aby nám domů nechodila s brekem. Denver je krásné město a žilo se nám tam dobře. Jediným problémem tak byl nakonec jen hokej…

Reklama