Článek
V létě jste se začal spolupracovat s mentálním koučem Marianem Jelínkem. Je to jedna z hlavních příčin vaší proměny?
Psychika je ve vrcholovém sportu důležitá, ale já na to v dřívější době moc nedbal. Nejde jen o to, abyste byli připraveni fyzicky, ale i mentálně, protože vydržet nápor 82 zápasů základní části plus play off bývá docela tvrdé. A nepomůže vám, když si něco moc berete, jako se mi to stávalo minulou sezonu. S Marianem jsme na tom pracovali a hodně mi pomohl.
Ptal jste se před začátkem vaší spolupráce kamarádů z hokeje, jakou mají v tomto ohledu zkušenost?
Mluvil jsem i s Mrázou (Petrem Mrázkem), a všichni mi říkali jen samé dobré věci. Přes léto jsme zamakali na psychice a je to znát. Jsem rád, že jsme to s Marianem dali dohromady.
Jak často jste v kontaktu?
Základem byla společná práce v létě, kdy jsme se vídali. On je velmi klidný člověk, vnitřně srovnaný. Málokdy někoho takového potkáte. Ve svém oboru je to špička, navíc hokej dělal na vysoké úrovni. V tom je to ještě lepší.
Patrik Eliáš vás teď považuje za nejkomplexnějšího českého hráče v NHL. Co vy na to?
Je to samozřejmě pěkné, ale ještě za námi není ani třetina základní části. Začátek byl dobrý, což bylo důležité. Loni jsem cítil kritiku. A sám jsem taky nebyl spokojený. O to větší jsem měl motivaci, abych zapnul a ukázal, co ve mně je. Jsem hlavně rád, že mi trenér věří a nasazuje mě do všech situací.
I fyzicky teď vypadáte odolnější, souhlasíte?
Nabral jsem dvě tři kila. Letní příprava s kondičákem Milošem Pecou byla tradičně vydatná. Loni jsem začínal sezonu s menším zraněním, zato teď jsem byl od začátku zdravý. Hodně jsme zapracovali na síle a na vrchní části těla, což jsem taky potřeboval.
Martin Nečas je velkou oporou Caroliny
Ale rychlost jste neztratil. Dokonce se začalo psát, že byste mohl vyzvat v soutěži nejrychlejších bruslařů na Utkání hvězd Connora McDavida. Troufl byste si?
Snad by mě McDavid neztrapnil. Ale těžko říct, nejdřív se tam potřebuju dostat. Určitě bych se na to těšil, bylo by to zajímavé.
Stále jste nejproduktivnějším hráčem týmu. Tři body jste nasbíral hned v prvním utkání sezony. Cítil jste, že je to od začátku na dobré cestě?
Já se cítil dobře už v kempu a do sezony jsem šel sebevědomě. Nikdo ale neví, jak to bude, až se pojede naostro. Ale lajně se dařilo, vypadalo to dobře.
Po sedmadvaceti odehraných zápasech máte bilanci 12+16 a na osobní rekord vám schází jen 13 bodů. Kdyby vám to tak šlapalo dál, mohl byste ho klidně i zdvojnásobit.
Ne, že by to byl můj cíl, ale určitě by to bylo příjemné. Teď mám průměr nějak bod na zápas (1,04), tak uvidíme. Důležité je, abych hrál každý večer dobře. Občas sice body nenaskakují, když podáte solidní výkon, ale pokud hrajete dobře, tak je to ten správný základ.
V zápase s Winnipegem jste zažil i dost velkou raritu: při hře bez brankáře jste vymazali třígólovou ztrátu. A gólman Jets David Rittich se mohl zbláznit, když jste krátce před koncem vyrovnával na 3:3.
To se ani nedivím. Takové věci se stanou jednou za život. Celý zápas jsme neměli nárok, pak kouč pět minut před koncem odvolal gólmana a najednou to šlo. Dali jsme jeden gól, druhý. Oni znervózněli, nastal trochu chaos... Jen škoda, že jsme ten obrat nedotáhli až k výhře v prodloužení. To by byla teprve rarita.
Ve vaší Metropolitní divizi teď kraluje New Jersey. Čekal jste, že se po slabších sezonách tak po raketově zvednou?
Popravdě mě to hodně překvapilo, ale fazónu mají neskutečnou. Nečekal jsem, že budou až tak dobří, ale je znát, že tam mají hodně výborných hráčů: Jesper Bratt, Nico Hischier, Jack Hughes. Ondra Palát je teď na marodce, ale až se vrátí, tak to bude velká posila. Devils jsou pro všechny překvápko, my s nimi ještě nehráli, těšíme se na ně.
Vám se zpočátku dařilo v lajně s Finem Kotkaniemim a Rusem Svěčnikovem, pak jste šel hrát s dalším Finem Ahem a Kanaďanem Jarvisem. Co je pro vás lepší?
Je pravda, že na začátku jsme těch devět, deset zápasů odehráli společně a klapalo to. Pak se složení útoků začalo zase měnit, ale já na to nějak moc nedbám. Důležité je, abychom spolu komunikovali a dokázali hrát skoro poslepu, aby nám bylo jasné, co ten druhý udělá.
Naposled jste nastoupil s o 13 let starším centrem ze slavné rodiny Paulem Stastnym.
To je výborný, zkušený kluk. Občas z něj něco vypadne i slovensky, ale jeho tátu (Petera Šťastného) jsem zatím neviděl. Možná se potkáme, až budeme mít pravidelný trip otců. To by nebylo špatné.
Martin Nečas zažívá v NHL povedené období
Před sezonou k vám přišel do Caroliny i další veterán obránce Brent Burns. Jak vycházíte?
Je mu sice sedmatřicet, ale prý se cítí tak na 25 a to je klíč, proč k nám tak zapadá. Chová se jako jiní, třeba o 15 let mladší kluci. Taky je s ním strašná sranda. Přitom je to profesionál, který se na každý zápas připravuje zodpovědně jako na svůj první.
Netahá vás do ZOO? Když bylo v Praze mistrovství světa 2015, vyráželi Kanaďané ve chvílích volna za zábavou a vousáč mířil do Troje na prohlídku zoologické zahrady.
On zvířata miluje, to se o něm ví. Pořád o tom mluví. Ukazuje nám videa, jak je krmí na svém ranči u Dallasu, to je jeho vášeň.
Vy jste zase velkým fanouškem fotbalu. Stíháte teď sledovat mistrovství světa? A jak ho vůbec vnímají v USA?
Docela to sledují, i když v pravidlech nejsou tak silní. Ale fotbal se i tady stává hodně populárním. S klukama v týmu jsme rozjeli i soutěž k šampionátu. Já fandím Argentině, hlavně kvůli Messimu.
