Článek
Co pro vás znamená uvedení do kladenské síně slávy?
Je to velká pocta. Jsou v ní velké legendy a být jejich součástí je moc příjemné. Musím poděkovat všem, kteří toho byli součástí. Trenéři, vedení klubu, a to jak v Kladně, tak nároďáku a později Americe. Nešlo by to ani bez zázemí. Hlavně babičky a dědečkové, kteří mě vodili na tréninky od šesti ráno, kdy rodiče nestíhali. A také bych chtěl poděkovat svým spoluhráčům.
Těšil jste se na ceremoniál?
Byl jsem nervózní jak před zápasem, a to už sedm let nehraju.
Jste teď členem nejpočetnější rodiny v kladenské síni slávy.
Vážím si toho, že tam s tátou a bráchou jsem. Jsem nejmladší a cítím to tak, že na mě byl vyvíjen největší tlak, abych se bráchovi s tátou vyrovnal. Člověk musí mít talent, ale zároveň za ním musí být vidět práce. Třeba ty čtyři odpracované měsíce mezi sezonami.
SESTŘIH: Rytíři Kladno vs. BK Mladá Boleslav 2:3 snVideo: Tipsport Extraliga / BPA
Kdy jste vůbec stál naposledy na bruslích?
Chodíme pravidelně každý čtvrtek. Eric Lindros založil před několika lety skupinu bývalých hráčů. Hrajeme deset na deset, dvě lajny a do pěti gólů. Pak se otočí brankáři a znovu do pěti. Je to v dobrém tempu a bez kontaktu, aby si někdo na stará kolena nepřivodil zranění (směje se).
Hrajete tam v útoku?
Ne, já byl ofenzivní obránce a hraju pořád stejně. Nic se na mně nezměnilo.
Stíháte sledovat extraligu a vybavujete si, kdy jste ji naposledy viděl na Kladně?
(Zamyslí se) To byl ještě sezona 2013/14, kdy jsem hrál. Jinak sleduju výsledky a sestřihy na mobilu.
Tomáš Kaberle byl v neděli uveden do síně slávy kladenského hokeje
Vy jste končil po sezoně 2015/16. Jak se od té doby změnil hokej?
Hodně v pravidlech a hlavně v rychlosti. Musíš být rychlý, to je velká změna. Ti hráči už nezvedají činky jako my. Dnes když neumí bruslit, moc toho neukážou a neprosadí se. Do toho v podstatě vymizely bitky. Kolikrát se cítím blbě za gólmany. Za třetinu je často víc šancí, než bylo u nás za celý zápas.
Před měsícem ukončil kariéru váš kamarád Tomáš Plekanec. Co na to říkáte?
Bohužel už nejsme nejmladší a hokej je víc a víc sport pro mladé. Pleky byl hodně vytížený v Montrealu i tady na Kladně, už to na jeho těle bylo asi cítit. Když zdraví řekne, že je konec, nedá se nic dělat.
A jak se vám líbí jeho přesun k národnímu týmu, kde se hned stal asistentem?
Myslím, že bude pro hráče vzor. Poslední dobou se prosazují mladší trenéři, u nároďáku je i Židla (Marek Židlický) nebo Ondřej Pavelec. Dvacítka udělala výborné výsledky, tak teď tihle kluci chodí do áčka. Doufejme, že se vrátí úspěchy jak před deseti patnácti lety.
Co vůbec říkáte na změny v české hokejové reprezentaci? Nejprve zahraniční trenér Kari Jalonen, teď Radim Rulík.
Zkusili to se zahraničním trenérem a asi to nevyšlo, jak plánovali. Ale jsem rád za lidi, co tam jsou teď. Ti mladší bývalí hráči tomu dodají trochu šmrnc. Více se vcítí do hráčů a doufejme, že výkony půjdou nahoru.
Jakou pověst má teď český hokej v zámoří? Mluví se o turnaji, který NHL chystá bez české účasti.
Slyšel jsem o tom, je to divné. Akorát jsem ale dorazil do Čech, když se o tom začalo mluvit, takže nevím, jaké na to jsou ohlasy. Osobně se mi to nelíbí. Nebude to mít takové ohlasy jako poslední Světový pohár 2016.
Když se jdete podívat na NHL, co říkáte na své následovníky?
Jsem rád, že v ní vidím Čechy, ale bylo by dobré, kdyby jich bylo víc. Když jsem hrál, bylo nás tam šedesát, sedmdesát? Ani nevím. Ale rád se dívám, když kluci z Čech válej. Pastrňákovi to jde výborně, loni měl skvělou sezonu. Doufám, že se víc prosadí hráči z loňské dvacítky.
Co vy a trénování? V Torontu jste se mu chvíli věnoval.
První sezonu jsem trénoval syna Lukase (11), ale už to raději sleduji zpovzdáli. Politika funguje v zahraničí stejně jako doma a lidé by si mysleli, že mu nadržuju. Jsem jenom tatínek a šofér zároveň. Ale do budoucna, až budou děti starší, bych se trénování nebránil. Další dva až tři roky z toho ale nic nebude.
Lukas hraje hokej, co dělají vaše dvě dcery?
Tenis, trochu krasobruslení, aby se naučily bruslit. Jsou docela šikovné, rychlé. Jestli z toho něco bude, nebráníme se, aby to dělaly profesionálně. Ale netlačíme je do toho. Hlavně že chtějí sportovat.
Zůstanete v Torontu nastálo?
Mám dva domovy. Domů jezdíme, když skončí škola. Aby děti viděly prarodiče, ale také Evropu. Spojíme to třeba s Itálií. Stěhování z Toronta ale zatím neplánujeme.
Navíc v Kanadě podnikáte. Co všechno teď děláte?
Manželka s její sestrou mají byznys. Pak máme ještě jednu restauraci, kde jsem za covidu pomáhal rozvážet jídlo. Hodně restaurací zaniklo, protože nedokázaly vymyslet, jak udržet za koronaviru podnik. Manželka hned přišla s tím, že se začne jídlo rozvážet, tak jsem toho byl součástí. Byl jsem rád, že jsem vypadl z baráku, protože tři děti byly doma na počítačích kvůli škole. To byl blázinec. Rozvážel jsem v okolí restaurace. Nadto občas máme nějaké akce s Torontem Maple Leafs a legendami. Podpisové akce nebo charitativní zápasy.
Blíží se mistrovství světa v Česku. Láká vás odskočit si do Prahy na zápas?
Něco je v jednání. Mluvil jsem s členem výkonného výboru svazu Bedřichem Ščerbanem, chce dělat nějakou akci pro veterány. Tak uvidím, jestli dorazím.
