Hlavní obsah

Černý den pro českou stáj na Dakaru. Posádky trpěly, šéf si zlomil malíček a ulevil si od plic

3:06
3:06

Chcete-li článek poslouchat, přihlaste se

Byl špinavý od oprav, měl zlomený malíček a poněkud chlapsky, byť o to upřímněji říkal: „To byl den, to jsme to doprc…“ Martin Koloc, šéf české stáje Buggyra a na letošním Dakaru také aktivní jezdec, kroutil hlavou a nechápal, co všechno jeho tým v nedělní 1. etapě prožil. On sám nabral ztrátu víc než pět hodin, jeho dcera Aliyyah se do bivaku dostala až pozdě v noci a Martin Šoltys má v kamionech po prvním dni manko tři hodiny. Budeme-li u těch chlapských slov, pak se nabízí lehce pozměněné přirovnání o tom, jak na pokáleného i záchod spadne.

Neděle byla černým dnem pro stáj Buggyra. Obrovské problémy měli Kolocovi i Martin ŠoltysVideo: Buggyra Racing

Článek

Po sobotním prologu Koloc mluvil s nadšením, že je nejšťastnějším na světě, protože může jet stejný závod jako jeho dcera. I Šoltys si pochvaloval, jak auto funguje a on se měří s nejlepšími. O den později se ale jejich pocity obrátily o 180 stupňů. Koloc ukazoval pochroumaný malíček, který si poranil při výměně zadního ramene a popisoval dění. „Na začátku jsem jel dobře, v prachu jsem trefil kámen, což byl začátek pekla. Později jsem utrhl zadní brzdy, jel jsem na přední.“

Jenže následovala trialová sekce, Koloc zvolnil, ovšem když v malé rychlosti přejížděl přes kámen, ulomil přední kolo. O kousek dál potkal v nesnázích svou dceru, která měl rovněž ulomená kola a zničenou spojku. Dal jí náhradní díly a věděl, že ji do pit stopu, jenž byl uprostřed etapy, dotáhne kamionem Karel Poslední, další z členů stáje Buggyra. „Jakmile jsem od ní odjel, urazil jsem zadní kolo, které už muselo být nalomené od trefeného kamenu,“ říkal smutně.

Nakonec se ztrátou pěti hodin a 41 minut dostal do cíle.

To jeho dceři měnili spojku, převodovku, nemohla dál pokračovat. „Má to dojeb…, ale budeme bojovat,“ sliboval Koloc.

Jenže jeho stáj v neděli trpěla i mezi kamiony. Martin Šoltys sice rozjel etapu na druhém, třetím místě, ovšem po 130 kilometrech se radost vytratila. „Přišla trialová sekce, kde jsem se snažil jet opatrně a dávat pozor na gumy. Ale pokud se chce člověk držet těch nejrychlejších, musí občas zariskovat. A jeden risk nevyšel, v úzkém kaňonu jsem říznul obě gumy,“ vyprávěl Šoltys.

S posádkou je vyměnil, rozjel se, ovšem po dalších dvou kilometrech se ozvala rána. „Praskla nám vrtulka na turbu, kvůli kterému jsme se tam zasekali na tři hodiny. Bylo to rozpálené jako prase, takže jsme museli počkat, až to vystydne, aby na to šlo sáhnout.“

Po opravě už v opatrném tempu dojeli do cíle, střihli si v noci i duny. A i Šoltys, po neděli 28. v pořadí, slibuje: „Zítra začneme nanovo.“

Snad jediný, kdo se z týmu alespoň trochu usmíval, byl Karel Poslední, pilot druhého kamionu. Toho na trati zdržel jen zhruba 90kilometrový odtah Aliyyah Kolocové. „I tak jsme s ní jeli docela rychle. Ona je zvyklá, ale její navigátor se asi bude muset přebalit,“ smál se Poslední, jemuž patří 20. pozice se ztrátou hodiny a 23 minut.