Článek
Milán (od naší zpravodajky) – „V sedmnácti letech jsem prodělal dvojitou plicní embolii a celkový kolaps všech orgánů v těle. Na 57 minut mi vypnulo srdce a až po 14 dnech jsem se probudil z umělého spánku,“ říká rodák z Plzně, kterému lékaři příliš šancí na přežití nedávali. „Říkali, že je procentní šance, že to přežiju, a že když přežiju, tak budu mít nějakým způsobem poškozený mozek.“
Z náročné situace se ale Sedláček dokázal dostat a dnes funguje naprosto normálně. „Teď jsem tady, chytám v brance na paralympiádě a jediné, co mi chybí, je kus nohy,“ říká s nadsázkou gólman, který hrál hokej od malička, sen o brankářském postu si ale splnil až v parahokejové reprezentaci.
„Od malička jsem chtěl být gólman, hokej jsem hrál od tří let. Bohužel mi to v klubu nedovolili, když říkali, že jsem dobrý útočník a do branky mě prostě nedají,“ popisuje Sedláček. Po boji o život se musel hokeje vzdát, objevil ale kouzlo parahokeje.
Patrik Sedláček si na paralympiádě plní sen v brance
I v parahokejovém národním týmu ale začínal jako útočník. „Bylo to zejména proto, že tady byli tři gólmani,“ říká Sedláček. Snu o brance se ale ani tak nevzdal. „V útoku jsem nebyl zas tak pohyblivý, protože mám porušené břicho a nefungují ty svaly, jak bych potřeboval. Neměl jsem takovou rychlost, a naopak jsem si říkal, že moje výška by mohla být přínosná v brance.“
Přesto se mu jako útočníkovi dařilo, reprezentační kariéru zahájil v roce 2021, na postu forvarda odehrál 56 utkání a zúčastnil se tří mistrovství světa i paralympijských her v Pekingu 2022. Sebral ale veškerou odvahu a změnil post.
„Na jednom kempu jsem si pak vyzkoušel bránu, chtěl jsem zkusit ten kanadský posed. Ukázal jsem to trenérovi a jemu se to líbilo, tak jsem šel do branky,“ popisuje Sedláček svůj odvážný přechod, který se však ukázal jako mimořádně úspěšný. Vypracoval se mezi opory reprezentace, svým skvělým výkonem na paralympiádě potrápil Kanadu a se svými spoluhráči touží po historicky první české paralympijské medaili z parahokeje.
