Hlavní obsah

ANTOŠOVA BŘITVA: O neuvěřitelném nic, na které by se nikdy nemělo zapomenout

9. 9. 2022 10:28

Dvě věci, které mě v posledních týdnech hokejově oslovily, jsou historický bronz holek na mistrovství světa a poté po dlouhém mlčení krok svazu zakázat reprezentaci hráčům, kteří po vypuknutí války na Ukrajině podepsali smlouvy v Rusku.

Foto: Sport.cz s využitím ČTK/AP/Bo Amstrup

"Je třeba připomenout doby, kdy bylo v Česku velmi složité, aby holky hrály hokej," píše ve svém komentáři pro Sport.cz Milan Antoš.Foto: Sport.cz s využitím ČTK/AP/Bo Amstrup

Článek

Celému ženskému hokeji ode mě letí obrovská gratulace. Je ale třeba připomenout doby, kdy bylo v Česku velmi složité, aby holky hrály hokej. Ženský hokej tu neměl na růžích ustláno, nemá vlastní soutěž, holky trénovaly s klukama a od určitého věku jim není příjemné převlékat se v kabině z riban před klukama.

Bez jakéhokoliv povšimnutí svazu se dlouho snažily prosadit, hrát aspoň nějakou ligu. Pomáhaly jim stovky bezejmenných trenérů a rodičů, kteří do nich investovali vlastní peníze a čas, protože nikdo jiný jim nepomáhal.

Nikdy by se nemělo zapomenout, že tomu, čemu teď všichni tleskáme, předcházelo neuvěřitelné nic, o které se staraly spousty trenérů. Snad zmíním jen dva - Karel Manhart, který tady s ženským hokejem začínal, a Petr Tejral, který teď má v nároďáku dceru.

Tenhle bronz je pro mě medailí všech těch rodičů a holek, které už dnes třeba ani nehrají. Ale přesně o nich to bylo, aby se český ženský hokej v těžkých dobách udržel při životě. Strašně bych našem holkám přál, aby mohly doma hrát adekvátní soutěž; klidně i mezinárodní; a nemusely odcházet do Švédska, Ruska nebo Ameriky za stipendiem, když by některé radši zůstaly doma.

Po červnovém zvolení Aloise Hadamczika zavládlo na hokejovém svazu absolutní ticho, které je ale způsobené probíhajícími audity kontrolujícími počínání předešlého vedení. Mlčení prolomil až zákaz reprezentace pro kluky, kteří po začátku války podepsali kontrakt v KHL. Týká se to Dmitrije Jaškina a Rudolfa Červeného, naopak pro Libora Šuláka s Michalem Jordánem to neplatí, protože ti měli smlouvy v Rusku už před válkou na Ukrajině.

Všem hráčům, kteří už mají vydělané miliony, se lehce říká těm ostatním, aby do Ruska nechodili. Nechci tím nikoho alibisticky chránit, myslím ale, že bychom se měli věnovat příběhům dotyčných hráčů.

U Jaškina se angažmá v Rusku nedivím. V Rusku se narodil, má tam skoro celou rodinu, v létě tam pravidelně jezdí trénovat. Pro něj prostě být v Rusku není ničím zvláštním.

Že smlouvu v Rusku podepíše Červený, je otázka financí. Pravděpodobně v Evropě nedostal adekvátní nabídku nebo se cení na víc, než mu bylo předloženo. A tak jde do Ruska. Já s tím nesouhlasím, na druhou stranu jde ale o rozhodnutí hráče.

Chápu, že svaz se nějak postavil, protože společenský tlak na to, aby hráči do Ruska nechodili, je obrovský. Nevím, jestli je to tak správně, osobně si ale myslím, že není správné dělat v zahraničí reklamu agresorovi, který rozpoutal válku.

To by si měl každý uvědomit, stejně jako ale vidím individuální příběh každého hráče, který se nějak musí rozhodnout.

Milan Antoš

Milan Antoš je bývalý hokejový útočník, dnes spolukomentátor ČT. Dvanáct sezon hrál českou extraligu, nastupoval za Slavii, Plzeň, Jihlavu a Ústí nad Labem. S Pražany získal v roce 2003 titul a v roce 2000 bronz, se Západočechy o čtyři roky později stříbro.

Reklama

  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     

Nejnovější články