Článek
Lepší zakončení působení v KP Brno asi být nemohlo, že?
Rozhodně. Moc jsem si přála, abych v české extralize končila se zlatou medailí na krku. S některými spoluhráčkami hrajeme už od mládeže, takže to vyšlo fantasticky. Zvlášť když jsme v této sezoně triumfovaly i v Českém poháru.
V rozhodujícím pátém finálovém zápase jste sice vyhrály 3:0 na sety, avšak v úvodních dvou sadách to byly velké nervy...
Přesně tak. Skóre se v nich vyvíjelo jako na houpačce. Rozhodující balony jsme odehrály přece jen soustředěněji a měly jsme i víc štěstí než Šelmy.
Přitom ve čtvrtek jste ve čtvrtém utkání série v jejich hale hladce padly...
To nás namotivovalo. S holkama jsme si řekly, že už máme jen jednu šanci, kterou musíme využít. Předsevzaly jsme si, že do klíčového střetnutí dáme úplně všechno. A ono to vyšlo.
Rozhodlo i to, že se hrálo ve vaší aréně?
Zřejmě to k tomu výrazně přispělo. Královopolská hala je hodně specifická. Většině soupeřů se tady nehraje dobře. My v ní naopak těžíme z lepšího propojení s našimi fandy.
Co jste říkala na to, v jak bouřlivé kulise se v obou halách finálové duely hrály?
To bylo něco neskutečného. Na hřišti nebylo slyšet vlastního slova, jak se oba tábory fanoušků překřikovaly. Na zápasy chodilo hrozně moc lidí. Jsem šťastná, že jsem něco takového mohla v Česku zažít.
Jaké teď budou oslavy?
Trochu nostalgické, protože nejsem sama, kdo už v další sezoně za Královo Pole nastupovat nebude. Ale rozhodně budou velké. Nám i rodičům vyhovuje, že je v pondělí státní svátek. (úsměv).
Jste členkou reprezentačního družstva, takže sezona pro vás zřejmě ještě nekončí...
Týden si odfrknu a trochu zregeneruju, a pak mě čeká s nároďákem Evropská liga. Těším se na to.
