Článek
Stejně jako ve fotbale či hokeji platí, že se ve volejbale světová špička srovnává. Přesto je tam propast stále větší než ve dvou zmiňovaných sportech. I proto je příběh, který národní tým v Manile napsal, opravdu pohádkový.
Především by ale čtvrté místo (nejen seniorské, ale i mládežnické reprezentace) ze šampionátu mělo pomoci volejbalu k jeho dlouhodobému cíli. Český svaz v rámci mezinárodní federace nepatří svou základnou hráčů k nejpočetnějším, což se ale vzhledem k úspěchu volejbalu v posledních měsících může snadno změnit.
Protože úspěch je vždy hnacím motorem při rozhodování dětí, který sport chtějí vykonávat. Stejně jako si má generace hrála po Naganu na Jágra, Haška a další, mohou si klidně menší děti teď hrát na Vašinu nebo Indru. Proto konkrétní sporty potřebují úspěch. Aby mohly růst dál.
Teď nastává doba volejbalu. Doba, ze které musí volejbal vydolovat nejvíc, aby dosáhl svých cílů. Ty vyhlásil předseda svazu Marek Pakosta v květnu letošního roku, kdy byl do své funkce opětovně zvolen na další čtyřletý cyklus.
„Mým osobním přáním a velkou motivací je, aby český volejbal obsadil a udržel třetí místo mezi týmovými sporty a zároveň aby posiloval a byl respektován i na mezinárodní scéně,“ prohlásil. Jestli to uchopí představitelé volejbalu správně, to ukáže až čas.
Co se týče reprezentace samotné, dobrou zprávou je, že tato generace rozhodně nemá vše za sebou. Většina hráčů do optimálního věku teprve roste. Bude se sice hledat kapitán, protože Adam Zajíček mezinárodní kariéru ukončil, ale ze starších hráčů už jsou otazníky jen nad liberem Milanem Moníkem (37) a nahrávačem Lubošem Bartůňkem (35).
Silně ale vypadá nároďák na postu univerzála, protože Marek Šotola (25) i Patrik Indra (27) ještě mohou výkonnostně růst. Prostor má v 26 letech i smečař Lukáš Vašina a snad nejzajímavější budoucnost čeká brzy 20letého blokaře Antonína Klimeše. Už teď po něm prahnou celky italské Serie A. Příští sezonu ještě stráví v Karlovarsku a kdo ví, jestli to na dlouhou dobu nebude jeho poslední ročník v extralize.