Článek
Když se Ginzburg na konci roku 2013 přesunul z lavičky Nymburka na reprezentační střídačku, působil na mnohé jako popletený fantasta, který si spletl zemi a blouzní o startu na mistrovství světa a olympiádě, což ještě československý mužský basketbal zažil naposledy v osmdesátých letech minulého století. Izraelec přišel mezi Čechy a kázal jim, že malý ten, kdo zná jen malý cíl'.
Jen dva roky před Ginzburgovým nástupem do funkce se reprezentace odrazila ode dna a vrátila zpět do Divize A mezi ty lepší evropské státy. Že kouč nestaví vzdušné zámky, se ale ukázalo hned na Eurobasketu 2015, kde došlo k vzácné symbióze končících třicátníků a novým srdcem týmu kolem Tomáše Satoranského a výsledkem bylo sedmé místo za největšími kontinentálními mocnostmi.
Čeští basketbaloví fanoušci okoralí dekádami průměrných výkonů, si užasle protírali oči při zápasech mistrovství světa v Číně 2019. Konečná šestá příčka nebyla jen zběsilým snem. To Ginzburg přiměl své hráče myslet ve větším měřítku, ukázal jim nové horizonty a donutil je nespokojit se s málem. Dodnes hřeje na duši šok, v jakém se kanadská sestava vyfutrovaná hráči NBA ocitla po porážce s Českem při olympijské kvalifikaci do Tokia. A následný zápas s Řeckem? To byla v českém podání basketbalová nirvána.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Izraelský kouč měl plán a hlavně důvěru svých šéfů, se kterou jeden nevydařený šampionát (ME 2017) nezacloumal. Za léta strávená ve středu Evropy navíc Ginzburg pronikl do složitostí české povahy, naučil se v tom chodit. U palubovky i v zákulisí. Jeho nástupce bude mít výrazně obtížnější pozici. I vzhledem k tomu, že klíčoví hráči stárnou a mladší generace se tak výrazně neprosazuje. Těch deset Ginzburgových let u českého nároďáku možná za nějakou dobu doceníme ještě víc.
