Článek
„Přišlo nám to zvláštní, ale tak jsme odpovídali taky v angličtině. Pak jsme zjistili, že chtěli mluvit s Rakušany, kteří přijeli později, tak jsme si řekli, že je třeba trochu zapracovat na povědomí o nás v Česku,“ vzpomíná na úsměvnou historku Perušič.
Strmý vzestup
Na své propagaci zapracovali tím nejlepším možným způsobem, výsledky na kurtu. Během třetí společné sezóny se etablovali mezi světovou elitou, ve světovém žebříčku poskočili na třináctou příčku, na ostravském turnaji Světové série si zahráli semifinále.
A tak se fanoušci už nenechají zmást cizokrajně znějícími příjmeními obou hráčů (Perušičův děda se narodil v Chorvatsku, Schweiner má příbuzné v Alsasku), ani tím, když při trénincích na pražském Strahově zní italský výkřik „Imbranato!“.
„To znamená něco jako nešikovný, slýcháme to hlavně, když trénujeme po delší pauze,“ usmívá se Perušič. Trenérem nejlepší české dvojice je totiž Ital Andrea Tomatis, kterému oba hráči přikládají klíčový podíl na svém vzestupu.
Začíná boj o Tokio
Vždyť i vedení svazu počítalo se čtyřiadvacetiletou dvojicí spíše s výhledem až na olympiádu v Paříži v roce 2024. „Tahle sezóna asi překvapila všechny včetně nás,“ připouští Schweiner.
A tak se boj o Tokio stal reálným cílem. „Když budeme hrát jako letos, je kvalifikace reálná,“ ví Perušič. „V podstatě nám stačí letošní výsledky v uvozovkách jenom obhajovat,“ přitakává jeho parťák s vědomím, že následující rok a půl kvalifikačního období bude hodně tvrdý.
Pro české mužské jedničky začíná v čínském Jang-čou, kam ve středu letí, a před zimní pauzou pokračuje v Las Vegas. Ze světového žebříčku se do Tokia nominuje k 15. červnu 2020 patnáct párů.
