Článek
Na úrovni národního týmu se mezi dívkami daří leštit tuzemské hokejové klenoty navzdory omezenému konkurenčnímu prostředí a přes práci v často dost obtížných podmínkách. Trenér Dušan Andrašovský, který je podepsán pod celou medailovou šňůrou juniorek, dobře pracuje s věkovou návazností výběru do 18 let, a hlavně věří v týmové pojetí hokeje postavené na výborném bruslení a práci s kotoučem.
Navíc preferuje přístup, že úspěch je možný jen jako odměna za tvrdou práci a spoustu odříkání. Učí mladé hokejistky hrát srdcem, obětavě a nic ledě neošidit. Podobnost se stylem práce kolegů u mužské dvacítky či dospělé reprezentace je rovněž příznačným rysem potvrzujícím, že od nástupu Aloise Hadamczika do vedení svazu se na reprezentační úrovni opravdu daří vylepšovat jméno českého hokeje.
Horší už to je ale na klubové scéně a zejména tam ženy tlačí bota v podobě minimální podpory. Talenty má produkovat nově založená dívčí liga pro hráčky do šestnácti let, jejíž finále se odehraje tento týden v baště domácího ženského hokeje Příbrami.
Každopádně juniorská reprezentace udržela postavení nejlepšího evropského týmu v kategorii do osmnácti let a pohled na předešlé medailové kádry dává naději, že jsou tady zásoby i pro národní tým na seniorské úrovni.
Vždyť mezi držitelky stříbra z roku 2024 patří Šapovalivová, Plosová, Juříčková a Vocetková, které za pár dnů pojedou na ZOH do Milána. Do poslední chvíle o nominaci z tehdejších juniorských vicemistryň světa usilovaly i Fromová s Čabelovou.
Příští zimní olympiáda za čtyři roky ve Francii by už měla být cílem pro opory letošní osmnáctky. Zejména pro ty, které byly u celé medailové šňůry z posledních tří šampionátů, tedy obránkyně Paroubkovou, Tischler i Jarabkovou či útočnice Jebouskovou, Pánkovou, Gildainovou.
Pak jsou tu i velké naděje do budoucna jako Pěnčíková, Kantorová a třeba i Křenková, která může hrát ještě na příštích třech MS do 18 let. Správně ale Andrašovský mluví o tom, že při současném rozložení sil ve světě je bronz českým stropem, zámořské velmoci ženského hokeje jsou opravdu jinde. A jen přes nadšení a vůli se u nás ženský hokej dělat nedá a byla by velká škoda ustrnout a za pár let jen vzpomínat na medailový hattrick jako už nedosažitelnou metu.
