Článek
„Mám samozřejmě radost, že pozvánka přišla. V posledních letech nepřicházely, tak jsem se soustředil na klub. A většinou jsme jeli až do úplného konce, kdy jsou reprezentační týmy vesměs hotové a berou se jen hráči, kteří na mistrovství pojedou. Bylo to, jak bylo, a člověk s tím musí žít,“ říká Růžička. „A MS v Praze? Je to daleko, teď máme před sebou turnaj ve Švédsku a uvidíme, jak dopadne a jaké bude i play off, podle toho se uvidí.“
Je to už šest let, co Růžička oblékl reprezentační dres. Jeho posledním mačem v národním týmu byl doposud olympijský souboj o bronz z roku 2018, v němž Češi prohráli s Kanadou 4:6. Pak se dveře zavřely.
Růžička si ale i tak v Třinci udržoval tradičně vysoký bodový standard, což platí i teď v jeho 38 letech. Vede extraligovou produktivitu (20+31), a byť se mohlo zdát, že je reprezentace uzavřenou kapitolou, tak se včera hlásil na srazu v Praze. „Energii pořád mám, chuť taky, to je důležité. Budu se snažit,“ slibuje.
A že je mu 38? Když byl v roce 2010 součástí zlaté party v Německu, tak přesně tolik měl tenkrát jeho hvězdný spoluhráč Jaromír Jágr. Teď dlouhověkost prokazuje i Růžička.
„Nebudu lhát, že nic necítím, cítím toho hodně. Ale snažím se pečovat o své tělo a vracet mu to, co na ledě vydám. Dost cvičit, a když cítím, že si potřebuji odpočinout, tak si odpočinu. Těžko říct, jaký je správný recept, ale klíčové je se o sebe starat. Protože po zranění jsou pak návraty těžké,“ líčí Růžička.
Martin Růžička během tréninku hokejové reprezentace před Švédskými hrami 2024.
Složení reprezentační kabiny se v mnohém obměnilo, z některých bývalých spoluhráčů jsou nyní trenéři. Zároveň se Radim Rulík snaží Růžičkovi jeho návrat i s ohledem na věk co nejvíce ulehčit. Nechá ho hrát ve čtvrtek proti Švédsku, v sobotu si pak odpočine a v neděli zase půjde do hry. Po boku by měl mít i svého třineckého kumpána Voženílka, aby adaptace byla co nejsnazší.
„Nějaká nervozita i tak bude. Kdybych ji neměl, bylo by to špatně. Potřebuji zdravou nervozitu, pak se člověk na to těší. A jakmile se hodí puk, opadne to. Čím je ale člověk starší, tak i zápasy bere jinak. Neví, kolik toho má ještě před sebou. Když přišla nabídka reprezentace, tak o to víc to vnímá a snaží se, aby hrál co nejlépe,“ míní Růžička.
Od Rulíka dostane bezesporu prostor v přesilovkách, ten zároveň chce, aby projevil své vůdčí schopnosti, kterými roky žene Třinec za tituly. Kouč rovněž tvrdí, že měřítkem Růžičkova umu nejsou jen body, ale především šance, do kterých se dostane a které vytvoří. „Pomůže to, že nemusím být tolik urputný na góly a body, ale taky vím, jak bych týmu měl pomoct.“
Co rozhodně jiné bude, je rozdíl ve stylech, kterým hraje Třinec a kterým se prezentuje reprezentace. Růžička se usměje: „Je trošičku rozdílný. Budu muset nahodit nohy, protože tady je to hodně o pohybu.“
