Židlický se po prvním tréninku cítil hrozně: Hlavně nepište, že jsem spasitel

Hrozně. Je znát, že jsem byl za poslední dva týdny na ledě jenom jednou. A to bylo tak všechno.

Bylo to prostě momentální rozhodnutí, jeden telefonát. S trenérem jsme byli v kontaktu jednou dvakrát denně, psali jsme si esemesky.

Já už jsem pak řekl, že ne, že spíš počkám na novou smlouvu. Ale taky jsem čekal na svolení generálního manažera, jestli můžu jet na mistrovství.... Říkal jsem si, že kdybych podepsal kontrakt do pátku, tak přijedu hned v sobotu, ta varianta se taky rýsovala. Potom jsem se ale rozhodl z minuty minutu, bylo to spontánní.

Tak to ne, to vůbec neříkejte. Jsem tady, abych trošku zodpovědnosti a tlaku vzal na sebe a tímhle směrem pomohl klukům jak na ledě, tak mimo něj. Určitě bych nerad slyšel, že jsem spasitel. Tady není stoprocentní, že prostě pomůžu, ale s tím odhodláním já udělám všechno, abych byl platným hráčem. A uvidíme, no.

Já vím, ale táhlo se to tak dlouho. Risk tam určitě je, ale já jsem se rozhodl tak, jak jsem se rozhodl.

Všichni vědí, že tam riziko prostě je. Já o tom ale nechci mluvit, prostě jsem se takhle rozhodl. Jsem tady a v úterý se musí vyhrát. Znova opakuji, nechtěl bych, aby se to medializovalo, že jsem nějaký spasitel.

Tady nejde o jedince, musíme do toho všichni jít a prostě vyhrát, to je rozhodující. Kluci tady jsou výborní hokejisté. Chce to prolomit smůlu, jít do toho a vyhrát.

Spoustu kluků znám a přistupují k tomu zodpovědně. Situace je, jaká je, my to musíme hodit za hlavu.

Viděl jsem to, ta první třetina byla výborná, výkon byl perfektní. Naši hráči jsou hodně kvalitní. Je to jen otázka času, kdy to zlomíme.

Spíš se budeme snažit hrát pořádně my. To je jedno, proti komu nastupujeme, ten zápas musí být náš.

No, to uvidíme. Spal jsem hodně málo. Musím se dát rychle do kupy.