Hlavní obsah

GLOSA: Vítkovice si zaslouží uznání, nejtěžší úkol je ale teprve čeká

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Aktualizováno

Nikoliv mistrovský Třinec, ani ambiciózní Pardubice, ale až ten třetí vzadu, Vítkovice, donesl českou vlajku v letošním ročníku hokejové Ligy mistrů nejdále. Z pohledu predikcí před startem evropské soutěže překvapivě, pohledem zpět krátce po vítkovické porážce v semifinále se švédskou Skellefteou zcela zaslouženě.

Foto: Jaroslav Ožana, ČTK

Hokejisté Vítkovic to z českých týmů dotáhli v Lize mistrů nejdál

Článek

Ostravané narozdíl od výkonů v domácí soutěži hráli v Lize mistrů pohledný, sebevědomý, ofenzivní a také efektivní hokej. Do play off šli se čtyřmi výhrami ze šesti utkání, a dařilo se jim i v něm. Zvládli, i když možná s velkým štěstím, osmifinále proti Lahti (3:0 kontumačně a doma 1:1), ve čtvrtfinále suverénně vyřadili švýcarský Rapperswil (1:2 a doma 5:1), a obstáli i v semifinále proti Skelleftee (2:4 doma a 2:1).

A to není konečný výčet úspěchů. Kapitán týmu Dominik Lakatoš je před závěrečným finálovým zápasem, v němž se o titul utkají švýcarská Ženeva a přemožitel Vítkovic švédská Skelleftea, se 12 body (7 gólů+5 asistencí) nejproduktivnějším hráčem Ligy mistrů a společně s Matějem Machovským (úspěšnost zásahů přes 96 procent) kandidují na cenu pro nejužitečnějšího hráče Ligy mistrů.

Mezi pěticí aspirantů na cenu, kterou z poloviny vybírají fandové a z poloviny odborná porota, má pouze tým z Ostravy dva zástupce. Další dodala Skelleftea AIK (Linus Lindström), Lukko Rauma (Tarmo Reunanen) a Servette Ženeva (Sami Vatanen). Další bod pro Vítkovice, jejichž letošní představení v Lize mistrů nelze hodnotit jinak než na podtrženou jedničku. Udělali v Evropě českému hokeji pěkné jméno a zaslouží si uznání.

Bohužel pro ně se ale hokejová Liga mistrů ani zdaleka neblíží věhlasu její fotbalové sestry a závěrečné vysvědčení bude obsahovat ještě jednu, pro fanoušky zřejmě zásadnější, známku.

Zda bude sezona zdařilá, či nepovedená rozhodne v jejich očích pravděpodobně až výsledek v domácí soutěži. A tam jsou Ostravané téměř na propadnutí. Pochvalné drbání za ušima proto nesmí trvat příliš dlouho. Byla by totiž škoda skvělý úspěch nakonec znehodnotit.

Vítkovice procházejí podivnou sezonou. V Lize mistrů válely, v extralize ztrácely. Na začátku byly velké ambice a padala slova o extraligovém finále. Místo hokejové radosti ale přišlo do Ostravy trápení, odchod trenéra Miloše Holaně, a zanedlouho také úprk amerického útočníka a očekávaného lídra Petera Muellera z kabiny. I to jsou důvody, proč jsou po třiatřiceti odehraných zápasech v neúplné extraligové tabulce až na 12. místě.

Skepse ale není namístě, bodů je ve hře stále ještě spousta, teoreticky i na přímý postup do play off. S ohledem na předchozí měsíce a problémy v nich budou Ostravané ale nejspíše odsouzeni k útoku ze spodních pater. Pokud ovšem dokáží navázat na výkony z Ligy mistrů, budou pro každý tým v play off hodně nechtěným soupeřem a velkou hrozbou.

Reklama